TISKOVÁ ZPRÁVA
Název - téma:
Noc strávil v hospodě pod stolem, pak ho vysušili fénem a poslali zpátky k rodině.
Ze dne:
29.5.2016
Místo konání:
Česká Doubravice (PS)
Vlastní zpráva:
V sobotu večer (28. 5. 2016) něco kolem půl desáté mi na společenské akci, na kterou jsem vyrazil, už potřetí zvoní mobilní telefon. Na druhém konci aparátu se za bujarého hlaholu ozývá účastník jiné společenské akce s tím, že v hospodě v obci Česká Doubravice u Manětína mají nějaké mladé káně, a abych si pro něj přijel. Omlouvám se, že teď opravdu už nepřijedu a po telefonu jim dávám základní instrukce s tím, že pro dravce dorazím hned ráno druhý den.
Je neděle (29. 5. 2016) přijíždím do obce Česká Doubravice a hned na první pohled je vidět, že se tudy včera prohnala pořádná bouřka. Polehaná tráva, očesané stromy, bláto, listí na silnici, vyplavené sklepy. Přijíždím k místní „hospodě“ a pan Petr Hlous mě vede rovnou do domu. „Tady v krabici pod stolem ho máme, před chvilkou se tam ještě vrtěl.“ Otvírám papírovou krabici, a tam na slámě jako mrtvý, bez reakce leží nádherný luňák červený. „Včera ho po tom krupobití našel chalupář Tomáš Laubr a přinesl ho totálně zmáčeného, mysleli jsme, že je po něm, je takovej nějakej divnej“, dodal pan Petr. „Jo, to luňáci dělají, když se cítí v ohrožení a nemohu uletět, tak předstírají mrtvé, už se mi to několikrát také stalo“, dodávám zase já. Beru dravce do ruky a koukám, zda není náhodou popálený od el. vedení, nebo ho nesrazilo auto. Nic mu není, ale stále je ještě dost mokrý. „Tak ho usušíme“, říká pan Petr, jde pro fén, když v tom přichází nálezce, pan Tomáš Laubr. Sušení doneseným fénem kvituji, navrhuji luňáka okroužkovat a následně vypustit na místě nálezu. Když je peří suché, usedáme do mého vozu a jedeme na místo, kde byl luňák nalezen. Zkusíme, zda poletí, má tady někde určitě samici s mláďaty a na nějaký převoz k nám do stanice a pozorování ve voliéře není čas. Buď to dá, anebo ne. Nálezce Tomáš Laubr, položil luňáka na zem, popošel dva kroky vzad a bezvládně ležící dravec najednou rychle vyskočil, zamával křídly a vzlétl. Udělal na obloze jedno kolečko na rozloučenou a usedl si přerovnat vyfoukané peří na strom nedalekého remízu.
Teď už je to na něm samotném, pravda, let byl takový trošku těžkopádnější (asi tak jako když vás bolí záda po výprasku), ale to bude muset rozhýbat při lovu hrabošů a sběru potravy sám. Konec konců regenerační schopnosti, hojení některých úrazů a houževnatost je u volně žijících živočichů naprosto neuvěřitelná.
Inu, v přírodě není na nějaké to lidské marodění a povalování čas. Přece jen je doba hnízdění a mláďat, a tak samec udělá cokoliv, aby zabezpečil svoji rodinu, pokud mu ji tedy kroupy neumlátily na hnízdě.
Na fotografiích:
Na fotografiích nálezce pan Tomáš Laubr a pan Petr Hlous se synem Patrikem při vysoušení a vypouštění nalezeného luňáka červeného.
Zpracoval:
Za DES OP Karel Makoň DES OP (777 145 960)