10.7.11 Vypouštění mláďat

Pozor, otevřeno v novém okně. TiskEmail

TISKOVÁ  ZPRÁVA

 

název - téma:

Vypouštění mláďat 

ze dne: 

10.7.  2011  

 

místo konání:

ZSŽ Plzeň - Doubravka 

 

vlastní zpráva:

 

Konec června a celý červenec je ve většině záchranných stanic živočichů ve znamení vypouštění a adopcí odchovaných ptačích mláďat. Zejména pak u dravců, sov, čápů, jiřiček či rorýsů je jejich návrat zpět do volné přírody v plném proudu. U každého ptačího druhu se tento pro ně životně důležitý krok znovu začlenění se zpět do přírodních systémů realizuje jinak a každý takový způsob má svá pro i proti.

 

Zatím co některé druhy můžete po jejich dopeření (vyschnutí letek i ocasních per) a rozlétání „vyhodit“ do vzduchu přímo na stanici, jiné je lepší před vypuštěním raději svěřit do péče náhradních rodičů a adoptovat je do jiného hnízda.

 

Typickým zástupcem dravců, které lze pouštět z ruky, tak zvaným volným letem, jsou poštolky obecné. Ročně máme ve stanici 25 – 40 mláďat zajištěných z plzeňských chodníků, vnitrobloků a opravovaných fasád. Ročně pak 98% procent takto donesených mláďat vypouštíme přímo na stanici. Za 19 let naší činnosti to bylo už minimálně přes 500 okroužkovaných poštolek, přičemž některá zpětná hlášení okroužkovaných pacientů jasně  dokazují, že poštolky s tímto způsobem vypouštění nemají vůbec žádné problémy.

 

Poštolka v Alžírsku

Od vajíčka námi uměle odchované mládě, vypuštěné ze stanice volným letem dne 23.7. 04 v Plzni Doubravce.

Dne 9.1. 2005 pak byla okroužkovaná poštolka střelena a snědena v Alžírsku, což znamená 1586 km od místa vypuštění a svobody si užívala necelých 170 dní od data vypuštění. Na jednu stranu určitě smutná zpráva, ale na stranu druhou i zpráva velice příznivá. Vždyť teď máme další důkaz o tom, že naše práce má smysl a že námi odchovaní či vyléčení pacienti jsou schopni se začlenit zpět do volné přírody.

Jen pro zajímavost, z Afriky jsme již měli jednu zprávu i v minulosti. Rovněž se jednalo o kroužkovanou  poštolku z Plzně, ale zastiženou v Maroku. Mnoho dalších hlášení pak dostáváme jak z nejrůznějších koutů naší republiky, tak třeba i z Německa atd.

  

Ovšem vypustit volným letem například uměle odchovanou káni lesní je poněkud problém. Káně se dost často dokáží fixovat na člověka a pak mají ve volné přírodě se ztrátou přirozené plachosti docela problémy. Proto je lepší káni co nejdříve adoptovat do náhradního hnízda stejného druhu a nebo alespoň vypustit na lokalitě, kde jsou už vyvedená jiná, stejně stará mláďata. Za mnoho let naší praxe, máme zase díky kroužkům a vlastním poznatkům  zjištěno, že adoptivní rodiče nemají s přidáním dalšího mláděte relativně žádný problém a jsou schopni ho v 80% případů úspěšně přijmout a odchovat.

 

Adopce káně lesní

Na přiložených fotografiích Bohumila Máška máte možnost vidět reportáž z vypouštění (adopce) jednoho částečně vzletného (odrostlého) mláděte káně lesní na lokalitě Kokotské polesí nedaleko Bušovic. Na lokalitě byl prokázán pohyb dvou stejně starých mláďat a rodičů, kteří mláďata ještě dokrmovali mimo hnízdo. Naše káně původně donesená jako malé mládě z těžbou zničeného hnízda, byla na lokalitě vypuštěna a nafocena, přičemž následně odlétla do korun sousedních stromů, kde začalo  po adoptivních rodičích ihned žadonit o potravu.  Jistě, že mnohem ideálnější by byla adopce menšího mláděte přímo na hnízdo, ale v letošním roce jsme měli omezené množství obsazených hnízd, do kterých by šlo mládě přistrčit.

 

  

  

  

  

 

Zatím co u káně a poštolek jsme si mohli způsob vypuštění relativně  vybrat, jsou druhy u kterých je adopce jedinou záchranou a ideálním řešením. Jedním z takovýchto druhů jsou například rorýsi. Jejich potravní specializaci a potravu, kterou získávají vysoko v oblacích, nejsme schopni  nahradit, a tak se jedná o druh v zajetí téměř neodchovatelný. Proto většinu nám donesených mláďat, vypadlých z nepřístupných a neznámých hnízd, adoptujeme do hnízd náhradních na hnízdní kolonii v Dobřanech. Zde máme na dvou obytných domech cca 40 pravidelně obsazených hnízd, na kterých najdeme vždy stejně velká mláďata. Přistrčené ptáky rovněž kroužkujeme a kontrolujeme, zda byli adoptivními rodiči přijati.

 

O tom, že si nevymýšlím, svědčí i fakt, že při letošním kroužkování odchytil kolega Miloš Paisker na hnízdě okroužkovanou hnízdící samici, která podle kroužku na noze byla do kolonie dovezena a přistrčena  náhradním rodičům v roce 2003. Touto informací se nám výsledky adopce potvrdily a bylo zjištěno, že pták byl adoptivními rodiči úspěšně odchován, vyveden a dnes se jako jeden z rodičů do Dobřan na kolonii vrací.

 

Dalšími velice dobrými adoptivními rodiči z ptačí říše jsou například jiřičky, čápi bílí, ale i výři, puštíci či motáci pochopi a nebo jestřáby. U všech těchto druhů máme adopci vyzkoušenou ověřenou a funkční.  Horší je to však s adopcí u kachen, hus a labutí. Zde adopce nefunguje a i přes to, že rodiče mládě v prvních minutách přijmou a brání, posléze zjistí, že není jejich a od těch svých ho odhánějí nebo ho utopí.

 

Inu každý druh má svá pravidla a zásady, a proto i my musíme při návratu ptačích nalezenců zpět do volné přírody dávat velký pozor, co děláme a jaký způsob zvolíme.

 

Na fotografiích:

Vypouštění (8.7.2011)  odrostlého mláděte káně lesní na lokalitě Kokotské polesí formou adopce k již vyvedeným mláďatům téhož druhu a téměř shodného věku.

 

zpracoval:

Za DES OP Karel Makoň DES OP (777 145 960)