24.8.2016 Záchrana se záchranáři

Pozor, otevřeno v novém okně. TiskEmail

TISKOVÁ  ZPRÁVA

Název - téma:

Záchrana se záchranáři.

Ze dne:

23.8. 2016

Místo konání:

Pňovany - Hracholuská přehrada

Vlastní zpráva:

V úterý 23. 8. 2016 přebírám v průběhu dne hned několik telefonických upozornění a zpráv týkajících se labutě velké s rybářským háčkem v jazyku a dlouhým vlascem kolem těla.

Vyrážím na lokalitu, přičemž jediné, na čem se volající shodli, je informace, že labuť je dospělá, létá a byla viděna na Hracholuské přehradě Na Radosti. K mé už podstatně menší radosti nakládám naši kánoi, kolegu Bohouše Ježdíka a vyrážíme na 21 km dlouhou přehradu hledat onu poraněnou labuť.

A zde dovolte menší osobní vsuvku. Nemám rád Hracholuskou přehradu! Pro ty co nevědí, jak to tam vypadá, tak se jedná spíše o menší vodní nádrž, sevřenou velice špatně přístupnými skalisky, obloženou rekreačními chatami, kempy a zákazovými tabulemi. V mapě je tento prostor vyobrazen jako spleť cestiček a pěšin končících vždy u nějaké chaty a celé to lze přirovnat k vojenskému cvičišti, kombinovaného s dopadovou plochou se zákazem vstupu.  Navíc dostat se autem a s lodí k vodě je téměř nemožné, a to nemluvím o tom, že najít na tak velké vodní ploše jednu labuť s rybářským háčkem v jazyku, je téměř nemožné. Mám s touto lokalitou jenom ty nejhorší zkušenosti a jezdím sem opravdu nerad.

Na druhou stranu ale naštěstí na Hracholuské přehradě fungují kolegové z Vodní záchranné služby a ti nám, pokud mohou, rádi a profesionálně pomáhají. Bez jejich technické pomoci bychom totiž v kánoi na Hracholuské přehradě pádlovali v naší kánoi ještě teď.

Takže jak to vlastně začalo?

Po několikahodinovém hledání cesty k vodě jsme dorazili s kolegou Bohoušem, kánoí a naším autem k obřímu tobogánu na Radosti. Dalekohledem pročesáváme vodní hladinu, když v tom nejširším místě přehrady zahlédnu v dálce dvě bílé tečky. Jedna je v pohodě, druhá taková trošku v nepřirozené poloze a vypadá spíše jako bójka. „Támhle by to mohlo být!“, ukazuji prstem Bohoušovi nalezený objekt a zároveň dodávám: „Je to dost daleko od břehu, bylo by dobré se k ní dostat co nejblíže a zkusit, zda nepůjde na rohlík“. Pokud by se ji povedlo přilákat ke kánoi, tak by ji Bohouš mohl doskočit, což by nás ale nejspíše převrhlo, a tak potřebujeme místo kánoe něco stabilnějšího. Naštěstí na lokalitě půjčují vodní šlapadla. Paní z půjčovny nám ochotně půjčuje nejstabilnější šlapadlo, které tam mají, mimo jiné číslo 7 je mé šťastné číslo, a tak s Bohoušem usedáme (o celkové hmotnosti minimálně 230 kg) do šlapadla, a šlapeme jako o život. Pomalu ale jistě se blížíme k labuti, je vidět, že je to opravdu ona, že má v jazyku zaseklý rybářský háček, přičemž vlasec je zachycen někde kolem křídla. Labuť však ke šlapadlu na rohlík nepřijela, spíše se začala plašit a pokoušela odletět. Byť jí v tom značně omezoval právě rybářský vlasec s háčkem, tak stále byla výrazně rychlejší než my na šlapadle. Když vtom kolem nás projel motorový člun s pánem a paní na palubě. “Dobrý den“, na ně voláme. „Můžete nám prosím pomoci? Potřeboval bych, abyste tady naložili kolegu a dohonili tu labuť. My ji tady neušlápneme, a docela jí to ještě létá.“ Dvojice nejdříve nerozuměla našemu požadavku, ale když jsme se představili a řekli, oč jde, rázem se jejich romantická vyjížďka změnila ve štvanici na poraněnou labuť. No štvanice je asi příliš silné slovo, protože když Bohouš přelezl ze šlapadla do motorového člunu a ulehl na jeho špičku připraven k odchytu, stal se z do té doby hbitého a po vodě klouzajícího motorového člunu těžce vrčící a plazící se člun rybářský, který byl rád, že má vrtuli vůbec ve vodě. Odhodlaně vyrazili za labutí, která jim ale vždy zmizela a uletěla tak o 100m vpřed. V tenhle moment jsem i já pochopil, že tudy cesta nevede a že bude třeba o spolupráci požádat místní vodní záchranáře s rychlým profesionálním člunem.  Od paní z půjčovny šlapadel získávám operativně mobilní číslo, na kterém se mi hlásí člen právě sloužící záchranářské skupiny. Popisuji vzniklou situaci a žádám o technickou spolupráci. Nic není problém, a kolegové vyrážejí na místo určení, podpořit trojčlennou skupinu téměř zavařeného motorového člunu : -).

No a pak už vše nabralo rychlý spád. Kolega Bohouš Ježdík labuť s profesionálními záchranáři odchytil, přivezl na tobogánu, já ji na místě ošetřil, okroužkoval a vypustil.

Vše další najdete i na přiložených fotografiích, a já ještě jednou velice děkuji kolegům z Vodní záchranné služby na Hracholuské přehradě, za jejich pomoc, podporu a zájem. Jsem rád, že tady taková skupina a služba funguje a že Plzeňský kraj se může tímto servisem, nejen pro záchranu zvířat ale i lidí, právem pochlubit.

Děkuji i všem ostatním za jejich podporu a pomoc (šlapadlo, motorový člun atd.).

Na fotografii:

Záchranná akce labutě velké.

Jedna fotografie od paní Olgy Havlíčkové, která tu samou labuť vyfotila tentýž den kolem 15.00 hodin, kdy vlasec za sebou ještě volně táhla. O pár hodin později byl vlasec už zachycen za křídlo a labuť nemohla létat tak,  jak je vidět na fotografiích z našeho archivu  a záchranné akce.


Zpracoval:

 

Za DES OP Karel Makoň DES OP (777 145 960)