2.3.11 Ulovená labuť

I když to zatím ještě venku za oknem nevypadá a zima se nechce vzdát své vlády, tak jaro už visí ve vzduchu. Zejména pak prodlužující se den je impulsem pro mnoho druhů volně žijících k tomu, aby začaly řešit pro ně nejdůležitější část života, a to rozmnožování a reprodukci. Zajíci a divoká prasata už vrhli první mláďata, krkavci, mořští orli a výři už obsadili hnízdní lokality a někteří dokonce už postavili hnízda. Nebude to dlouho trvat a jako mávnutím kouzelného proutku se vše probudí ze zimního „spánku“ a začne fungovat v jarním režimu. 

Bohužel ne všichni se však ze zimovišť vrátí na svá hnízdiště a založí rodinu. Jedním z takových případům je labutí pár z obce Terešov na Rokycansku. Tři roky jsme sledovali tento pár na návesním rybníce, kde pravidelně hnízdil. Díky ornitologickým kroužkům jsme monitorovali pohyb jak rodičů, tak jejich mláďat. Tři roky se stejný samec se samicí vraceli na rybník do Terešova, aby zde postavili hnízdo, samice snesla vajíčka a oba rodiče pak vzorně vychovali a vyvedli svá mláďata. Tuto zimu však tento příběh skončil a čtvrtý rok už nebude! Labutí samice a zasloužilá matka z terešovského páru byla totiž  střelena (legálně ulovena) v sousedním Německu!

Zpráva přišla do Kroužkovací stanice Národního Muzea Praha na přelomu roku, jako odečet kroužku. Z přiložených informací vyplývá, že námi okroužkovaná (27.7. 2008) hnízdící samice labutě velké z Terešova (RO), byla střelena (ulovena a pravděpodobně snědena) čtyři dny před Štědrým dnem (20.12. 2010) na lokalitě Pullach, Bayern/ Germany. V přepočtu to pak bylo 260 km od hnízdiště a 876 dní od data kroužkování.

Musím se přiznat, že informace o střelení a legálním ulovení labutě velké mě docela zaskočila. Na jednu stranu oceňuji poctivost lovce, že kroužek a informace o pohybu ptáka  předal (poslal) do příslušné kroužkovací stanice, ale na druhou stranu mě mrzí, že náš hnízdící a chovný pták byl střelen a pravděpodobně sněden někde v Německu.

Inu jiný kraj, jiný mrav. Zatím co někde jsou labutě chráněny těmi nepřísnějšími zákony a za jejich zabití hrozil v minulosti i trest smrti (Anglie, kde všechny labutě na Temži patřily a asi i patří královně a útok na ně je pak chápán jako útok na samotnou hlavu státu), tak jinde (zejména v severských přímořských zemích) jsou lovnou zvěří a chutnou pečínkou na nedělním stole. Konec konců už jsem viděl na lecjakém obraze zachycený nejen romanticky plující pár labutí s mláďaty na zámeckém rybníce, ale i umělecky ztvárněná plátna, kde mezi na hostinu olovenými bažanty, zajíci a divokými kachnami  ležela i ulovená labuť.

Škoda jen, že kromě ptáků ulovených v severských zemích uhyne ročně několik stovek labutí ještě po nárazu do nejrůznějších drátů vzdušného vedení. K tomu nejčastěji dochází na lokalitách, kde vedení křižuje koryta řek, údolí či pro ptáky atraktivní vodní plochy. Tento problém je však na rozdíl od zákazu lovu téměř neřešitelný, jelikož i přes veškerou snahu všech zúčastněných stran se nedaří najít vhodné technické řešení, které by tyto nežádoucí ztráty a zásahy do populace našeho nejtěžšího létajícího ptáka minimalizovalo.