20.2.11 Kmotra liška v železech

Pozor, otevřeno v novém okně. TiskEmail

TISKOVÁ  ZPRÁVA

 

název - téma:

Kmotra liška v železech 

 

ze dne: 

20.2.  2011 

 

místo konání:

Plzeň (Skvrňany), Vejprnický potok

 

vlastní zpráva:

Byla neděle večer 20.2. 2011 a hodiny ukazovaly za deset minut půl desáté, když na náš služební mobil zavolal operační důstojník Městské policie Plzeň (služebna Skvrňany), aby předal hlášení o výskytu poraněné lišky. „Naše hlídka na Vás čeká u Vejprnického potoka, kousek od tenisových kurtů na Skvrňanech a nově otevřené komunikace na Novou Hospodu,“ popisoval lokalitu nálezu muž na druhém konci telefonu.

 

Rychle jsem se oblékl a spolu s Hankou vyrazil na místo,  abychom hlášení a situaci prověřili. Na místě už na nás čekala hlídka městských strážníků, kteří lišku hlídali. „Na přední pacce má pravděpodobně železa, pohybuje se hůře, ale drží si odstup a nedá se k ní přiblížit. Nechtěli jsme ji zbytečně plašit, a tak raději čekáme,“ popsal nám situaci strážník. Vyrážím s podběrákem po stopě ve sněhu a mizím v houští na břehu potoka. Vyděšené zvíře prozrazují jen blýskající se oči a rachot  želez,  která za sebou bezmocně vláčí. Je to hrůza a musí to šíleně bolet. „To hovadí, které ta železa natáhlo, by do nich mělo šlápnout bosou nohou a příště by si to rozmyslelo!“ Doháním lišku, ale ta skáče do vybetonovaného koryta potoka a brodí se na jeho druhou stranu. Skáču do potoka rovněž a pronásleduji zvíře dál. Cílem bylo zahnat ji k nedalekému pletivovému plotu sportovního hřiště, kde bude větší šance jí odchytit. To se mi v zápětí podařilo a liška končí v odchytovém podběráku.

 

 

 

Lišky naštěstí nejsou žádná zákeřná zvířata, většinou neútočí, do poslední chvíle utíkají a snaží se schovávat. Když je pak už nejhůře, stočí se do klubíčka a kousáním se brání před uchopením za ocas. Málokdy dělá liška proti vám cílené výpady, jako třeba kuna nebo kočky. V našem případě se ještě jednalo o samici (fenu), která toho měla už evidentně dost, a tak jsme se navzájem zbytečně ani netrápili J Zakousla se do podběráku, přimáčkl jsem ji k zemi a za chvilku už strkal do plátěného pytle.   

 

Od Vejprnického potoka jsme jeli s liškou rovnou k nám na stanici. Čtyři prsty levé přední tlapy byly definitivně amputovány a odděleny. Za normálních okolností je takovéto zvíře odsouzeno k utracení a nebo trvalému chovu v nějaké kleci. Jelikož je lišek poměrně hodně a jsou legálně loveny, vše směřovalo k tomu, odvézt zvíře k veterináři a nechat humánně utratit. A nebo packu amputovat výš a doživotně vystresovanou  dospělou lišku z volné přírody zavřít někde v kleci. 

 

Obojí mi však přišlo vůči kmotře lišce nefér, a tak jsem se rozhodl ponechat to na přírodě a dát jí ještě šanci. Mimo jiné od začátku roku řešíme na stanici samé beznadějné případy a procento uhynulých či utracených zvířat je obrovské. Desítky labutí zabitých o vzdušná vedení, autem sražené srny, ptáci po nárazech do skleněných ploch a většině pacientů už nelze ani pomoci. Přičtu-li k tomu, že se chytla do želez, která nastražil člověk, poměrně statečně o život bojovala, vydržela to, co bychom my lidé většinou zdaleka nezvládli a celkově byla zdráva a v dobré kondici, nemohl jsem se tentokrát rozhodnout jinak, než jak jsme se rozhodl.

 

 

 

Na stanici jsme nohu ze želez vyndali a ránu ošetřili. Následně liška dostala antibiotika  a putovala zpět k Vejprnickému potoku, kde jsme ji vypustili. Po vyndání z pytle okamžitě zmizela v křoví a kdybychom nevěděli, že jí chybí čtyři prsty na levé přední tlapě, tak jsme si jejího handicapu ani pořádně nevšimli. Mimo jiné už jsem viděl v přírodě mnohem hůře zmrzačená zvířata a bez vážnějších komplikací nějaký čas ještě fungovala.

 

Možná jsem se tímto doznal k porušení hned několika paragrafů a zákonů.  Možná si někteří z Vás ťukají na čelo a myslí si, že jsem se pomátl,  ale v tomto případě jsem opravdu neměl sílu onu mazanou kmotru lišku, tolik podobnou té lišce z pohádek a bájí, nechat utratit a nebo doživotně trápit zavřenou někde v kleci. Kdyby ji lidé nenašli, přeražené prsty by si sama ukousala a byla by v naprosto stejné situaci. Takhle alespoň zbytečně dlouho s železy na tlapě netrpěla a pokud ji teď střelí lovec či podlehne poranění, tak je to přece jen férovější, než když jí veterinář  píchne  smrtící injekci.

 

 

 

Železa, neboli čelisťové pasti, jsou nejbrutálnější pastí, kterou kdy člověk vymyslel, pravda jsou poměrně účinná, ale zákon na ochranu zvířat proti týrání jejich používání, výrobu i prodej již několik let striktně zakazuje. Bohužel těchto starých pastí jsou leckde i nadále  plné půdy, honitby i příroda. Nejedná se zdaleka o ojedinělý případ a za 18 let naší činnosti jsem řešil podobných případů již několik desítek. A to se přitom bavíme o pouhém zlomku toho, co se našlo a podařilo prokázat.

 

Používání želez je nebezpečné i s ohledem na malé děti a  domácí zvířata, zejména pak psy. Sáhne-li a nebo šlápne-li do nastražených želez malé dítě, může skončit s velice nepříjemným úrazem a amputací prstů či končetiny. To samé platí i u psů a jiných domácích zvířat. Proto najdete-li v přírodě a nebo někde venku nastražená železa ihned informujete policii, neboť se jedná o zakázaný způsob lovu a velice nebezpečné pasti!

 

 

            

 

na fotografii:

 

Odchyt lišky a její ošetření v areálu ZSŽ

 

Zpracoval:

Za DES OP Karel Makoň (777 145 960)