Pracoviště Kožlany
Odloučené pracoviště DES OP - Záchranné stanice živočichů Plzeň
Od historie k současnosti
Již od malička máme spolu s manželkou rádi zvířata a přírodu, ve které trávíme téměř veškerý volný čas. Oba pocházíme ze Šumavy, do Kožlan jsme odešli spolu za prací před 13 lety.
Poté, co jsme si zde postavili barák, pořídili první dítě, prvního psa …, jsme se začali postupně rozrůstat nejen o děti – další syn, ale hlavně o zvířata. Další psi, kočky, potkani, ještěři a had, korela a trochu neobvyklé zvířátko: poštolka obecná. Náš začátek sokolnictví. No a vzhledem k tomu, že každý sokolník je zároveň myslivec, ochránce a milovník přírody, byl už tu jen krůček k začátku naší záchranné stanice.
Díky našim aktivitám se k nám dostalo pár pacientů ještě dřív, než jsme začali oficiálně spolupracovat s DES OP Plzeň, a to hlavně z ptačí říše. Úplně první byl ledňáček říční, kterého se nám podařilo uzdravit a vypustit zpět. To se psal rok 2014. Téhož roku se k nám dostalo cca půlroční mládě poštolky obecné, kterému se muselo amputovat křídlo a ve spolupráci s Karlem, v té době ještě panem Makoněm, se na místě původně pro pergolu postavila pro poštolku voliéra. Handicapovaná poštolka nás oslovila natolik, že jsme se při dalších pacientech domluvili s panem Makoněm na spolupráci. Z pana Makoně se stal náš kamarád Karel, a pak už to šlo ráz naráz.
Něco „málo“ výjezdů, něco „málo“ pacientů, nějaká ta akce jako členové DES OP a je rok 2016 a my zabíráme další kus zahrady a stavíme záchrannou stanici o dvou voliérách a jedné pracovní místnosti – ošetřovně a získáváme status Záchranná stanice živočichů - odloučené pracoviště DES OP Plzeň. V té době se nám navíc podařilo sestavit funkční pár handicapovaných poštolek a naše voliéra následující rok na jaře ožila o úspěšně odchovaná mláďata a život (původně volně žijících poštolek) ve voliéře dostal alespoň trochu větší smysl.
Nebudu zde vyjmenovávat všechny druhy, které prošly našima rukama, ale různorodost je veliká. Od malinkých stehlíků obecných, kulíška nejmenšího až po výra velkého či labuť velkou. Netopýr, ježek, užovka a neustále se opakující problém s hloupostí lidí s mláďaty zajíce, srny či daňka.
Rozšířili jsme si znalosti a zkušenosti, podíleli se na stavbě tůní, začali kroužkovat orly a luňáky, čistili komín – resp. čapí hnízdo, starší syn Jirka (11 let) se úspěšně zúčastnil kroužkovacího kurzu, kde oslnil znalostmi veškerého ptactva (jsem na něj patřičně hrdý, sám znám sotva pětinu), mladší syn Lukáš (4 roky) mi pomáhá s krmením i údržbou a manželka Alča se specializuje na naše veškeré srstnaté pacienty. Máme to vše rozdělené a doufám i fungující.
Prezentaci záchranné stanice a ekologickou výchovu jsme začali provádět nejen jako součást našich sokolnických ukázek ve školkách, na táborech, na akcích s myslivci, kynology, „ koňáky“ či jinými spolky okolo zvířat. Díky těmto akcím za získané dary můžeme neustále zlepšovat komfort našich pacientů a ujišťovat se, že jsou stále ještě lidé kolem nás, kterým není příroda lhostejná, a to nás povzbuzuje a motivuje.
V současnosti pokračujeme v již rozjetých projektech a aktivitách a snažíme se zdokonalovat si znalosti a dovednosti spojené s naším koníčkem, teda KONĚM.