Bobr evropský – „NEPŘÍTEL STÁTU“ anebo jen zvíře, na které nejsme zvyklí?
Když se u nás na západě Čech řekne „bobr evropský“, tak většině lidí se okamžitě vybaví největší škůdce, milionové škody na majetku i přírodě, obrovský problém a zvíře, které by se mělo v zájmu lidstva a zachování planety opět systematicky vyhubit.
Přitom opak je pravdou a všechna ta leckdy až neuvěřitelná nenávist vůči tomuto našemu původnímu vodnímu hlodavci vychází hlavně z krátkozrakosti a cílené dezinformovanosti široké veřejnosti.
Bobr je poměrně často zcela záměrně vydáván za největšího škůdce na našich vodních tocích a rybnících. Zvíře, které dokáže provrtat a zničit hráz rybníka, zvíře, které bezohledně zaplaví a tím zničí pole, louky, les, sežere krásné staré stromy a devastuje naši úžasnou krajinu.
Na západě Čech pak zvíře, které na Domažlicku vyplavilo sklepy u několika rodinných domů, poddolovalo a podmáčelo železniční trať do sousedního Německa, na Plzni jihu u Přeštic pak poničilo silnici, na Klatovsku zaplavilo část letiště a v údolních nivách poškodilo několik hektarů monokulturního smrkového lesa. K tomu nutno připočíst i případy, kdy bobr napadl člověka se psy v rekreační oblasti u Plzně nebo zákeřně nahlodal několik stromů vedle frekventované cyklostezky v samotné Plzni.
A tak potom není divu, že se pejskaři, chataři, cyklisté, rybáři ale i lesníci, zemědělci či rodiče malých dětí cítí ohroženi, poškozeni a omezováni ve svých právech tou příšernou přírodou.
Jakoby nestačilo to extrémní počasí, sucha a nedostatek vody.
Inu, prostě se ta příroda proti nám úplně bezdůvodně nějak spikla a už to není jako dřív.
Do toho ti ochránci přírody, klíšťata, vlk, medvěd, rys, kormorán, vydra, orel, divoká prasata a člověk, aby se bál vůbec vylézt z baráku.
Přičteme-li ke všem těmto skutečnostem i fakt, že většina společnosti je v důsledku turbulentních ekonomických propadů a vzestupů většinou totálně časově, finančně a psychicky vyčerpána, není pak divu, že se ten, kdo za to všechno může, hledá právě mezi volně žijícími zvířaty.
Ono zabít bobra, otrávit orla či vystřílet divoká prasata je u nás bohužel stále mnohem jednodušší, než si prostě udělat pořádek v pravidlech, zákonech parlamentu či EU.
A potom zabitím nějakého toho „škůdce“, který do naší přírody stejně nepatří, si nejenom okamžitě ulevíte, ale hlavně máte pocit, že jste konečně také něco vyřešili a pomohli tím všem.
To, co píši, bohužel sleduji v rámci naší činnosti již několik let. V různých periodách se ve společnosti, mediích i na vládní úrovni stále dokola omílají nejrůznější nesmysly, ze kterých se pak stává dogma. Když je třeba zakrýt nějaký opravdový problém a uspokojit lid, tak se začnou řešit bobři, vlci, medvědi a kormoráni.
Proto také k fotografiím od Taťány Typltové ze záchrany mladého bobra evropského vytaženého 16.10.2018 z přepadu zabahněného rybníka u Chocenického Újezda na Plzni jihu přikládám tento text.
Cílem však není Vás dojmout a rozbrečet nad fotografiemi malého mláděte, které stejně pravděpodobně v rámci přirozené přírodní selekce nepřežije letošní zimu, ale přesvědčit Vás, že bobr evropský opravdu není náš nepřítel.
A jak to vlastně bylo?
Bobr evropský byl odjakživa přirozeným vodohospodářem a tvůrcem krajiny ještě v dobách, kdy člověk o nějakém rybnikaření, přehradách a regulaci vodních toků neměl ani tušení. Kromě toho byl bobr také zajímavým a zdravým zpestřením lidského jídelníčku, navíc ve velice praktické kožešině. Takže není divu, že postupem času z naší české přírody úplně zmizel (jelikož jsme ho „sežrali“) a několik let jsme o něm tady nevěděli.
Až během posledních 15 let se k nám bobr evropský začal zase vracet. Předpokládá se, že to bylo hlavně z důsledku jeho ochrany a programu návratu bobra zpět do přírody u našich německých sousedů. Jak se postupně populace v Německu zahušťovala, začal se bobr šířit i na naše území. Dnes je v Plzeňském kraji bobr naprosto všude, a proto také můžeme leckde najít zejména jeho pobytové stopy. Spolu s bobrem se do naší přírody začal vracet i původní ráz krajiny, původní dřeviny, živočišné druhy atd.
S trochou nadsázky se dá říct, že za pět minut dvanáct začal bobr evropský na našem území zadržovat vodu v krajině, revitalizovat lidmi zničené a meliorované toky a budovat dnes tolik oblíbené a zmiňované mokřady, rybníčky a rybníky.
Pravdou zůstává, že bobr k tomu nemá projekt, kulaté razítko stavebního úřadu a kolikrát ani souhlas vlastníka pozemků (což osobně považuji asi za nejzásadnější problém). Ale na druhou stranu za ten finální výsledek, ze kterého my lidé můžeme získat nejdůležitější životadárnou tekutinu, by se to mělo bobrům prominout. Navíc vše dělá bez dotací a zadarmo, v souladu s nařízením vlády jak proti povodním, tak suchu!
A pokud nevěříte, tak se zajeďte podívat na Kateřinský potok u Rozvadova na Tachovsku.
Reportáž k tématu na odkaze:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095970013-chcete-me/218562221300027/
a začíná na 13:02 minutě pořadu.
Karel Makoň 20.10.2018
DES OP – Záchranná stanice živočichů Plzeň