20.8.2017 Pytlák u slepic

Pozor, otevřeno v novém okně. TiskEmail

Dostal chuť na slepici, ale domobrana ho zajistila hned, jakmile vlezl na zahradu.

Potulný vydří samec se přesouval podél vodoteče Třemošná přes ves Příšov, když ho zaujal výběh se slepicemi cca 150m od potoka v zástavbě mezi rodinnými domky. Počkal si na tmu a vyrazil do vsi. Hlad byl velký a snadná kořist v podobě kropenatých slepic mu za trochu toho rizika stála.

„Ráno kolem čtvrté jsem musel několikrát vyrazit houknout na psa, štěkal na zahradě jako pominutý, vzbudil celou ulici“, říká pan Lang z Příšova, majitel slepic i psa. Ráno se šel podívat, co tam ten pes vlastně má, a když našel za psí boudou mezi pletivem od kotce a sousedovým plaňkovým plotem stočenou dospělou vydru, tak nevěřil vlastním očím. Pochválil psa a hned zatelefonoval na naši záchrannou stanici živočichů, co má s vydrou dělat.

Dorazil jsem na místo kolem deváté hodiny. Vydra si spokojeně pochrupovala mezi ploty, což mě trochu zarazilo. Zvíře může být poraněné, nebo má nějaký problém, a proto šlo za snadnou kořistí. Od potoka je zhruba 150 m mezi domy, a je jasné, že se psem na zahradě u výběhu slepic nepočítalo. Teď je tady napresovaná vydra mezi ploty a za světla se přes psa nedostane. Pravděpodobně proto čekala na tmu a v úzkém tmavém prostoru se cítila v bezpečí.

Šťouchl jsem do ní přes pletivo psího kotce dřevěnou latí, a hned mi bylo jasné, že odchytit jedno z našich nejmrštnějších, nejrychlejších a nejsilnějších šelem nebude vůbec snadné. Navíc zahrada u rodinného domku byla plná dětí, z druhé strany výběh se slepicemi a od souseda poměrně fortelný plaňkový plot. Není nad to, když se ke všemu pěkně může, a tak jsem se snažil ze žebříku strčit do úzké mezery mezi ploty stahovací odchytový podběrák. Jenže vydra není vůbec hloupá, a tak se jí do síťového pytle vůbec nechtělo. Prskala, kousala, chytala se za pytlovinu podběráku, snažila se šplhat po plotě. Dalo nám s panem Langem hodně práce ji do podběráku vůbec dostat a ještě lze mluvit o velké náhodě. Nakonec se nám to však podařilo, zatáhl jsem síťový pytel a opatrně vytáhl vydru ven.
Obrovský válec v huňatém a blýskavém kožichu lítal v síti, trhal oka pytloviny a snažil se dostat ven. Jen tak tak jsme vydráka v podběráku a režném pytli dovezli k potoku. Tady jsem vizuálně vydru zkontroloval a vypustil na svobodu.

Více na přiložených fotografiích z akce.

Návštěva vydry v zástavbě není nijak výjimečná věc, většinou se jedná o potulné samce, kteří migrují po vodotečích sem tam a hledají samice a potravu. Dost často najdeme takového vydřího samce přejetého na silnici či zachyceného v nějaké jiné civilizační pasti. Nelze však ani vyloučit nějakou zvířecí nákazu. Mezi liškami a kunami řádí v kraji psinka, a právě nemocná zvířata se pak uchylují za potravou i do míst, kde bychom je nejméně čekali. V tomto případě však vydru řádně vyšetřit nebylo možné, a tak byla v souladu se zákonem (jedná se o zvláště chráněného živočicha) vypuštěna na lokalitě zpět do volné přírody. Mezi námi, je to beztak nádherné zvíře, a tak jsem rád, že pan Lang zavolal.