Jěžci - jěžčí život

Pozor, otevřeno v novém okně. TiskEmail

 

Ježek ve volné přírodě

Kamaradi Ježkova povaha se nám může zdát v odchovu nevrlá a podrážděná. Může to být tím, že ježkovi chybí přirozené podmínky. V přírodě si totiž libuje v průzkumnictví, v prolézání, přelézání různých překážek a také výborně šplhá. Nemá rád omezený malý prostor.

 

 

 

TERITORIUM

V dospělosti se z ježka stává nanejvýše nespolečenský tvor, střežící si své teritorium. Ostatním ježkům to dává najevo svými pachovými značkami, což není nic jiného než hromádky trusu na vyvýšených místech. Své území může mít až v okruhu 2 km, to záleží na členitosti terénu a možností potravy.

POTRAVA

Ježci se vydávají na lov za úsvitu. Svým neomylným čichem vypátrají larvy hmyzu, slimáky i šneky, ale snad nejraději se pustí do hmyzu, jehož požírání jim působí převelikou radost. Hlasitě mlaskají a pošušňávají si na křupavém těle brouka, pohupujíce čumáčkem nahoru a dolu. Rádi si pochutnají na ptačím vejci, zdechlině nebo na spadaném sladkém ovoci.

MLÁĎATA, BŘEZOST

Po obnově sil ztracených zimním spánkem, který trvá nejvýše do konce dubna je ježek připraven si najít, případně vybojovat svou družku. Po jejím oplodnění se o ni však dále nestará. Asi za 5 týdnů rodí samice do pečlivě vystlaného hnízda 3 až 9 mláďat. Zpočátku je kojí každé 2 hodiny a pečlivě zahřívá. Ježčí mláďata se k úlevě své matky nerodí s bodlinami, ale pouze s jejich základy ukrytými v kůži. Již několik hodin po porodu jim bodliny vylézají. Mají bílou barvu a jsou ještě měkké. Pořádné bodliny jaké mají dospělí jim dorostou až za 6 týdnů po narození. A jejich oči spatří poprvé svět asi za 14 dnů.

Od 3-5 týdnů následují malá ježčata svou matku při nočních potulkách a učí se hledat potravu. To znamená jejich pomalou, ale jistou cestu k samostatnému životu. Jsou známy i případy, kdy mláďata zůstávají společně s matkou přes zimu.

Druhý vrh bývá koncem léta, v horším případě až na konci srpna. Tyto mláďata jsou v přírodě často odsouzena k smrti, protože si nestačí vytvořit tukové zásoby pro přezimování.

ZIMOVÁNÍ V PŘÍRODĚ

Do prvních podzimních mrazíků si musí ježek stihnout schromáždit dostatečné tukové zásoby, které ukládá do podkoží na hřbetě. V ideálním případě by měl ježek nabrat váhu nad 700g. Ale dobrý fyzický stav ještě nemusí znamenat propustku do dalšího života. Mnoho ježků hyne při jarních záplavách ( kdy ještě nejsou probuzení) a při pálení hromad listí, trávy a dřeva, kde si hledjí své zimoviště.

Hibernace, neboli zimní spánek, je velice složitý proces. Životní funkce celého organismu se sníží na minimum - počet vdechů klesne pouze na 6 a tep na 20 za minutu. Tento stav trvá přibližně od listopadu do dubna (podle počasí a teploty) a ježek se může několikrát za zimu probudit, aby po vykonání fyzických potřeb znovu usnul. Do hibernace můžou přejít i ježci s nedostatečnou hmotností. Ti ale zemřou již během zimy, nebo nepřežijí energeticky náročný přechod zpět do bdělého stavu.

PROBUZENÍ

Když jarní paprsky vytáhnou ježka ze svého zimního pelíšku, je velice zesláblý. Vždyť přes zimu ztratil pětinu své hmotnosti. Jestliže ještě najde sílu vyhledat potravu, velice rychle své ztráty opět nahradí. Myslím, že se musí cítit šťastný, protože zrovna on patřil k 30% populace, která přežila.