19.12.11 Příběh sýce rousného

Pozor, otevřeno v novém okně. TiskEmail

TISKOVÁ  ZPRÁVA

 

název - téma:

Příběh sýce rousného

 

dne: 

16. - 19.12.  2011  

 

místo konání:

Plasy – Plzeň ZSŽ

 

vlastní zpráva:

 

V pátek (16.12. 2011) zhruba dvacet minut před půlnocí telefonoval  řidič dodávky,  pan Václav Honk z Plzně, že mu do auta narazila u Plas malá sova. Jelikož slyšel ránu jak něco malého kleplo do dveří dodávky, ihned zastavil a šel se podívat, co to bylo. Jaké bylo jeho překvapení, když pár metrů za dodávkou na silnici u krajnice viděl sedět sýce rousného. Bylo mu hned jasné, že sova je po nárazu otřesena a že ji tam nemůže nechat. Sebral ji proto ze silnice a odnesl na sedačku spolujezdce do auta. Nedojel však ještě ani do Kaznějova a sova se už začala probírat, což byl docela problém. Zastavil tedy u policejní hlídky v Kaznějově a požádal policisty o pomoc: „Nemáte prosím u sebe nějaký pytel či krabici?“. Policisté operativně sehnali papírovou krabici a sýce do ní zavřeli. To už jsem na pana Honka čekal na konečné tramvaje č.1 v Plzni -  Bolevci. Byli jsme domluveni,  že mi zde sovu předá a bude pokračovat s nákladem dál do cíle.

 

Krátce po půlnoci jsem převzal v papírové krabici dospělého sýce rousného s lehkým otřesem mozku. Do jaké míry byl jeho zdravotní stav vážný se konkrétně u sýců velmi těžko zjišťuje. Na hlavě měl pravda počechrané peří od střetu s projíždějícím automobilem, ale jinak vypadal, že nemá žádné vážnější poranění. Sýci jsou jedni z „nejpohodovějších“ ptáků, z lidí si hlavu moc nedělají a když je jezdíme kroužkovat, tak většinou samice vyčuhuje z budky či dutiny a uletí vždy až na poslední chvíli. Kolikrát se dokonce i stane, že sedí někde vedle na větvi a kouká, co se děje, či ji chytí ornitolog v budce u mláďat  do ruky.

 

Když jsem sýce přendaval z papírové krabice do plátěného transportního pytlíku, byl jako vždy klidný až apatický. Nechtěl jsem riskovat jeho okamžité vypuštění, a tak jsem ho odvezl do voliéry na stanici, kde má potřebný klid. Zhruba den se držel sýc spíše na spodních větvích a na zemi. Druhý den už však suverénně létal po voliéře a přijímal  potravu. V neděli měl už roupy a snažil se z voliéry dostat ven a v pondělí už nic nebránilo tomu ho okroužkovat a vypustit.

 

Sýc rousný patří do skupiny u nás žijících sov. Jedná se o menší druh sovy a příbuzného u nás téměř vyhynulého sýčka obecného. Žije v rozsáhlejších lesních komplexech převážně jehličnatých stromů s pasekami, mladým podrostem a doupnými stromy. Hnízdi v dutinách stromů a nebo ve speciálních budkách. Večer loví drobné obratlovce, hlodavce v silničních příkopech a drobné  ptáky spící v křoví. Jeho populace za posledních 10 let značně stoupla a i přes to, že se jedná o zvláště chráněného živočicha, není problém slyšet jeho  houkaní už i kolem Plzně.

 

Sýce rousného jsme vypustili s fotografem Bohumilem Máškem v polesí Pytel u Červeného Hrádku. Při vypouštění jsme ho posadili na pařez a na cestu mu nabídli do pastičky ulovenou myš domácí.  Sami jsme byli překvapeni, jak ho myš okamžitě zaujala a jak dlouho vydržel Bohoušovi pózovat.  Pravda, bylo to pouze několik vteřin, ale i přesto stihl Bohouš nafotit z poměrně velké vzdálenosti několik zajímavých fotografií, které Vám tento zajímavý druh naší sovy přiblíží.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

na fotografiích:

Unikátní kolekce fotografií Bohumila Máška – sýc rousný s myší na pařezu

na pasece  těsně před tím, něž odlétl do mlází mladého lesa.

Vypouštění sýce rousného.

 

zpracoval:

 za DES OP Karel Makoň (777 145 960)