13.3.2019 Příběh racků chechtavých

TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP Plzeň
Záchranná stanice živočichů Plzeň
 
Název: Příběh racků chechtavých, kteří se moc nechechtali.
 
Dne: 13. 3. 2019
 
Místo: Plzeň – Bílá Hora
 
Vlastní zpráva:

Začalo to na první pohled naprosto nevinně vypadající přípravou staveniště tolik očekávané silniční komunikace z Bolevce na Doubravku. Poměrně dlouho plánovaná akce města, kraje a dráhy má vypuknout každým dnem a jejím cílem je výstavba nové silniční komunikace a svedení dopravy z Lochotína na Doubravku podél železniční tratě na Žatec. Spolu s novou silniční tepnou se konečně vyřeší i nevyhovující podjezdy pod železnicí u ČOV a hlavně všechny ty velice nebezpečné silniční úseky jak pro chodce a cyklisty, tak také pro auta a řidiče. Proto také o přínosu této akce nelze pochybovat, ale jak se ukázalo ještě před její realizací, ne všichni se na připravovanou silnici těší a jsou schopni se se změnami prostředí vyrovnat.
 
Je středa 13. 3. 2019 ráno, strojvůdce vlaku jedoucího směrem na Žatec mi hlásí nález dvou uhynulých racků chechtavých ležících přímo na vlakové zastávce Plzeň - Bílá Hora. Jeden z ptáků má na noze dokonce ornitologický kroužek, a tak se vyrážím na místo podívat.
 
Na místě jsou již několik dní i těžební stroje a dělníci s motorovými pilami. Rychle a v souladu s patřičným povolením prořezávají přerostlé náletové dřeviny rostoucí na železničním náspu a pozemcích budoucí stavby. Práce jim jde pěkně od ruky a ani já bych na tom neviděl nic špatného, kdybych během jednoho dopoledne nesebral na této lokalitě celkem čtyři racky chechtavé, sražené o obnažené dráty vysokého napětí. Elektrické vedení od ČOV nad vlakovou zastávkou až na horizont hrany kopce Mikulka tu bylo odjakživa, bylo však zastíněné korunami stromů rostoucích před i za ním, a tak se mu většina ptáků bezpečně vyhnula. To fungovalo do doby, než stromy před i za vedením začaly mizet, a tak zdánlivě na první pohled bezproblémový zásah do porostu, který dříve nebo později musel přijít, se stal pro racky létající koridorem z řeky Berounky a ČOV na Bolevák smrtelnou pastí. Zejména pokácení přerostlých dřevin na železničních náspech a svazích nad koridorem samotné trati bylo pro racky fatální.
 
Abych to nedramatizoval, ten den navíc foukal poměrně silný vítr, na Boleváku bylo vidět cca 200 racků chechtavých, kteří se zde zastavili v rámci své tahové cesty. Na přiložené fotografii od Marie Vaněčkové je vidět, že jenom ostrůvek na Boleváku byl opravdu plný. To vše se pak promítlo do počtu dopoledních výjezdů a prokázaných kolizí. Dva uhynulí rackové ráno na vlakové zastávce, další pak zajištěn živý, ale s uraženým křídlem hned v sousední zahradě u rodinného domu a čtvrtého rovněž s poraněným křídlem chytala paní T. Pelikánová za plného provozu přímo na kruhovém objezdu asi tak 300 m od lokality prvního nálezu. To vše během čtyř hodin krátce po sobě a poté, co postupně byly káceny další náletové dřeviny.
 
Zajištěný uhynulý kroužkovaný racek byl „náš“. Podle ornitologického kroužku se jednalo o racka chechtavého, kterého kroužkoval kolega Miloš Paisker jako nevzletné mladě 10. 6. 2015 na lokalitě Nový rybník u Líní. Další uhynulý byl bez kroužku, úplně stejně jako ti dva, kteří jsou zatím u nás na stanici ve voliéře pro vodní ptáky a v nejbližší době budou z důvodu trvalých následků předáni do nějakého chovu v zajetí.
 
Na tomto případu je zcela zřetelné, jak i na první pohled spolu nesouvisející věci mohou spolu souviset, a že to ta volně žijící zvířata s námi a naší lidskou civilizací nemají vůbec snadné.
 
Děkuji jak panu strojvůdci, tak všem dalším zúčastněným za zájem, pomoc a duchapřítomný přístup.           

 


E-mail