TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP Plzeň
Záchranná stanice živočichů Plzeň
10. 7. 2019
Drazí přátelé, naprosto neuvěřitelný happyend!
Jsem prostě dítě štěstěny! To snad není ani možné!!! Čtěte až do konce!!!
Pokračování příběhu hnízdění čápa černého z Chrančovic, zastiženého
po 11 letech ve Slavíkově u Olomouce.
Kroužkování mláďat čápů černých na hnízdní podložce u Chrančovic v roce 2008. Na fotografii čáp černý s kroužkem 61X0.
Foto archiv DES OP Plzeň
Je neděle 7. 7. 2019, sedmý den po pádu hnízda čápů černých způsobeného krupobitím a vichřicí u Olomouce. Přesně je 3:30 hod. ráno. Nakládám s kolegou a pro tento den i řidičem Petrem Burgetem v Plzni na ZSŽ narychlo svařenou hnízdní podložku pro čápy černé. Nesmíme zapomenout kovové hřeby, geotextílii, vázací drát, lezecké vybavení ….. Ve čtyři hodiny pak brzdíme na křižovatce v Ejpovicích, kde k nám do auta přisedl další člen týmu, a to kolega a kamarád Dušan Mastný. Společně pak vyrážíme směr Praha, Brno, Olomouc, Konice, Slavíkov, podle navigace 397 km, doba jízdy 4:05 hod.
Těm, co četli náš předešlý příspěvek o pádu hnízda čápa černého a odečtení ornitologického kroužku jednoho našeho čápa černého od Chrančovic právě v lese u Slavíkova na Olomoucku, asi rychle došlo, že právě v neděli jsme vyrazili na místo nainstalovat novou hnízdní podložku a překontrolovat, či případně okroužkovat ona dvě mláďata čápa černého, která pád hnízda přežila.
Projekt nového hnízda však nezačal až v neděli ráno, ale přípravy na samotnou realizaci se odehrávaly už v pátek 5. 7. 2019. Spolu s tatíkem Karlem Makoněm starším svařujeme na stanici hnízdní podložku s držákem na uchycení ke kmenu stromu. Vše musí být přesně na míru, podobných podložek pro čápy černé máme za 25 let naší činnosti už několik desítek. Koneckonců i náš odečtený čáp z Chrančovic se na jedné takové podložce vylíhl.
O víkendu pak Hanči podložku natřely barvou základní a druhý den brigádníci donatřeli podložku barvou hnědou, krycí.
Vraťme se ale k nedělnímu ránu. Je něco málo po osmé hodině ranní, naše tříčlenná pracovní skupina dorazila na smluvené místo do Slavíkova u Olomouce, kde na nás čekali již hlavní aktéři celého příběhu. Jmenovitě se jednalo o rodinu Kalů (MUDr. Miroslav, paní Vlaďka a syn Vojta) plus zástupce místní ochrany přírody, a to Vladislav Holec z AOPK. Parta příjemných lidí odhodlaných udělat pro záchranu čapí rodiny cokoliv. Moravský přízvuk se potkává s plzeňským dialektem, a jako když vhodíte minci do hracího strojku, se rozbíhá celá akce.
Oblékám se do lezeckých postrojů, kluci sundávají hnízdní podložku ze střechy auta a začínají na ni drátovat geotextílii a hnízdní klacky. Nasazuji lezáky a lezu na obrovský modřín, z jehož koruny původní hnízdo čápů spadlo. Než se vyškrábu do druhé poloviny kmene, je už hnízdo dole na zemi téměř hotové. Uchytím kolem kmene úvazek, zacvaknu lano a ocelová podložka už jede za mnou na strom. „Držte, povolte, natočte mi to,“ „Jasně, vydrž a máš to tam….“ „Hlínu, klacky, chroští.“ Vše běží jako na drátku a za necelou hodinu od příjezdu je nové hnízdo na další hnízdní sezonu pevně uchyceno na kmenu modřínu. Paráda, teď ještě ty dva mladé čápy dole, co pád hnízda přežili a celé to sledují z nedaleké hrany rokle údolíčka potoka.
