TISKOVÁ ZPRÁVA
Název - téma:
Plaváček a labutě.
Ze dne:
17.6. 2013
Místo konání:
ZSŽ Plzeň
Vlastní zpráva:
Plaváček.
Mnozí z Vás s nefalšovaným nadšením a zájmem sledovali příběh malého bobra, kterého nám 3.6. 2013 přinesla velká voda. Bobřík i přesto, že byl velice malý (podle odborníků cca 2 až 3 týdny starý), velmi dobře přijímal pevnou stravu. Pochutnával si jak na vrbových, osikových i topolových větvičkách, tak na nejrůznějších vodních bylinách a vegetaci. Náhražku mateřského mléka jsme do něj však nedostali a prskal i speciální umělou výživu pro hlodavce. Nechali jsme ho proto pouze na zelené stravě, zelenině a obilninách, což se ukázalo jako nedostačující.
I přesto, že se celkem 8 dní držel a choval standardním způsobem, vyměšoval pěkné tuhé bobky, tak dlouhodobě strádal L. Proto také 9. den malý bobr skončil na kapačkách a i přesto, že na veterinární klinice Vedilab dělali kolegové veterináři pro jeho záchranu i nemožné, nepodařilo se ho již zachránit.
Malý bobr svůj boj o život ve finále vzdal a v úterý (11.6.2013) večer uhynul L.
Naši následnou domněnku o dietní chybě a nutnosti kojení takto malých mláďat i při násilném přechodu na tuhou stravu nakonec potvrdila i pitva. Na závěr snad jen jednu polehčující informaci - takhle malé mládě bobra evropského nikdo z nám známých kolegů ještě v péči neměl, zkušenosti s odchovem nemají ani profesionální zoologové dlouhodobě sledující tento živočišný druh. Náš pokus o odchov byl premiérou, a i přesto, že jsme se snažili, tak to nakonec bylo málo. Mrzí nás to, ale co se dá dělat, na závěrečný účet letošního chladného a deštivého jara byl připsán i malý bobr evropský z řeky Úhlavy.
Labutí příběh
Podobné případy řešíme po desítkách ročně. Labuť chycená na rybářský háček či zamotaná do rybářského vlasce. Ani letos jsme se tomu nevyhnuli a navíc se jednalo o případ, kdy labutí rodiče seděli na dvou nasezených vejcích. Kousek od Sulkova, těsně pod revitalizovanou sulkovskou skládkou odpadu, vznikl v terénní prohlubni docela zajímavý rybník. Ten je teď nově pronajímán rybářům a stal se z něj soukromý rybářský revír. Správce rybářského revíru se o lokalitu poměrně slušně stará a vcelku mu snad nevadily ani ony labutě a jejich hnízdo.
Labutí pár, který si tento rybník ke hnízdění vybral, je složen ze dvou námi v minulosti okroužkovaných mláďat. Samec se vylíhl v roce 2007 na rybníku Šavlice u Dnešic (PJ) a samice je původem z Mariánského Týnce (PS) - mládě 2008. Na tom by nebylo nic divného, kdyby si labutě k hnízdění nevybraly zrovna onen hojně navštěvovaný a sportovně využívaný rybářský revír. Počet utrhaných rybářských návnad je tady vodě tak velký, že samec měl rybářský háček i s návazcem zaseknutý v jícnu tak hluboko, že mu zasahoval až téměř do žaludku. Samice sedící na hnízdě měla pod sebou hned několik návazců a utrhaných rybářských nástrah, přičemž nebylo vůbec jasné, zda hlášené polknutí rybářské nástrahy, spolkla ona či samec. Mimo jiné bylo jasné, že se na lokalitě nebude jednat o ojedinělý případ a že by to odnesla i mláďata. Odchytli jsme proto oba rodiče a odvezli je na veterinární vyšetření a RTG snímek. Spolu s nimi bylo třeba zajistit i ona dvě nasezená vejce. Ta byla odvezena kolegovi Vlastimilu Voráčkovi z Roupova a ten je zhruba po třech týdnech úspěšně vylíhl. Mezi tím se musel samec podrobit tříhodinové operaci a dvoutýdenní léčbě, přičemž samice tím, že byla z hnízda sundána a z lokality odvezena, by se na vejce už sama také nevrátila. Do toho pak začaly povodně a vše dopadlo úplně jinak. I přesto, že se obě mláďata vylíhla, tak jedno mládě nepřežilo do druhého dne, neboť bylo výrazně menší a defektní. Druhé mládě zatím prosperuje a roste. Problém je však i v tom, že i přesto, že je mládě v jedné voliéře s vlastními rodiči, tak jim ho už nelze podstrčit. Ono silné a obrovské pouto mezi mládětem a jeho rodiči vzniká v době, kdy je mládě ještě ve vejci. Odborné studie totiž prokázaly, že u labutí, kachen i husí dochází ke komunikaci rodičů s mláďaty těsně před vylíhnutím. Mláďata se ozývají z vajec a velmi dobře vnímají i hlas rodičů. Podle něj se pak velmi snadno orientují a zároveň je to i zárukou, že cizí matka nevodí a nepečuje o jiné mládě. Zrovna tak i podle hlasu poznají mláďata svou matku. No a to se v našem případě právě nestalo, a tak naše labuťátko má za rodiče nás a my ho zase máme za vlastní mládě. Přesněji řečeno, když jsem vezl čerstvě vylíhlé labutí mládě od kolegy z líhně na stanici, tak jsem měl kašel a rýmu. Celou cestu jsem prokašlal, a tak teď, když zakašlu, tak mládě běží za mnou a chce se pode mě schovat. To samé platí i o lidském hlasu, a proto na přiložené fotografii můžete vidět, jak malou labuťku „venčí“ a učí hledat potravu na vodě malý Milda, zatímco opravdový genetický otec labuťák i se samicí je za Mildou v horní části rybníčka. Co bude dál, uvidíme, ale už jsme několik labutích vajec i mláďat úspěšně odchovali a následně vypustili. Ve finále to pro odchovaná mláďata nebyl zas až tak velký problém a rychle se adoptovala na jiné prostředí i partnery.
Dalším příběhem a případem pak byla zamotaná kavka v Plzni v Husově ulici, visící za nohu ze střechy činžovního domu, ale o tom až v další tiskové zprávě.
Na fotografii:
RTG snímek labutího samce.
Miloš Paisker ml. s labutím mládětem i jeho rodiči ve voliéře v ZSŽ Plzeň
Zpracoval:
Za DES OP Karel Makoň DES OP (777 145 960)