TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP Plzeň
Záchranná stanice živočichů Plzeň
Název: Třikrát jsem ho vytáhl z bryndy, počtvrté už to nešlo.
Příběh výra velkého A 16811.
Dne: 9. 5. 2019
Místo: Plzeň – dálnice D5
Vlastní zpráva:
Když mi ve čtvrtek ráno 9. 5. 2019 volali chlapi z údržby silnic Ředitelství silnic a dálnic divize Ostrov u Stříbra, bylo mi hned jasné, že pro mě mají nějaký mimořádný případ. „Ráno jsme našli na 80. km dálnice D5 u sjezdu na Plzeň Bory a Klatovy sraženého dospělého výra, je po něm, ale na noze má kroužek.“ Zjišťuji další podrobnosti a možnosti předání. „Kluci výra naložili a mají ho v autě, necháme vám ho na centrále u sjezdu Ostrov u Stříbra.“ Děkuji chlapům za duchapřítomnost, operativnost i spolupráci a okamžitě vyrážím na smluvené místo. Výr velký s ornitologickým kroužkem, sražený kousek od Plzně, (městská část Bory), tak toho bych mohl znát, jelikož jednoho takového jsem už na Borech třikrát řešil. To by mohl být on, můj starý dobrý známý, přítel, kamarád?
Přijíždím na centrálu ŘSD Ostrov u Stříbra, už z dálky vidím kadaver výra ležící na trávníku u chodníku vedle vrátnice. Chlapi slovo dodrželi a už jsou zase na trase, další informace mi předává paní vrátná. Kontroluji ornitologický kroužek a je to on! Výr velký, samec A 16811 mnou kroužkovaný 7. 6. 2019 v Plzni na Borech.
Bohužel už neklape zobákem a nezastrašuje mě hlasitým syčením jako tenkrát, protože má rozraženou hlavu, zlomené levé křídlo a zapadlé oči. Muselo ho srazit větší auto a zůstal ležet na krajnici u dálnice, kde ho pak našli chlapi z údržby. Škoda ho, teď v době hnízdění, kdy shání potravu pro samici a mláďata to bude pro celou jeho rodinu fatální. Nejbližší nám známé hnízdo od místa nálezu uhynulého samce je vzdušnou čarou necelých 5 km. Bude nutné ještě dnes prověřit, zda na hnízdě nezůstala samice sama a má tam dost potravy. To jsem s kolegou prověřil a vypadá to, že zabitý samec byl z jiné lokality, než jsme si původně mysleli.
A kdo že to vlastně byl výr A 16811?
7. 6. 2009 mi volali lidé bydlící a koukající do vnitrobloku Dvořákovy, Raisovy a Baarovy ulice, že mezi domy v obrovské třešni visí na nějakém lanku za nohu velká sova. Ihned jsem tenkrát vyrazil na místo. Na textilním opletu jakéhosi starého kabelu nataženého mezi dvěma domy ve vnitrobloku visel samec výra velkého. Původně si asi s uloveným městským holubem nějak sedl na onen kabel, a jestli se mu oplet chytil za dráp, či do opletu narazil, to už nevím, ale každopádně se tam houpal zachycený za jednu nohu a visel hlavou dolů jako netopýr. Vymotal jsem ho z opletu, nasadil mu ornitologický kroužek A 16811 NÁRODNÍ MUZEUM PRAHA a odvezl ho za město do polí, kde jsem ho u lesíka vypustil. Uloveného holuba jsem zlikvidoval, zapsal si do notesu zajímavý poznatek o výrovi, který loví v městské zástavbě městské holuby a myslel, že ho už nikdy neuvidím.
Osud tomu však chtěl jinak. Ani ne za dva roky (18. 3. 2011) telefonovala na naši linku vyděšená starší paní s tím, že ze světlíku činžovního domu Raisova 16 na ni přes okénko od WC kouká obrovská sova s oranžovýma očima. Na místo jsem jel téměř najisto s tím, že to bude kámoš ze sousedního vnitrobloku z roku 2009. Má předtucha se potvrdila hned, jak jsem výra, který propadl do úzkého světlíku opět při lovu spících městských holubů, odchytil. Ornitologický kroužek na noze mi vše potvrdil a podruhé jsem ho vypustil za městem do polí a lesíka, kde to dobře znal.
No a jelikož o náhody na tom našem světě není nouze, tak úplně to samé se pak stalo ještě o dva měsíce později 24. 5. 2011 hned v sousedním domě a světlíku Raisova 14. Opět výrovi při lovů holubů podklouzly nohy a on propadl jako do komína úzkým světlíkem až na jeho samotné dno. Sovy nedokáží vylétnout přímo vzhůru jako třeba helikoptéra či divoká kachna, a tak pokud je nikdo nenajde a nevyndá ven, tak většinou v takovéto pasti uhynou hlady. I tenkrát jsme výra opět ze světlíku vyprostili a vypustili na našem místě za městem.
O našem posledním setkání ve čtvrtek 9. 5. 2019 jste už četli výše. Téměř po deseti letech (bez jednoho měsíce) jsem se s výrem A 16811 potkal počtvrté a naposledy. Prostě osud to tak chtěl, počtvrté jsem starému známému už nedokázal pomoci.
Pravdou ale zůstává skutečnost, že hodně dravců, sov, ale třeba i čápů létá k silnicím, dálnicím a vlakovým koridorům pro potravu. Znečištěné silniční příkopy nejrůznějšími odpadky, potravinami pak obzvláště, lákají a živí hlavně potkany, hraboše, ježky a další drobné živočichy, za kterými se pak logicky do těchto míst stahují právě dravci, sovy a další ptáci. Proto neznečišťujte silniční příkopy a nevyhazujte zbytky jídla na tyto pro ptáky nebezpečné dopravní koridory. Je to problém, kterému lze předejít anebo jeho dopady minimálně omezit. Děkujeme.