6.4.13 Nenoste mláďata zajíců

Pozor, otevřeno v novém okně. TiskEmail

 

TISKOVÁ  ZPRÁVA

Název - téma:

Nenoste mláďata zajíců.

Ze dne:

6.4. 2013

Místo konání:

ZSŽ Plzeň

Vlastní zpráva:

I přesto, že se snažíme již několik let na problematiku zbytečně donesených mláďat pravidelně a včas upozorňovat, stále se nám nedaří počty těchto zcela zbytečných a pro většinu zvířat zásadních a škodlivých lidských zásahů snížit.

Jedná se o případy, kdy lidé například ve městě či otevřené krajině najdou čerstvě narozené mládě zajíce polního a na základě neznalosti problematiky v dobrém úmyslu mládě z lokality odnesou. Zcela jistě chápu, že nemůžeme všichni vědět všechno, a že 99% lidí chtělo „ubohému“ mláděti pomoci, ale vždy bychom měli u toho, co děláme, přemýšlet a snažit se, abychom svou neznalostí a leckdy i zbytečnou přecitlivělostí nezasahovali do života jiných a neškodili.

Mám na mysli další zbytečně donesené mládě zajíce polního z plzeňského sídliště Lochotín (4.4.2013). Několik hodin staré mládě zajíce polního bylo matkou, spolu s dalšími dvěma sourozenci, nešťastně vrženo do křoviska plazivých dřevin kousek od dětského hřiště. Nevím, zda mláďata našel, či z křoví vytáhl nějaký dobrácký pes, nebo zda se mláďata v rámci vlastních a zcela běžných přesunů dostala k pískovišti sama, ale dvojice mladých lidí tam mládě našla a z lokality odnesla. Cestou ještě koupili nějaké dětské kašičky a injekční stříkačky, pravděpodobně s tím, že budou doma chudáka zajíčka krmit. Nevím úplně přesně co se však odehrálo, ale mládě ve finále skončilo na služebně Městské policie Plzeň i s krmením a všemi nakoupenými proprietami. Už při předání bylo zvíře nápadně apatické, s očima bez jiskry, zarudlým konečníkem a průjmem. Pravděpodobně domácí odchov neprobíhal tak, jak si nálezci představovali, a tak zvíře, s tvrzením jak ho zachránili před sežráním nějakým dravcem na pískovišti, mladého zajíčka strážníkům předali L.

Ano, stává se to často a je to poněkud „nenormální“, že nejvíce zajíců máme téměř uprostřed města a mezi domy. Na druhou stranu je to určité přizpůsobení místní populace zajíců tlaku, který je na ně neustále v otevřené krajině a jejich původní domovině vyvíjen. I přes veškeré ztráty na mláďatech a rizika spojená s odchovem mláďat ve městě, vyhodnotili zajíci polní (dnes snad více sídlištní než polní) situaci tak, že ve městě je jich více než na poli mimo město. Je to konec konců fenomén několika posledních let a jasný důkaz toho, že zvířata se musí neustále přizpůsobovat změnám krajiny, a že si s tím prostě dokáží poradit. Na to se však váže i následná změna jejich biologie, chování a návyků. Proto, pokud najdete v těchto dnech ve městě, na dětském hřišti, ve vnitrobloku či křoví před panelovým domem malého zajíčka, neodnášejte ho prosím z lokality a nechte ho tam být! Kolikrát místo přemrštěné lidské péče a obavy je lepší ho klacíkem či v rukavicích poponést o pár metrů dál a schovat do nějakého toho křoví či na bezpečnější místo. Zcela jistě je život pro zajíce polní ve městě mezi lidmi, psy a auty nebezpečný a problémový, ale na druhou stranu, i kdyby přežila jen jedna třetina mláďat, je to stále větší úspěšnost, než které dosahujeme s nákladnými a velice technicky náročnými odchovy v naší záchranné stanici.

Za posledních 5 let jsme totiž neodchovali a nevypustili ani jedno z takto zbytečně donesených zaječích mláďat!!! Úspěšnost umělého odchovu mladých zajíců je totiž všeobecně tak nízká, že nemá cenu se jí ani zabývat a dnes považujeme za mnohem efektivnější mládě na lokalitě ponechat, anebo dokonce i na lokalitu obratem vrátit! Konec konců úhynem skončil i případ malého zajíčka na fotografii, „zachráněného“ lidmi před dravcem na pískovišti. Možná, kdyby ho jen schovali do sousedního křoviska hustých dřevin, tak tam v pohodě a v klidu přežil.

