TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP Plzeň
Záchranná stanice živočichů Plzeň
3.6. 2019
Po delší odmlce se Vám opět hlásíme ze Záchranné stanice živočichů Plzeň. Letošní sezona je v plném proudu a denní limit zásahů se pohybuje od sedmi případů nejméně až do rekordních 24 za jeden den. Je to opravdu hodně náročné. Každý den vyřídím minimálně dvakrát tolik telefonátů s nejrůznějšími dotazy, problémy a případy. Kolikrát se jednotlivé případy i překrývají. Každý den bych Vás mohl informovat minimálně o jednom zajímavém zásahu. To však, jak jste si všimli, úplně nezvládám, a tak dnešní zpráva bude poněkud obsáhlejší. Navíc nově připravujeme reálné „krimi“ příběhy ze skutečných případů, které momentálně již několik měsíců šetříme. V momentě, kdy odevzdám všechny zjištěné informace policii, se chystám zapojit do vyšetřování i Vás, a to by v tom byl čert, abychom s tím společně konečně nepohnuli! Rozpracované mám zatím tři případy, a to pod názvem „Travič“, „Střelec“ a „Idiot“.
To ale až později, teď se vraťme k minulému týdnu a několika málo případům.
Okřídlený fantom sejmul dalšího běžce.
V neděli 2. 6. 2019 v ranních hodinách opět zaútočila poloochočená káně lesní na dalšího běžce. Ten tentokrát skončil s poškrábanou hlavou na ošetření u lékaře, kde mu drápance vydesinfikovali. Podle fotografie se jednalo opět o stejného dravce, který operuje na asfaltové spojce v lese za psím útulkem v Plzni na Borských polích. Je nám to líto, ale neumíme problém vyřešit, dravec si vybírá pouze určitý druh lidí, nejčastěji běžců, a pravděpodobně s výrazným oteplením se opět dostal do toku a hledá si partnera či chrání teritorium. Nedokážeme případ vyřešit a krom toho, že se jedná o atypické chování člověkem „zmršeného“ (uměle odchovaného, špatně vycvičeného, následně vypuštěného) dravce, který se chová tak, jak se chová, nevíme o něm nic. Předpokládáme, že jeho chování je dočasné, napadá pouze dospělé lidi a to ještě běžce, takže buď běhejte jinde, nebo s pokrývkou hlavy. Z naší strany nemá případ řešení, opakovaný pokus o odchyt dravce se nám nezdařil a k odlovu (zastřelení) není zákonný důvod.
Parašutista z Čemín.
Naprosto neuvěřitelný případ jsme řešili v pondělí 27. 5. 2019 v Čemínech na Plzni severu. Bylo krátce před třetí hodinou odpoledne, když telefonoval náš čapí zpravodaj pan Tolar z Čemín, že jeho soused pan Václav Muhr při sekání trávy cca 100 m od paty 32 m vysokého komína s čapím hnízdem našel v trávě živé a vitální malé mládě čápa bílého. Nevěřil jsem tomu, že by zhruba tři týdny staré mládě z 32 m vysokého komína spadlo dolů a zůstalo živé. Dokonce jsem si myslel, že pán našel mládě holuba, který by při troše fantazie mohl být s čápem snadno zaměněn. O to více jsem pak byl překvapen, když jsem na zemi u pana Muhra viděl opravdu živé a o potravu žadonící cca dva týdny staré mládě čápa bílého. Nevěřil jsem svým očím a pomocí dalekohledu zkontroloval stav na hnízdě. Z dálky bylo vidět, že i na hnízdě jsou pravděpodobně stejně stará mláďata, u kterých stál jeden z rodičů. To, že jedno mládě bylo pod komínem na zemi, však staří pravděpodobně ani nevěděli, a tak jsme se přímo na místě všichni rozhodli, že by bylo dobré malého čápa na hnízdo rodičům vrátit. Požádal jsem proto telefonicky o technickou podporu a součinnost profesionální hasiče Plzeňského krajského hasičského sboru. Vysvětlil jsem vše operačnímu důstojníkovi, a během chvilky přijela na místo hasičská posádka i s výsuvným žebříkem. Jednalo se o zcela mimořádnou akci, a díky hasičům se podařilo téměř okamžitě vrátit mladého „parašutistu“ zpět k sourozencům a rodičům do jejich hnízda. A jak se tedy malé čápě z nepřístupného 32 m vysokého komína s hnízdem dostalo dolů na zem? S největší pravděpodobností se muselo něčím přilepit jednomu z rodičů k peří a ten ho nechtěně snesl na louku nedaleko hnízda. Při dosedání lepený spoj povolil a mládě odpadlo do trávy. Dospělý čáp pak nedokáže mládě sebrat a vrátit do hnízda, jelikož není uzpůsoben k tomu, aby ho nesl v zobáku či prstech zpět na hnízdo. To samé nepřichází v úvahu ani obráceně, a tak mládě muselo
Káně pod hnízdem.
