22.10.2019 Od neděle do neděle

TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP Plzeň
Záchranná stanice živočichů Plzeň
 
22. 10. 2019
 
Od neděle do neděle

Příběh, který Vám chci představit, začíná v neděli 13. 10. 2019. Ve skutečnosti se však jedná o časosběrný dokument doplněný fotografiemi a zachycující jeden týden (sedm dní) na Záchranné stanici živočichů v Plzni. Pravda, s ohledem na datum, roční období, počasí a spoustu dalších okolností se jednalo o týden náročnější, ale věřte, že třeba od května do srpna jsou ty dny či týdny kolikrát ještě horší. A proto pokud Vás zajímá, co vše se během těch sedmi dnů od neděle do neděle událo, určitě čtěte a listujte dál, jelikož jenom tak máme společně šanci některé věci posunout zase o kus dál, anebo jste o nich jen nevěděli.

Neděle 13. 10. 2019
Ano, kdo byl v Plzni na Ornitologické podzimní vycházce, tak zcela určitě ví, že to byla hned ta neděle po sobotě, kdy jsme u nás na Záchranné stanici živočichů v Plzni měli od 10 do 16 hodin Den otevřených dveří a kdy naši kroužkovatelé s kolegy realizovali pro účastníky vycházky ukázku odchytu a kroužkování ptactva u řeky Berounky pod Pecihrádkem.

 

Pro mě a obě Haniny to byla neděle, kdy nás v osm hodin ráno vyzvedl na parkovišti před domem kolega David Melichar se svou partnerkou Májou a všichni společně v jednom autě jsme vyrazili k Vimperku na toho dne nádherně prosluněnou Šumavu. Cílem akce bylo již podruhé pověsit další velké a těžké budky pro puštíky bělavé, sovy to u nás jedny z nejvzácnějších. Mimo to výborná akce Davida Melichara pro Správu NP Šumava, kdy já nemusím vůbec nic řešit a vše je předem a perfektně připraveno. Jsem v roli tupého podavače, který občas něco přidrží či přimontuje, přinese, podá, sbalí lano, kochá se tou krásou přírody a systémem, jakým vše nádherně funguje. Dobrovolně se nechávám vést zkušeným kolegou, který již předem ví, kam se která budka bude věšet, na strom vyleze a budku pověsí. Akce byla dvoudenní s jedním přespáním, opět v režii kolegy Davida, dokonce i tašku a jídlo mi sbalila manželka Hana, takže nádhera a všichni jsme si to náramně užili.

Slunečné počasí ale bylo asi všude, a tak se neděle neobešla bez zvířecích pacientů a několika telefonátů na zásahový mobil. Autem sraženou dospělou veverku, nalezenou na vozovce  v ulici U Cvičiště v Plzni  Doubravce pan Martin Š. donesl až k nám na stanici. Po telefonické domluvě nechal veverku s poraněnou páteří v boxu na pacienty a já zajistil, aby za mě zastupující služba zvíře převzala a nechala ošetřit. Bohužel, zranění zvířete bylo neslučitelné s dalším životem, a tak veterinář musel veverku utratit. Poranění páteře v takovémto rozsahu se u takto malých zvířat nedá léčit a jeho další život by byl spíše utrpením. Proto mnohem důležitější je prevence a jezdit autem ohleduplně tak, abychom neohrožovali nejenom lidi, ale i další obyvatele našeho města, kteří zde s námi žijí.

Po telefonu jsem v neděli vyřešil i několik tradičních dotazů na téma pozdní ježci, ale naštěstí si to vždy nálezci nechali vysvětlit a nebylo nutno dále zasahovat.

Neděle končila, když jsme se už za šírání (stmívání) vraceli od právě pověšené čtvrté budky pro puštíky a na ubytovně NP Šumava chystali společnou večeři a posezení.

Pondělí 14. 10. 2019
Opět společná snídaně, balení, vstávání a odjezd do terénu, pokračujeme instalací dalších hnízdních budek. Počasí nám opravdu přeje. Zítra už budeme opět všichni v realitě všedních dnů, a tak tento den „dovolené“ jsme si (dle plánu samozřejmě) obohatili krátkou návštěvou rašeliniště na Teplé Vltavě u Soumarského mostu s tím, že večeřet už budeme doma.

V Plzni však ráno služba na ZSŽ řeší z předešlého večera dovezeného zajíce polního. Během pěti dnů je to již druhý zajíc polní, který byl sražen autem na Borských polích v Plzni! Tento byl dovezen odchytovou službou městské policie od firmy Daikin. Opět dospělé, pěkné zvíře s nenávratně poraněnou páteří a nehybnými zadními běhy. I tento případ je bohužel bez šance a končí utracením zvířete L. Opět si naše civilizace vybírá svou daň a jedná se o zbytečné ztráty na zvěři a problém, který lze svým ohleduplnějším chováním omezit.

