15.5.2019 Perličky z předešlého týdne

TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP Plzeň
Záchranná stanice živočichů Plzeň
 
Perličky z předešlého týdne.
 
Šel si zaběhat a domů se vrátil s podrápanou hlavou.
V neděli 12. 5. 2019 odpoledne mi telefonuje mladý muž: „Dobrý den, byl jsem si zaběhat v lese za psím útulkem na Borských polích a napadl mě dravý pták. Nevím, co mám dělat, na hlavě mám několik drápanců a vůbec si to nedokážu vysvětlit.“ Domlouvám si s pánem místo setkání u psího útulku a téměř obratem vyrážím směr Plzeň -  Borská pole. 
 
Potkáváme se na smluveném stanovišti a společně pak míříme k místu, kde se vše odehrálo. „Ukažte mi tu hlavu“, vyzývám pána. „Tady je jeden, tady druhý, třetí, čtvrtý,“ rozhrnuji husté vlasy a opravdu, škrábance a vpichy odpovídají útoku spíše sovy než dravce. „Ukažte mi, kde a jak to bylo,“ pokračuji v debatě, přičemž chodíme po docela slušně frekventované zpevněné lesní stezce hned pod psím útulkem. „No, popravdě jsem byl tak vyděšený, že ani přesně nevím, kde mě to napadlo poprvé, ale pak až sem mě to pronásledovalo,“ pokračuje mladý muž v popisu incidentu. „Běžel jsem spíš pomaleji, jako vždy jsem poslouchal hudbu ze sluchátek, když v tom jsem z ničeho nic a nečekaně zezadu ucítil úder do hlavy. Nebyla to rána, jako když vás někdo praští kamenem, ale spíše takové to ostré škrábnutí, něco jako když škrtnete hlavou o větev třeba šípku nebo hlohu. Ukrutně jsem se lekl a přidal jsem. Jenže pták sedl na větev přede mnou, rychle se otočil a BÁC, další výpad. To jsem už pelášil jako o život a máchal kolem sebe rukama. Tady někde se pak ztratil v lese,“ popisuje událost mladý muž, který s každým neobvyklým zvukem z lesa si hned kryje hlavu.
 
Chodíme společně sem a tam, hledám pobytové stopy, dutinu ve stromě, vyvedené mládě, peříčko, trus atd. Poslouchám ostatní ptáky, zda někde nenadávají na lesního vetřelce, ale nic, nic, nic! „Poznal byste to zvíře na fotografii?“ „No koukal jsem se doma na toho puštíka, jak jste říkal, a mohl by to být on.“ „Najděte jeho hlas v mobilu a zkusíme mu ho pustit.“ Mladík souhlasí a za chvilku z mobilu přehrává puštíkovo houkání. Zase nic.
 
No a co se vlastně asi stalo?
Podle mého názoru prostě běžel mladý muž moc pomalu a budil známky nějakého handicapu. V přírodě totiž predátoři loví hlavně slabé a nemocné kusy, čímž fungují jako zdravotní policie. Možná, že i lehce kulhal nebo už po dlouhé trase nemohl, a tak ho nejspíše puštík obecný vyhodnotil jako slabý kus a snadnou kořist.
 
Samozřejmě žertuji.
 
Co se asi stalo doopravdy?
Mladý muž běžel pomaleji a pravděpodobně si nevšiml, že u cesty v porostu či na zemi míjí čerstvě vyvedené mládě či několik mláďat puštíka obecného. Tato středně velká (spíše menší) naše běžná sova hnízdí v dutých stromech většího průměru, a to třeba i v městských parcích, stromořadích či starých alejích. Povahově patří však k těm bojovnějším, a když vyhodnotí, že někdo ohrožuje její mláďata, tak může i takto zaútočit. Samozřejmě nejde o útok s cílem zabít (to by ani nedokázala – uloví maximálně plcha či ptáka do velikosti kosa), ale spíše chtěla vetřelce pouze zastrašit. Útoku puštíka odpovídají i škrábance na hlavě sportovce (povrchová mělká zranění drobnějšího charakteru), které jsou samozřejmě nepříjemnou záležitostí, navíc se opravdu leknete.
 
Nutno ještě říci, že se jedná o zcela mimořádný případ, kdy mohlo dojít ke spojení hned několika věcí a důvodů, proč sova na běžce zaútočila. Za celou mou kariéru 25 let je to první přiznaný incident tohoto typu a jsem rád, že se pán ozval, byl ochoten věc řešit a ve finále jsme se tomu celému společně zasmáli. Takže není důvod k obavám ani žádné hysterii, jelikož tento případ se stane tak jednou za sto let.

 

Čápi v Dobřanech.
Tento čapí pár zůstává v Dobřanech celoročně minimálně již pátým rokem. V reálu to znamená, že vidět stojícího čápa bílého na zasněženém hnízdě dobřanské pekárny třeba na Štědrý den, Silvestra či v lednu, není pro místní už žádnou vzácností. Co je však s tímto nenormálním chováním dobřanských čápů, které si nedokážeme vysvětlit spojené, je i to, že začínají hnízdit mnohem dříve než ti čápi, kteří létají na zimu do daleké Afriky.
 
Takže k naprostému údivu laické i odborné veřejnosti jsme již tuto neděli 12. 5. 2019 kroužkovali na hnízdě v Dobřanech /PJ/ celkem dvě cca 2-3 týdny stará mláďata!
 
Vše je oproti hnízdění jiných čápů bílých posunuto cca o jeden měsíc dopředu a jsem zvědav, zda dospělí rodiče dokáží mláďata ukrmit a vyvést, jelikož spolu s termínem líhnutí jsou posunuty jak klimatické podmínky, do kterých se mláďata líhla, tak hlavně potravní zdroje a možnosti.
 
Každopádně vše necháváme na přírodě a jediné, co nás zajímá, bude výsledek tohoto hnízdění a další chování případně vyvedených čápat s kroužky.
 
Pouze pro informaci, pod hnízdem byla nalezena další dvě uhynulá mláďata, která pravděpodobně uhynula v druhém týdnu po vylíhnutí. Že by si sama příroda regulovala to, co není normální? 
 
Jinak zatím se jedná o nejčasnější kroužkování takto velkých mláďat čápů bílých na hnízdě v ČR.  Ovšem tohle prvenství nás ani trochu netěší a ještě ani zdaleka nemají čápi vyhráno.