TISKOVÁ ZPRÁVA
DES OP - Záchranná stanice živočichů Plzeň
3. 9. 2024
Dovolená u moře a netopýři doma
Ještě než se rozjela první etapa „Celkové rekonstrukce, modernizace a rozšíření Záchranné stanice živočichů Plzeň“, krátce poté, co nás zvířecí ombudsman JUDr. Jiří Pospíšil na svých sociálních sítích s dobrým úmyslem vychválil až do nebes a zhruba v polovině sezóny netopýrů, jsem si i já dovolil vzít týden řádné dovolené a s rodinou vyrazil k moři do sousedního Německa.
Pobyt na námi oblíbeném ostrově Rujana u Baltského moře s výrazně snesitelnějším klimatem a teplotami, než které panovaly v tu dobu ve vnitrozemí, byl pro nás příjemným vybočením ze stereotypu všedních dní na záchranné stanici živočichů, i když vlastně jen dočasně a do určité míry.
Naše dopolední výprava podél obřích křídových útesů ze starých časů po pestrobarevné kamínkové pláži hučícího Baltu je občas narušena telefonátem z Čech. Kromě běžných případů, řešených zastupujícími kolegy v Plzni, je druhým nejčastějším námětem volání výskyt netopýrů hvízdavých v bytě.
Když už asi popáté během dopoledne vysvětluji, že je to určitě nemilé, ale že chyba je hlavně na straně majitele bytu, který neuposlechl naše varování a nezajistil při nočním větrání okna sítěmi proti hmyzu, že by si tedy prvořadě dotyčný vlastník nemovitosti měl najmout a zajistit někoho, kdo to za něj vyřeší, „bouchnou ve mně saze“ a vnitřně bojuji i s tím, tam následně poslat mne zastupující kolegy!
Ale ani na tom, až sem, by nebylo nic divného, kdybych při telefonátu s pražským centrálním dispečinkem ZS na téma stížnost na mé nedostatečně empatické chování a řešení problémů netopýrů v jednom z bytů na Lochotíně, jsem nestál na vzdálenost jednoho metru od osamocené divoké labutě.
Když už asi popáté během dopoledne vysvětluji, že je to určitě nemilé, ale že chyba je hlavně na straně majitele bytu, který neuposlechl naše varování a nezajistil při nočním větrání okna sítěmi proti hmyzu, že by si tedy prvořadě dotyčný vlastník nemovitosti měl najmout a zajistit někoho, kdo to za něj vyřeší, „bouchnou ve mně saze“ a vnitřně bojuji i s tím, tam následně poslat mne zastupující kolegy!
Ale ani na tom, až sem, by nebylo nic divného, kdybych při telefonátu s pražským centrálním dispečinkem ZS na téma stížnost na mé nedostatečně empatické chování a řešení problémů netopýrů v jednom z bytů na Lochotíně, jsem nestál na vzdálenost jednoho metru od osamocené divoké labutě.
A tady se dostávám k jádru věci. Zuřím, hulákám do telefonu a fotím osamocenou labuť, po které stačilo jen sáhnout, a vůbec mi nepřijde divné, že dalších 70 labutí se houpe na moři v bezpečné vzdálenosti zhruba 200 metrů od pobřeží.
Koukám na ni, fotím ji ze dvou metrů a vůbec nevidím, že má v zobáku seknutý rybářský dvojháček, navíc kolem spodní čelisti namotaný nějaký vlasec či zbytek silonové sítě!
Koukám na ni, fotím ji ze dvou metrů a vůbec nevidím, že má v zobáku seknutý rybářský dvojháček, navíc kolem spodní čelisti namotaný nějaký vlasec či zbytek silonové sítě!
Prostě se nesoustředím a řeším naprosto zbytečné chyby druhých, a tak až doma při stahování fotografií vidím na monitoru ten dvojháček i s částečnou deformací spodní čelisti!
Jasně, že i tady by byla důležitá prevence a ideálně odstranění příčiny, proč se to stalo, ale na druhou stranu já stál opravdu metr od té labutě a stačilo jen natáhnout ruku a zachránit jí život! To se však nestalo, a tak pravděpodobně skončí jako labuť, kterou jsem našel o kus dál, nebo tuleň rovněž z této části pobřeží.
Jasně, že i tady by byla důležitá prevence a ideálně odstranění příčiny, proč se to stalo, ale na druhou stranu já stál opravdu metr od té labutě a stačilo jen natáhnout ruku a zachránit jí život! To se však nestalo, a tak pravděpodobně skončí jako labuť, kterou jsem našel o kus dál, nebo tuleň rovněž z této části pobřeží.
A proč to vlastně všechno píši?
Protože tahle moje chyba, selhání a celá situace, která mě mrzí a rozčiluje zároveň, je jen důsledek toho, že ve finále za chybu druhých zaplatí někdo úplně jiný a třeba i na druhém konci kontinentu! Přesněji: kdybychom nemuseli na záchranné stanici, a třeba i na dovolené, stále dokola řešit chyby a hloupost druhých, mohli bychom pak efektivně a lépe pomáhat všude tam, kde je to opravdu potřeba!
Protože tahle moje chyba, selhání a celá situace, která mě mrzí a rozčiluje zároveň, je jen důsledek toho, že ve finále za chybu druhých zaplatí někdo úplně jiný a třeba i na druhém konci kontinentu! Přesněji: kdybychom nemuseli na záchranné stanici, a třeba i na dovolené, stále dokola řešit chyby a hloupost druhých, mohli bychom pak efektivně a lépe pomáhat všude tam, kde je to opravdu potřeba!