I další případ se odehrál pod hnízdem a týkal se malého mláděte. Je středa 29. 5. 2019 odpoledne. Revírník (hajný) Lesů ČR pan Václav Davídek hlásí nález mladého dravce v prachovém peří ležícího ve vysoké trávě uprostřed lesa kousek od Starého Plzence a nákupního centra Olympie Plzeň. „ Nechal jsem mládě na zemi, nic mu není, ale asi spadlo z hnízda, které jsem nenašel. Teď jsem už zase jinde, ale odpoledne se tam vrátím a mohu vám to ukázat,“ vysvětluje hajný. Domlouváme si čas a místo setkání. Vyrážím na lokalitu. Opravdu, mladá cca 14 dní stará káně lesní leží přimáčknutá k zemi kousek od vysoké borovice. Společně s hajným se díváme do korun okolních stromů, když vtom vidíme cca 15 m nad zemí v koruně borovice hnízdo z drobných klacků. Pod hnízdem je trus, to by tam mohla být ještě další mláďata. Momentálně marodím s kolenem, a tak já nahoru nevylezu. Volám kolegu Miloše Paiskera. Ten přijíždí na lokalitu rovněž. Během několika minut je na hnízdě, kroužkuje jedno mládě v něm a následně i to druhé ze země. Zhruba po dvou hodinách od předání spadlého mláděte panem hajným Davídkem je mládě zpět na hnízdě u sourozence a svých rodičů. Víc už dělat nelze, teď si to musí příroda už vyřešit sama. Děkuji všem zúčastněným, hlavně pak panu hajnému Davídkovi za ochotu, pomoc, operativní jednání a hlavně správný postup při nálezu mláděte v lese. Mládě nechal na místě, nesahal na ně a než cokoliv udělal, tak zavolal a poradil se. Tak to má být!
Kachna s mláďaty na Borských polích.
Takový běžný pátek. Od božího rána od rozednění jeden telefon za druhým. Původně máme v plánu zkontrolovat a okroužkovat mláďata výra velkého, ale to asi úplně neklapne, jelikož urgentní výjezdy se časově překrývají. Kachna na Borských polích v Panasonicu s devíti mláďaty se vydala na Borskou přehradu, ale s ohledem na rušný automobilový provoz několika silničních tepen a průmyslových objektů, které musí s nelétavými mláďaty překonat, nemá šanci se k vodě dostat. K tomu jí cestou několik mláďat spadlo do odvodňovacího kanálu, a tak na místě je jak personál Panasonicu, tak odchytová skupina městské policie. Původně vše vypadlo slibně, létavá samice se všemi čerstvě vylíhlými mláďaty byla strážníkem odchytové skupiny úspěšně odchycena (což je základ) a připravena k předání. Ovšem při manipulaci se samice strážníkovi vyškubla z ruky a ulétla. To je ovšem problém, protože malá mláďata matku potřebují a bez ní by musela být složitě odchovávána u nás na záchranné stanici. Dorazil jsem na místo dosti zpěněný, mláďata v krabici na oploceném kousku trávníku hned vedle parkoviště pro zaměstnance hlasitě pískala a nervózní kachna létala ve velkých kruzích kolem. Tu už jen tak někdo nechytí, je zrazená, a když se nám povede jí mláďata předat, tak ji maximálně k vodě doprovodíme a zajistíme bezpečný přesun přes silniční komunikace. Vysypal jsem devět mláďat na asfalt pod plot do Panasonicu. Matka usedla uvnitř areálu u nákladních ramp a začala je volat. Poslušně k ní doběhla a všichni pak společně zmizeli v dalším nepatrném ostrůvku vysoké trávy v areálu. „Ta tam musí mít hnízdo a teď tam na ně sedne,“ konstatuji a s ostrahou vyrážím dovnitř. A opravdu, přes stébla trávy vidím kachnu přimáčklou k zemi a pod ní slyším štěbetání mláďat. Dělám, že ji nevidím, jen koutkem oka sleduji, co udělá, když se přiblížím. I ona mě sleduje, ani se nehne a opravdu si myslí, že ji nevidím. Když jsem téměř u ní, rychle se ohnu k zemi a přimáčknu ji rukou k hnízdu. „Mám ji! Honem přineste plátěné pytlíky z auta.“ Dávám samici do transportního pytle, sbírám všech devět mláďat a za necelých 15 minut je všechny vypouštíme na Borské přehradě. Ufff! Naštěstí vše klaplo, jak nejlépe mohlo. Vracíme se na Borská pole chytat mládě drozda kvíčaly, které vlétlo do skladu přepravní společnosti. I tady jsme úspěšní, a po dvaceti minutách vypouštíme odchycené mládě mimo halu ke starostlivým rodičům křičícím venku.
No a to je už pozdní odpoledne, konečně můžeme vyrazit na ty mladé výry.
O čápech, luňácích, divokých husách, jiřičkách, mořských orlech, kalousovi a dalších pacientech či případech zase někdy příště. Je toho opravdu hodně, a teď je třeba řešit další případy. Mějte se krásně a pozor na všechna ta mláďata! Většina z nich totiž lidskou pomoc opravdu ani nepotřebuje. A když už ji potřebuje, tak je nejlepší to nejdříve probrat po telefonu, abychom to následně nemuseli mnohem složitěji řešit v reálu. A to už jsme zase na začátku. 30 až 60 telefonátů za den není žádnou vzácností. Už aby to bylo všechno za námi.