6. 2. 2025 NE vypuštěný Tesák

Když jsem ho jako čerstvě vylíhlé a zatoulané mládě s poraněným pravým okem bez matky a sourozenců běhajícího 10. 6. 2024 po chodníku v Plzni ve Veleslavínově ulici přivezl k nám na záchrannou stanici naší Hanině, bylo to zase jen její další kachní mládě k individuálnímu odchovu.

 

 

V tu dobu ještě nikdo netušil, zda se jedná o samičku či samečka, ale Hanina mu podle bílé špičky zobáku začala říkat „Bílý tesák“. A jelikož „Bílý tesák“ je dlouhé, po pár týdnech společného soužití to zkrátila pouze na „Tesáka“ a časem se potvrdilo, že se nepletla a že Tesák je opravdu samec.

 

 

 

 

Tesák rostl jako z vody, oko se mu zahojilo a společně s (rovněž Haninou) odchovanou husou velkou (Vildou) a druhým kachním samcem (Robinem), nešťastně zamilovaným do Vildy, trávili až do dnešního dne společně čas v naší velké voliéře pro vodní ptáky.

 

 

Jelikož však na Robina přišlo jaro a chrání si Vildu před Tesákem tak usilovně, že občas létá peří a hlavně také proto, že voliéra není úplně nafukovací, rozhodli jsme se s Haninou, že Tesáka dnes (6.2. 2025) vrátíme zpět do volné přírody, dáme mu svobodu, šanci a vypustíme ho na řeku Berounku pod jezem u bývalé Bukovecké papírny.
 
A tak jsme Tesáka ve voliéře odchytili, naložili do auta a jeli k onomu jezu. Tady se jako vždy Hanina se svým odchovancem náležitě rozloučila, dostal ornitologický kroužek na nohu a snažili jsme se Tesáka vypustit.

 

 

Ještě jedna pusa na rozloučenou a leť!

 

 

 

A ono nic! Tak posadit na zem a počkat, až vleze sám do vody a zmizí v dáli.

 

 

 

 

A no zase nic, voda je fajn, potrava super, ale nenechávejte mě tady!

 

 

 

A nedej bože, když Hanina odběhla na druhý břeh a nebyla chvilku vidět! Panika, děs v očích, strach a rychle na břeh z vody! Kde ta holka sakra je?

 

 

No a tak jsme s Tesákem a Haninou jeli od Berounky zase domů a tam, odkud jsme přijeli. Do Záchranné stanice živočichů Plzeň, voliéry pro vodní ptactvo k Vildovi, Robinovi a čápovi.