TISKOVÁ ZPRÁVA
Název - téma:
Ekologická výchova – Lesní školka Berounka
Ze dne:
2. 4. 2016
Místo konání:
Plzeň
Vlastní zpráva:
Jednu z posledních stopovaček zimy 2015/2016 u řeky Berounky jsem si koncem měsíce března doslova užíval se skupinkou dětí z Lesní školky Berounka (Druztová). Bylo to velice příjemné zakončení našeho tematicky zaměřeného programu ekologické výchovy určeného hlavně pro žáky MŠ, a sám jsem byl příjemně překvapen tím, jak děti většinu věcí znaly, věděly a vnímaly.
Za uplynulé období od měsíce listopadu 2015 do března 2016 se na trase podél řeky Berounky vystřídalo při plnění jednotlivých úkolů několik desítek tříd a žáků plzeňských i přespolních mateřských škol. Vesměs se jednalo o MŠ, se kterými dlouhodobě spolupracujeme a jejichž žáci nemají problém jak s pohybem venku v přírodě, tak s plněním biologicky a sportovně zaměřených úkolů. Jelikož se jedná o zimní projekt, tak k 31. březnu byl ukončen a rozběhne se opět až od měsíce listopadu 2016.
I přesto, že většina dětí, které se u ř. Berounky v rámci programu vystřídají, opravdu ví a zná, občas se najdou i tací, kteří navíc příjemně překvapí svým způsobem chování a vnímání.
Mimo jiné jsem za posledních 10 let v rámci ekologické výchovy vyučoval i v mnoha speciálních zařízeních, a to jak v těch s dětmi s určitým handicapem či omezením, tak hlavně pak i v těch, která deklarují, že se výchově dětí věnují jiným a nadstandardním způsobem.
Mezi taková zařízení patří například právě lesní školky.
Fenomén několika posledních let, možná i tak trochu hit či módní záležitost a snaha vrátit člověka zpět blíže k přírodě. Z mého pohledu zcela určitě výborná alternativa a možnost dát dítě jinam než do standardní „kamenné“ školky se standardním režimem a přístupem k výchově. Samotná filozofie lesních školek je zcela určitě jedním z těch lepších způsobů, jak vychovávat děti k pozitivnějšímu vztahu k přírodě a okolí, ale také poměrně hodně záleží na tom, jakým způsobem a jak se to dělá. Ono totiž nestačí jen to, že děti jsou permanentně venku na vzduchu a mají speciálně upravený jídelníček, ale neméně důležité je i to, co v čase stráveném ve školce dělají. Jak je například rozvíjeno jejich vnímání a mnohé další věci s tím související. Nestačí jen do jisté míry zprofanovaná volnost, důležitá pro rozvoj osobnosti dítěte, ale je třeba se dětem neustále věnovat, předávat jim určité zkušenosti, ukazovat jim věci kolem sebe, vychovávat je v realitě, učit je samostatnosti anebo být jen příkladem. To vše je třeba dělat nenásilně, přesněji řečeno jen ukazovat cestu, dávat možnosti a nechat na dítěti samotném, zda se po té cestě vydá či nikoliv. Rozvíjet individualitu dítěte, netlačit ho do průměrnosti (každý je dobrý v něčem jiném a má jiné vlohy i předpoklady pro něco jiného). A přesně tohle jsem viděl, že funguje v případě Lesní školky Berounka. Byť na mně děti nevisely pohledem a kolikrát se věnovaly i jiné (vlastní) formě plnění úkolu, tak stále byly přítomny v realitě, vnímaly co se děje, nerušily ostatní a dokázaly se velice rychle orientovat.
Možná to ale bylo i tím, že samotnými „pedagogy“ jsou ve většině případů právě jejich maminky, nebo maminky jejich kamarádů, které děti znají a pro své děti a děti stejně smýšlejících rodičů Lesní školku Berounka vlastně i založily.
A to už jsme zase na začátku „Kdo jiný může dát našim dětem pro život jen to nejlepší, než my sami.“
Na fotografiích:
Stopovačky s Lesní školkou Berounka.
Fotografie: archiv Lesní školka Berounka.
Zpracoval:
Za DES OP Karel Makoň DES OP (777 145 960)