TISKOVÁ ZPRÁVA
Název - téma:
Záchranný transfer obojživelníků v Boru u Tachova.
Ze dne:
29.-30.8. 2012
Místo konání:
Bor u Tachova (TC)
Vlastní zpráva:
Plánovaný záchranný transfer obojživelníků na sportovním stadionu v Boru u Tachova řešíme se starostou města, Plzeňským krajským úřadem OŽP a za náš spolek s herpetologem Ondřejem Hesem již od loňského září. Vegetací zarostlou a podmáčenou plochu bývalého přírodního kluziště začaly totiž hned z jara po bruslařích hojně využívat některé druhy u nás žijících obojživelníků. Mezi ty nejhojnější patřil skokan zelený, čolek obecný a v posledních letech i rosnička zelená a skokan hnědý.
To se však místním sportovcům a správci rekonstruovaného sportoviště příliš nehodilo, a tak se muselo naplánovat co nejšetrnější přesunutí živočichů na vedlejší lokalitu. V loňském roce se to z technických a časových důvodů nestihlo, a tak jsme se této věci věnovali tento týden.
Cílem celé akce bylo naplánovat zavezení kluziště (mokřadu) tak, aby došlo k co nejmenšímu zásahu do populace volně žijících obojživelníků a jejich ztrátám. Proto také byly na náklady města v loňském roce vybagrovány na sousední ploše směrem k potoku dvě nové tůně. Ty velice pěkně zarostly a zároveň se staly novým domovem pro část populace obojživelníků z kluziště.
Druhá část akce však byla mnohem složitější, a tak pěkně, jako nové tůně, se rozhodně nepovedla. Počkali jsme, až malé (letošní) žáby s větší částí dospělých čolků opustí svou rodnou tůň, což vychází právě na konec měsíce srpna, a pak vyrazili do Boru pochytat dospělé jedince, kteří se na lokalitě zdržují celoročně. To vše se muselo stihnout do doby, než se skokani zelení zavrtají do bahna a začnou zimovat. Bohužel, v husté vegetaci zarostlého kluziště plného drobných louží, okřehku a nejrůznějších schovávaček jsme neměli vůbec žádnou šanci žáby vysbírat. I přesto, že jsem měl skupinu těch nejlepších chytačů žab z našeho spolkového dorostu J, jediné, co se těsně před zavezením tůně podařilo odchytit, bylo šest obrovských skokanů zelených, vylovených hasiči z uměle vytvořené čerpací jámy L. Mimo jiné, kluci, které jsem na transfer zcela úmyslně vzal pro jejich lovecké schopnosti a vášně, odchytili v rákosinách 18 malých rosniček zelených (což je asi tak jedna setina procenta z celkového počtu předpokládaných zvířat na lokalitě L) a jednoho malinkého čolka se skokanem hnědým. Každopádně, čekat se zavezením kluziště se již nedalo, a tak i přes obrovské ztráty na dospělých žábách počítáme s tím, že část populace původních obojživelníků zůstala zachována na sousedních lokalitách a v nových tůních.
Mladí měli „zelenou“ rosničku J
Akce, krom původně plánovaného záměru záchrany žab, měla i ekologicko-výchovný a vzdělávací aspekt. Byla to totiž jedna z dalších akcí, kdy jsem si „vypůjčil“ a zapojil do projektu praktické ochrany živočichů i poměrně „malé“ děti. Kluci, které jsem s sebou cíleně vzal, už s odchytem žab měli určité zkušenosti a důležitý byl i jejich zápal a nadšení pro věc. Malý Miloš Paisker (10 let) se svým tátou (ornitologem) s námi již jezdí i na kroužkovací akce a je to na něm znát. I přesto, že nebyl ze skupiny kluků nejstarší, přesně věděl co má dělat a vynikal i určitou samostatností, péčí o své věci, spolkové vybavení či zapojení se do samotné akce. Podobně na tom byl i Roman Flom (12 let), který byl na podobné akci s námi úplně poprvé a příroda ho zas až tak moc nezajímá. I přesto, že má raději auta a počítač, se dokázal pohotově zapojit, rovněž byl hodně samostatný a ochotný pro finální výsledek skupiny oželet osobní pohodlí či potřeby. Třetím lovcem byl Honza Pour (9 let), ten už nějaké zkušenosti s naší činností a ochranou přírody rovněž má, ale zatím teoretické znalosti převyšují ty praktické, a tak bylo třeba ho, oproti ostatním, trochu více hlídat a vést. Každopádně se ale ukázalo, že určité zapojení dětí do podobných akcí, kde musí samostatně přemýšlet, ukázat co dokáží a částečně koukat i na ostatní a týmový výsledek, jim rozhodně prospívá.
Přesněji řečeno, strávili jsme společně téměř dva dny, kdy bylo potřeba dávat pozor nejen na sebe, ale i své věci a snažit se odvést co nejlepší výsledek. Za celou tu dobu s nimi nebyl žádný zásadní problém a myslím, že jsme si to všichni navíc náležitě užili. O tom, že to klukům nebylo úplně jedno, jasně hovořily i jejich následné otázky a úvahy. Jsem zcela určitě přesvědčen, že právě tímto způsobem je třeba nasměrovat budoucí generaci a názorně ukazovat, jak věci fungují.
Za odměnu ukázka odchytu dravců.
Aby to přece jen nebylo jen o brodění v bahně mezi střepy, kusy betonu a odpadky, vymyslel jsem pro kluky, jejich sourozence a kamarády jeden odpolední odchyt a kroužkování dravců. Sešli jsme se u Dobřan, kde byl Honza a Roman na prázdninách a všichni společně jsme natáhli síť na odchyt dravců na louce u řeky. Během dvou hodin se nám poštěstilo odchytit i okroužkovat jednu poštolku obecnou plus jednu káni lesní. Kluci se opět aktivně zapojili, byli nadšeni a já jsem si rázem připadal jako můj velký „učitel“ a ornitolog pan Václav Bošek před 26 lety, kdy mi bylo zhruba stejně jako dnes Romanovi a začal jsem díky němu objevovat kouzlo a krásu praktické ornitologie J.
Tady náš příběh prozatím končí a i kdybychom se už nikdy na žádné další akci nepotkali, tak fotografie nám budou i za několik let připomínat, jak to bylo fajn a jak jsme se tenkrát všichni snažili zachránit žáby v Boru u Tachova na bývalém kluzišti.
Na fotografii:
Průřez ze záchranného transferu obojživelníků v Boru u Tachova.
Odchyt dravců na louce u Dobřan.
Zpracoval:
Za DES OP Karel Makoň, DES OP (777 145 960)