Mimo jiné, dopoledne telefonuje kolega Miloš Bicek, pedagog z plzeňské  22. ZŠ Na Dlouhých v Plzni Doubravce. Ve skleněném tubusu výtahu na budově školy již od neděle řeší uvězněnou sýkoru modřinku. Není to ani zdaleka poprvé a jenom já jsem v tomto tubusu s panem učitelem a se servisem výtahů řešil uvězněné sýkory už dvakrát. Navíc i teď je přes sklo vidět, že dvě sýkory jsou uvnitř již uhynulé, a tak opět po telefonu řešíme, co a jak je třeba udělat, aby se sýkora dostala ven a hlavně aby se problém už neopakoval. Škola je přece základ života a měla by jít svým žákům příkladem, navíc ekologická výchova se na školách skloňuje v každé třídě, a tak bude opravdu třeba, abychom všichni společně našli příčinu i tohoto problému a pokusili se ji odstranit.

Náš den i akce Budky Šumava končí opět za tmy, tentokrát už zase v Plzni na parkovišti před domem se seznamem úkolů na úterý a dál.

Úterý 15. 10. 2019
Dopoledne potřebuji nutně vyřešit několik akutních provozních záležitostí jak na ZSŽ, tak v terénu. Do časového plánu mi zasahuje telefonát pána, který si náhodně všiml v Plzni v Kolárově ulici ježka spadlého do proluky odkrytého sklepení bývalého obytného domu. „Šel jsem po chodníku a koukám na ten nepořádek v té jámě za plotem, když mě zaujal pohyb. Koukám, koukám a vidím ježka, jak tam něco hledá. Z té jámy ale sám nevyleze, a tak jsem Vám zavolal. Je to na žebřík a za plotem přímo naproti domu Kolárova 42.“ Jedu na místo, vyndávám ježka z jámy a vypouštím ho mimo město kousek od místa nálezu na louky k zahrádkám u Kalikováku. Tady měl ježek štěstí, že si ho pán všiml, v opačném případě by asi v jámě pošel hlady.

Hlady asi pojdu i já, jelikož už do takhle narušeného plánu nutností zvoní opět zásahový mobilní telefon, a místo na oběd jedu do Pňovan do lesa ke kolejím pro poraněného kalouse ušatého. Než tam dojedu, už mám kalouse od místního revírníka v papírové krabici na návsi u krámu. Domlouváme se telefonicky a vše klaplo, aniž bychom se s nálezcem potkali. Kalous má bohužel v těle zlomené křídlo a nohu. Vypadá to na komplikovaná a mnohočetná vnitřní zranění. Odvážím sovu do voliéry na stanici a počkám do zítra, zda to vůbec dá. Bohužel to nedala. Ve středu ráno nacházím kalouse ve voliéře uhynulého. Podle vyšetření obě fraktury byly komplikované a došlo i k poškození měkkých tkání a vnitřnímu krvácení. V tomto případě kalouse srazil vlak, tady asi není ohleduplnější jízda reálná, každopádně dravce a sovy ke kolejím a silnicím vždy láká potrava, a to zejména hraboši a hlodavci, parazitující na lidmi vyházených odpadcích a zbytcích potravy v příkopech. Přesněji, čím méně zbytků a odpadků v příkopech a podél tratí, tím méně hlodavců a následně i poraněných a usmrcených dravců, sov, šelem a dalších.

Vracím se do Plzně, snažím se rychle vyřídit úkoly z dopoledne, vyzvednout oplechování na střechu ornitologické pozorovatelny, když volá rybářský hospodář ze Snopoušov (PJ), že na návesním rybníku je uhynulá kroužkovaná labuť. Slibuji, že dorazím, ale nebude to hned. Na místo jedu s kolegou Pavlem Steinbachem (na fotografii) za úplné tmy a s místními a baterkami zajišťujeme kadaver námi letos v sousedních Vodokrtech kroužkované labutě velké. Ta se pravděpodobně zabila o dráty el. vedení vedoucí přímo přes rybník. Možná to byl její první let s celou rodinou, bohužel ale taky let poslední. Sundáváme ornitologický kroužek a odvážíme kadaver k likvidaci. I tady si naše civilizace vybrala svou další daň na velice špatně technicky řešitelném případu.