Co dodat závěrem? Dříve než cokoliv uděláte a začnete řešit, zvažte, zda opravdu je vaše konání a snaha dobrým řešením. Pokud nevíte, nebo si nejste jisti, není ostudou se zeptat, zatelefonovat, věc probrat a o svém dobrém úmyslu se raději ujistit.

Na úplný závěr opět trochu málo všeobecných informací a postřehů ze života zajíce polního.

Zajíc polní patří do skupiny hlodavců. První mláďata zajíců se rodí ještě do sněhu už koncem měsíce ledna, začátkem února a dál. Mláďata zajíců, na rozdíl od mláďat králíků, rodí samice do pelechu v křoví, suché trávě či remízů, přičemž malí zajíci od prvního dne vidí, jsou plně osrstěni a volně se pohybují. Samice rodí většinou jedno, dvě, tři až čtyři mláďata, přičemž do několika hodin od porodu se mláďata sama rozlezou z pelechu do jeho okolí. Má to svou logiku, pokud by predátor našel hnízdo se všemi mláďaty, tak by neměla žádnou šanci na přežití, sežral by je všechna. Takhle, pokud najde jedno mládě, tak ta ostatní mají mnohem větší šanci na to, že nalezena nebudou. V průběhu roku zvládne samice i několik vrhů, ale ztráty na mláďatech jsou tak obrovské, že dospělosti se dožije pouze zanedbatelné procento mláďat. Samice se o mláďata stará sama, a to hlavně v noci. Navštěvuje je v pravidelných intervalech, když je klid a relativně bezpečno. Mládě si vždy připíská, nakrmí, očistí a zase ho odloží. Je to opět z důvodů ochrany mláďat před predátory tím, že s mláďaty jejich matka není 24 hodin denně a tím, že se různě na lokalitě přesouvají je jejich pachová stopa pro predátory mnohem složitější. Přesněji řečeno, samice nechce k mláďatům zbytečně přitahovat pozornost svou přítomností a zanechávat u nich svou pachovou stopu. Proto také malého zajíčka najdete většinou vždy samotného, bez rodičů a sourozenců, pokaždé na jiném místě. Takže, věnujte prosím i Vy tomuto problému zvýšenou pozornost a pokud potkáte v tuto dobu dospělého zajíce v sídlišti či uprostřed města, tak věřte, že tam má někde poschovávaná mláďata a že je to tak naprosto normální.

Odchov mláďat zajíců polních v zajetí je poměrně hodně probíraný, problémový a hlavně náročný. Zaječí mateřské mléko je totiž velice tučné a má abnormální složení, tak aby intervaly mezi jednotlivým krmením a návštěvou matky byly logicky co nejdelší (bezpečnější). Proto také najít vhodnou krmnou náhražku, která by mláděti prospívala, je opravdu téměř nemožné. Z tohoto důvodu se také většina mladých zajíců pak v umělých odchovech potýká s nejrůznějšími úrazy, deformacemi kostí, zažívacími a dietními problémy. Je to k vzteku, když čtyři týdny pipláte malé mládě a ono si pak při jednom skoku zlomí přední packu anebo dislokuje páteř. Rovněž diskutabilní je i následné zapojení se zvířete zpět do volné přírody. Ano, máme zprávy, že odchovaný zajíc se zdržoval několik let na lokalitě, kde byl vypuštěn, ale o úspěšnosti a životaschopnosti uměle odchovaných a vypuštěných zvířat  bych také hodně pochyboval.

Co se zapachování a následného návratu mláďat, na která jsme sáhli, na původní lokalitu týká, jsem přesvědčen o tom, že pokud se najde mládě v zástavbě na sídlišti, v atypické lokalitě sídlištního křovíčka, promočeného a promořeného pachem všech místních psů a lidí, tak skutečnost, že na mládě někdo sáhl, nehraje zas až tak velkou roli. Neumím si dost dobře představit, že by takovéto mládě nepřišlo do kontaktu s nějakým cizím pachem a že by ho jeho matka na základě toho opustila. Mimo jiné máme první faktická pozorování toho, že i po návratu zapachovaného mláděte na lokalitu se dospělá matka na lokalitě prokazatelně pohybovala a mláďata krmila. Proto také se dnes snažíme vyvrátit i pověru o tom, že když se sáhne na malého zajíčka, tak že ho matka opustí a nechá. I když zase v rámci výuky malých dětí je lepší, aby na něj raději vůbec nesahaly, neboť ve městě oproti přírodní krajině může být situace zase úplně jiná.

 

 

 



Na fotografii:

Zbytečně donesené mládě zajíce polního, údajně nalezené na dětském hřišti v Plzni na Lochotíně.

Zpracoval:

Za DES OP Karel Makoň DES OP (777 145 960)