Jěžci - úvod

Pozor, otevřeno v novém okně. TiskEmail

Kamarádi ježci

 

hrnicek

V dnešní době už docela dobře funguje rozsáhlá síť záchranných zařízení pro zvířata. Takže když najdete jakékoliv zraněné, či zesláblé zvíře, předáte ho do odborných rukou, kde se o ně postarají. To však neplatí pro ježky. Záchrana ježků v těchto zařízeních je velice složitá. Jistěže existuje i pár dobrodinných organizací, které si tuto problematiku berou na svá bedra. Avšak postupně přibývající počet nalezenců se stává neúnosným. Nutno ještě podotknout, že všichni tito aktivní ochránci jsou
dobrovolníky ! A vězte, že jich je pouze po málu, kdežto ježků, kteří potřebují pomoc, v naprosté převaze.

Nechci zde popisovat všechny problémy týkající se zařízení pro záchranu ježků (strava, evidence, prostory jak pro jarní výběh, tak topenou výkrmnu před zazimováním, ... ). Ale jen pro představu. S informovaností o existenci ježčích záchranářů stoupl počet ošetřovaných ježků trojnásobně oproti předloňsku (kdy jsme se tohoto problému zhostily poprvé). Takže bychom jich měli (nebýt loňské vysoké úmrtnosti) rovnou stovku a to na tři aktivní dobrovolníky!!! Nehledě na to, že v každé literatuře zdůrazňují ježka jako samotářského tvora s minimálním výběhem 2 x 2m, a také nutnost samostatné hibernace, což je při takovém množství ježků nemožné.

Myslím, že už nemusím podávat více faktů, abych vás ujistila, že nejkvalitnější pomocí je, když se pokusíte o ježka postarat sami.

A právě pro Vás jsem shrnula praktické informace. Hlavní zásady péče o ježka, které zde uvádím jsem čerpala nejen z rad paní Dvorské ze Všeradic, ale především z příručky Ježek a lidská péče vydané Okresním výborem ČSOP v Liberci, která mi hodně pomohla v mých amatérských počátcích.