08.02.10 - Týden na stopě..

Pozor, otevřeno v novém okně. TiskEmail

TISKOVÁ ZPRÁVA

 

název - téma:

Týden na stopě aneb vydra v železech.

ze dne:

31.01 až 07.02.2010

místo konání, oblast:

Šťáhlavice – Kornatice - Mešno

 

vlastní zpráva:

Jak je patrno již z nadpisu, jednalo se o týdenní a svým rozsahem zcela mimořádnou akci. Téměř celý týden jsem se střídavě spolu s kolegy vydával po stopě mladé vydry říční, která má levou přední packu uvězněnou v nejbrutálnější pasti všech dob, a to v takzvaných železech! Odchyt poraněného zvířete se nám bohužel nepodařil a s určitou nevolí musím přiznat, že jsme akci přes veškeré vynaložené úsilí prostě nezvládli. O tom, jak nás vydra „vyškolila“ a jak dokáže zabojovat si můžete přečíst v následujících odstavcích.

 

Neděle (31.1. 2010)

Skupina bruslařů na řece Úslavě nad Šťáhlavicemi (PJ) si kolem oběda náhodně všimla vydry říční, lovící ryby na nezamrzlé vodě pod jezem. Zvíře se střídavě potápělo do vody a vylézalo na ledové ostrůvky i břehy. Už na první pohled toto nestandardní chování jinak velice plachého a nočního živočicha za bílého dne bylo podezřelé a při jeho vyfotografování a zvětšení snímku byla vidět na levé přední tlapě sklapnutá železa. (viz foto).

Byli jsme v tu dobu na Tachovsku, uprostřed Českého lesa daleko v lese a cesta na lokalitu do Šťahlavic nám poměrně dlouho trvala. Když jsme na místo přijeli, bylo už před setměním a vydra zalezlá v noře hluboko v zemi. Učinili jsme proto jeden zoufalý pokus vydru z nory vyšťourat, vyhnat či vypudit, ale zem byla zmrzlá, nora hluboká a neměli jsme žádnou šanci. Ihned jsem telefonicky kontaktova

l všechny známé a vydrami se zabývající kolegy, abych získal alespoň nějaké základní informace a rady. Vydru říční jsme ještě nikdy na stanici neměli ani jsem jí nechytal a hlavně poraněné stresované zvíře se chová vždy úplně jinak než zvířata, která nemají žádné problémy.

 

Pondělí ráno (1.2. 2010)

Podle stop jsem zjistil, že vydra už v noře není a že vyrazila pravděpodobně hned brzy ráno proti proudu Kornatického potoka. Střídavě plavala vodou a střídavě šla po ledu. Dlouhá silná rýha od želez plus otisk tlap mě vedl 3 kilometry, když jsem se musel vrátit k autu a zpět do Plzně na důležité jednání a pro další kolegy.

 

Pondělí odpoledne (1.2. 2010)

Druhá etapa lovu začíná na stejném místě jako ráno a na pomoc přijel kolega Pavel Moulis (ZSŽ – ČSOP Rokycany), aby se svým synem Petrem a loveckým psem nám pomohl vydru vystopovat a případně vyhnat z úkrytu. Šli jsme po dobře viditelných stopách dlouho, až jsme opět skončili u další hluboké a nepřehledné nory. Vymletý břeh provázaný kořeny stromů, vlez přímo nad vodní hladinou a konec jinak dobře viditelné stopy. Následovala práce psa a další naše bohužel opět zcela marné pokusy. Vydra tam někde je, ale ven jí bez bagru nikdo nevyndá. Vraceli jsme se za úplné tmy s tím, že necháme zvíře zklidnit.

 

Úterý dopoledne (2.2. 2010)

Obleva, sníh taje, ztrácíme stopu. Zvíře na lokalitě je, ale nelze přesně určit jakým směrem se vydalo. Nebudeme ho zbytečně stresovat, je třeba nechat zklidnit nepřehlednou situaci, najít čerstvé pobytové stopy a pak ho chytit.

 

Středa ráno (3.2. 2010)

Batoh, podběrák, brodivé holiny a necelé tři hodiny stopovačky. Zvíře má náskok a dobře viditelné stopy vedou až k hrázy Kornatického rybníka. Cestou chytla menší rybu, posilnila se a u výtoku z rybníka vylezla na břeh a hlubokým sněhem překonala sypanou hráz Kornatického rybníka. Začíná pršet a na rybníku je situace značně nepřehledná. Desítky stop od lidí, zvířat, běžkařů atd. Opět ztrácím stopu a vydra se dostává do další výhody. Čtvrtý den v terénu a ještě jsem jí ani neviděl! Pro dnešek to vzdávám, vracím se domů k mapám a mobilnímu telefonu.

 

Sobota dopoledne (8.2. 2010)

Čerstvě napadaný sníh, skupina těch nejlepších chytačů a poslední pokus.

V 9:00 hod. vyrážíme od zamrzlého Kornatického rybníka směrem proti proudu. Dva lidé na pravém, dva lidé na levém břehu pročesávají každou skulinu, vyvrácený strom či podemletý břeh. Očima hledají pobytové stopy, otisk tlapy či rýhu od želez. Nacházíme stanoviště a noru norka amerického, klepeta z raků, ulomené okraje ledu, vyšlapané cestičky i stopy divokých prasat, veverky, myšice atd. Dvě hodiny úmorné chůze ve vysokém sněhu proti proudu potoka přes Kornatice téměř až do Mešna a za celou cestu ani jedna jediná prokazatelná stopa o tom, že tam hledané zvíře je a nebo alespoň bylo!

Vracíme se proto zpět ke Kornatickému rybníku a jdeme tentokrát po proudu na druhou stranu. Prověřují se opět všechna zákoutí, nory a stanoviště. Nikde nic a žádné stopy!

Ve 13.20 hod. končíme akci u soutoku potoka s řekou Úslavou a výsledkem je, že na zhruba 10 km pečlivě překontrolovaném úseku potoka nebyla nalezena žádná hmatatelná stopa o pohybu či pobytu poraněného zvířete! :-(

O tom, co se s poraněnou vydrou stalo a nebo kde je, nemáme nejmenší ponětí. Každopádně pokud si přední packu neukouše či neukroutí, tak se může objevit kdekoliv. Sama si totiž železa z tlapy nesundá a tak pokud by jste někde poblíž uvedené lokality zaznamenali pohyb podezřele se chovajícího zvířete s železy na tlapě, dejte nám či některým z našich kolegů prosím co nejdříve vědět.

Rovněž informace o jakémkoliv nelegálním odchytu a používání těchto zákeřných, zákonem zakázaných pastí je žádoucí, neboť nikdo z nás není schopen přesně určit, kde se námi hledaná vydra do želez vlastně chytla a kolik zvířat je tímto způsobem lovu ve finále brutálně usmrceno a utýráno?!

Poděkování patří Pavlu Moulisovi a jeho synovi ze ZSŽ Rokycany za jejich pomoc a nasazení loveckého psa. Dále pak RNDr. Aleši Tomanovi za přesné určení zvířete a cenné rady, zkušenosti i postřehy ze života vyder říčních.

 


Na fotografii:

Bohuslav Ježdík (černá kombinéza), Miloš Paisker (zelené maskáče),Martin Kepl (nejmladší účastník akce) a má maličkost při posledním sobotním pokusu o odchyt poraněné vydry říční na Kornatickém potoce.

 


Zpracoval:

Za DES OP Karel Makoň (777 145 960)

 

zpráva ke stažení ZDE


Ať jste lidé, zvěř či ptáci, najít si nás nedá práci:

www.desop.cz