Středa 16. 10. 2019
Jsem v časovém skluzu a už od rána se snažím alespoň telefonicky vyřídit nesplněné úkoly z úterý. Dle poznámky v diáři mám dnes dopoledne s kolegou Ondrou Hesem inspekční cestu po tůních a stanovištích pro obojživelníky.  Začínáme schůzkou v obci Bohy na zahradě nám spřízněných duší a přátel, kteří se rozhodli, že si na zahradě místo bazénu udělají tůňku pro žáby. Tohoto šlechetného rozhodnutí je třeba využít a rádi jim s tímto záměrem minimálně metodicky pomůžeme. Navíc to není Ondrovo první projekt, a tak spolupráce s lidmi, kteří vzali zadržování vody v krajině opravdu vážně a jsou ochotni tomu i ledacos obětovat, mě vždy potěší a motivuje i na těchto projektech spolupracovat. Navíc cestou zpět máme pak naplánované sekání na tůních v Lomanech u Hepů a v Dražni, což je hned vedle. V Lomanech u tůní se potkáváme s manželi Hepovými, realizátory místních tůní. Plánované sekání se však v důsledku na lokalitě se pohybující těžké techniky poněkud zvrhlo. Hned bylo provedeno i odbahnění a prosvětlení již deset let fungujících tůní. S Ondrou jsme posekali i tůně u Dražně a kolem 15. hodiny se vrátili každý ke své další práci.

Na ZSŽ se mi ve voliéře vodních ptáků nepozdává zdravotní stav odoperované labutě z Nové Vsi se zlomenou nohou. Pták dlouhodobě hůře přijímá potravu, zranění se komplikovaně hojí a labuť výrazně ztrácí na hmotnosti. Všeobecně léčba fraktur pánevních končetin u takhle těžkých vodních ptáků je vždy komplikovaná a úspěšnost dosti nízká. Konzultuji vše s veterinářem, ale nevypadá to dobře.

Čtvrtek 17. 10. 2019
Odoperovaná labuť podlehla svému kritickému zdravotnímu stavu, ráno je ve voliéře uhynulá. Domlouvám odpoledne návštěvu na veterinární klinice a pitvu labutě. Ta proběhne kolem 16. hodiny.
 
Přesouvám se s malou Haninou do Lesní školky Berounka, kde máme domluvené focení dětí s Taťánou Typltovou na školkové lesní www stránky. Akce se vydařila, ale celou dobu stále někdo volá s nejrůznějšími dotazy.

Mezi volajícími je i kolegyně Máša Vaněčková. Hlásí, že na ř. Mži v Plzni na Roudné je její labutí rodinka z Nováčku se třemi mláďaty, přičemž samice z páru má poraněné křídlo. Jedeme to na místo prověřit, a je to pravda. Pod dráty el. vedení z Roudné do Štruncových sadů na řece Mži plave labuť se svěšeným (zlomeným) křídlem. Tak tahle labuť dolétala!  Budeme ji muset příležitostně chytit a část křídla pravděpodobně amputovat. Když nás labuť vidí, mizí dolů po proudu řeky. Vydáváme se ji hledat, ale marně. L Je to akce na loď a více času, který teď hned nemáme.

Přesouváme se totiž na stanici za dalšími pacienty a hlavně dohodnutou pitvu ráno uhynulé labutě. Ani tady není chvilku klid a mobilní telefon stále zvoní. Nejčastější dotaz – strakapoud nám ničí fasádu, co máme dělat?

Pátek 18. 10. 2019
Ráno začínáme s malou Haninou v Třemošné pod starou školou odchytem labutího mláděte původem od Stvolna z Pardouskova rybníka. Jednalo se pouze o nouzové přistání prvního letu, a tak jsme labuť převezli na Velký Bolevecký rybník.

Dopoledne přezutí pneumatik u zásahového vozidla z letních na zimní. Poledne nákup materiálu na víkendové akce, pojížďky a úkoly. Nutrie na Skvrňanech u Alberta, stanice. Odpoledne prověření údajného uvěznění tří srn v areálu studní Plzeňského Prazdroje. Za účasti pracovníka provozu kontrolujeme nejenom zeleň, kde by se mohly srny schovávat, ale i stav oplocení areálu a další související věci. Plot je opravený, neporušený a v dobrém stavu, srny se pohybují pouze venku a jediné, co jsme uvnitř areálu vyplašili, byla poněkud vylysaná kmotra liška.

Sobota 19. 10. 2019
Od rána do odpoledne truhlárna s truhlářem a kamarádem Karlem Šťěpánem. Práce na výrobě nových obřích krmítek do parku Homolka, na která nám přispěla Vodárna Plzeň a.s. v rámci projektu Vodárenské kapičky. 

Neděle 20. 10. 2019
Je třeba využít relativně pěkného počasí, a tak opět s celou rodinou a kolegou Petrem Burgetem vyrážíme na pracovní den. Tentokrát je cílem Přírodní rezervace Nový rybník, kde probíhá první etapa opravy a rekonstrukce střechy ornitologické pozorovatelny. Na tento den máme zapůjčenou plošinu, a tak jsme na lokalitě strávili celý den.

Tady by se mohlo zdát, že náš příběh „Od neděle do neděle“ končí, ale opak je pravdou. Před námi je další týden a podle již předem plánovaných akcí nebude asi jiný.
 
Držte nám i našim zvířecím pacientům palce a děkujeme za Vaši přízeň.