Jěžci - jak pomoci

Pozor, otevřeno v novém okně. TiskEmail


Jak pomoci ?

v rukou

Nejdříve se musíme ujistit, zda by ježek v přírodě opravdu nepřežil. Naše pomoc má smysl, jestliže najdeme v říjnu mládě vážící pod 300g, nebo v listopadu méně než 400g. Velkou roli zde hraje také počasí. Ježci upadají do zimního spánku při poklesu noční teploty pod bod mrazu. A v této době by měl mít tvor alespoň 600g.

Pokud při nálezu ježkovu hmotnost špatně odhadnem a i tak si nalezence přineseme domů, nic se nestane, když ho ihned vrátíme na původní místo. (Pokud se nejedná o stanoviště ježkovi nebezpečné, např. u frekventovaných silnic, aj.) Jestliže nalezneme jedno nebo více mláďat, není-li zjevná smrt samice, nikdy je z místa neodnášíme, či na ně nesaháme !

Pokud jste se tedy rozhodli se o ježka postarat a neodradí Vás ani zpočátku nepřátelsky stočené pichlavé klubíčko (bude to pár dnů trvat, než si ježek zvykne na lidský dotek), zde je pár rad zabraňujících újmě Vaší i ježkovi :

JAK S JEŽKEM ZACHÁZET

  • Nikdy ho nedáváme do igelitových tašek !
  • Nenecháme psa si sježkem hrát, či na něj dorážet pouze bodliny ježka neochrání před ostrými zuby !
  • Ježčí klubíčko nikdy násilně neotvíráme, či nepáčíme, abychom ježka otevřeli ! Ježek se rozbalí sám, když si ho položíme na ruku (na zem) hřbetem nahoru (otvorem dolů), můžeme ho hladit (nesaháme na hlavu). Necháme ho v klidu se rozbalit.
  • Hlas ježkovi nevadí, ale leká se náhlých pohybů a rámusu.
  • Chování k člověku, lekavost i to jak si tvor zvykne na člověka je u každého jedince individuální. Později se některý ježek nechá hladit i po čumáčku. Musíme však počítat s tím, že si tohoto tvora nikdy v pravém slova smyslu neochočíme !
  • Než se s ježkem naučíte zacházet, můžete použít ochranné rukavice.

PŘÍJEM JEŽKA

Když si ježka přineseme domů nejprve ho zbavíme vnějších parazitů, např. blech nebo klíšťat. K tomu můžeme použít jakýchkoliv antiparazitních postřiků pro psy nebo kočky (Arpalit, Difusil). Pozor na čumáček a oči ! Klíšťata opatrně vytočíme. Se zraněným ježkem navštívíme veterináře, či jiné odborníky.

Ježka zvážíme a jeho váhu si pečlivě zapisujeme. Vývoj ježkovi hmotnosti je totiž dobrým ukazetelem kondice a zdravotního stavu.

Pokud je ježek podchlazený či promrzlý (poznáme to podle nízké tělní teploty a pomalých reakcí), prospějeme mu umístěním k mírnému zdroji tepla. K tomuto účelu doporučuji láhev s teplou vodou, nebo vyhřívací elektrickou dečku, na kterou se ježek slastně roztáhne. Tak můžeme vzkřísit i zdánlivě polomrtvého tvora.

Ježkovi prohmatáme hrudník a pokud má propadlou břišní dutinu a vystouplá žebra, znamená to, že je vyhladovělý. V tomto případě postupujeme tak, že po prohřátí mu zkusíme nabídnout trochu lehce stravitelné potravy, tzn. vařeného netučného masa nebo vývaru z ovesných vloček či rýže. Pokud je ježek natolik slabý, že potravu nepřijímá, uvaříme fenyklový nebo heřmánkový čaj, slabě osladíme hroznovým cukrem (Glukopurem) nebo medem a vlažný natáheneme do injekční stříkačky (bez jehly), či savičky. Ježka uchopíme do vertikální (svislé) polohy a zkusíme mu odvar aplikovat do ústní dutiny. Dáváme velký pozor, aby tekutinu nevdechl. Zpočátku ježek nespolupracuje. Opakujeme za cca půl hodiny, a tak postupně ježka rozkrmujeme, až začně sám polykat. To je dobré znamení a můžeme přejít na samostatné stravování viz. jídelníček

UBYTOVÁNÍ

Minimální prostor pro výběh ježka je 1 - 2 metry čtvereční. Dostatečný prostor je pro ježky důležitý jak pro psychiku, tak i pro správný vývoj jejich končetin. Domeček s vchodem, tak, aby se do něj ježek vešel, by mohl mít velikost asi jako menší krabice od bot, ale v tomto ohledu je ježek nejméně náročný. Jako výstelka dovnitř domečku se mi nejvíce osvědčila sláma nebo seno (hodí se i nadrobno natrhané noviny) a ven do výběhu buď vrstva slámy, kterou měníme podle potřeby, nebo vrstva novin, kterou je pak vhodné měnit až 2x denně. Noviny jsou hygieničtější a méně zapáchají.

HIBERNACE V ZAJETÍ

Pro přezimování v zajetí stačí, když ježek dosáhne váhy 500 - 600 gramů ( v přírodě potřebuje nad 700 g). Po dosažení této váhy ježka přemístíme i s výběhem a domečkem do chladnějšího prostředí. Ideální teplota ježčího zimoviště je +5°Celsia. Nikdy nesmí teplota klesnout pod bod mrazu. Pro tento účel můžeme využít sklepní, nebo půdní prostory apod., které vyhovují teplotním podmínkám. Šero, nebo nedostatek světla ježkům příliš nevadí.

klubko

Ježkovi podáváme už pouze suchou stravu (burizony, piškoty, ořechy, rohlík atd.) a běžně napájíme. Někteří ježci zazimují takřka ze dne na den, jiným to trvá dlouho, rozdíly jsou zde velice individuální. Pokud ježek odmítá hibernovat, snad pomůže přemístění až do mrazivého prostředí a to na cca 2 hodiny. Po té přeneseme opět do zimoviště (5° C).

Že ježek usnul, poznáme tak, že přestane v misce ubývat potrava (pokud tam nechodí myši) a vchod do domečku je zatarasen slámou. Můžeme ho opatrně zkontrolovat tak, aby se neprobral. Ježek je v hibernaci stočen a zabalen do klubíčka. Jeho reakce jsou velice pomalé, dech téměř neznatelný. Tento stav netrvá nepřetřžitě, ale ježek se může několikrát za zimu probudit a posílit potravou. Nezapomínáme proto výběh každodenně kontrolovat a měnit pitnou vodu.

Ježek se probouzí, když teplota stoupne nad 15 °C, a to koncem března, či začátkem dubna. V této době tedy našeho ježatce přeneseme do teplejšího a vzdušnějšího prostředí. Zkontrolujeme jeho váhu. Ježek zimováním ztrácí až 20 % své tělesné váhy, proto se o něj ještě staráme a dokrmujeme ho. Znovu ježka vážíme každý týden, dokud nezíská znovu váhu 600 gramů. Péče vypadá stejně jako před hibernací.

NÁVRAT DO VOLNÉ PŘÍRODY

Vybereme vhodnou lokalitu tzn. křovinatou krajinu s remízky, rozsáhlou zahradu či sad, hlavně co nejdále od silnic. No, a když jsme psychicky připraveni se s naším svěřencem nejspíše navždy rozloučit, konáneme tak za soumraku a za vhodného vlahého počasí.