„Na nové hnízdo je dávat nebudeme, jsou už dost velcí, zakusili pohyb po zemi a mohli by následně zase spadnout a poranit se. Uděláme ale tady pod hnízdem hnízdo ještě jedno a posadíme je lehce nad zem (kvůli predátorům a snazšímu krmení rodiči). Vybíráme tři kuláče smrku, stavíme provizorní trojnožku jako na týpí a do její koruny splétáme ze smrkových větví provizorní hnízdo. Tak ještě substrát z původního hnízda na plochu, pochytat mláďata na zemi, okroužkovat a vysadit je na náhradní hnízdo cca 4 m nad zem.
Blížíme se k mláďatům a ejhle! Už nejsou zas až tak malá a navíc sedí na relativně vyvýšené hraně údolíčka potoka. Beru si mládě sedící na pařezu, které skočilo na zem a zaběhlo do hustého porostu. Nikdy bych nečekal, že čáp černý bude tak rychlý a schopný běhat v podrostu skoro jako myš. Zaběhl však do hustého, a tak jsem ho konečně chytil. Druhé mládě však stejnou chybu neudělalo, a tak když jsem vylezl z mlází s tím prvním mládětem v ruce, tak kolegové pouze konstatovali, že čáp se suverénně vznesl, přeletěl celou rokli, kličkoval mezi stromy a zmizel za porostem mladých smrčků někde daleko pod hnízdem.
Musíme ho najít a čas je náš nepřítel. To už se čas neúprosně blížil k dvanácté hodině odpolední a bylo třeba lokalitu co nejdříve opustit, aby rodiče (staří ptáci) mohli svá mláďata opět nakrmit. Koneckonců nad námi už několikrát dospělý čáp černý přelétl a chtěl přistát k mláďatům.
Hledali jsme všichni, pročesávali složitý terén, ale mládě jsme nenašli. Nemá to cenu, okroužkujeme to chycené, dáme ho na náhradní hnízdo a mizíme pryč. Místní kolegové lokalitu prověří pak ještě k večeru a uvidíme. Když čáp létal, jak létal, tak se snad neztratí a rodiče si ho najdou, nebo se k hnízdu vrátí sám.
Jak jsme se dohodli, tak jsme udělali a lokalitu urychleně opustili.
Přiznávám, že osobně jsem z toho byl docela dost špatný. Ulétnutí jednoho ze dvou mláďat považuji za chybu a černou šmouhu na celé akci. Navíc je to vše strašně daleko, a tak si nemohu mládě dohledat a ani se přesvědčit, že vše dobře dopadlo. Kolega Holec i Kalovi se, pravda, snažili pak ještě mládě najít, ale to je akce na několik dní a hlavně hodin, přičemž druhý den umělou hnízdní podložku i lokalitu opustilo i mládě, které jsme chytli a okroužkovali.
Možná si teď říkáte, proč všechen ten humbuk napříč republikou, když by to byli mladí čápi zvládli sami? Jenže to, zda by to čápi zvládli v pondělí večer poté, co hnízdo i s mláďaty spadlo na zem, nikdo nevěděl. Nevěděli jsme to dokonce ani v tu neděli a i kdyby nic, tak alespoň na další hnízdní sezonu má náš Chrančovický hrdina od Plzně nové a bezpečné bydlení. Děkuji všem zúčastněným za parádní týmovou akci, nasazení a pomoc.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Než jsem stihl poslat svůj původně napsaný text, tak na mě doma v e-mailové poště čekala další zpráva od MUDr. Miroslava Kaly ze Slavíkova u Olomouce!
Jednoznačně jsem dítě štěstěny, a byť je to naprosto neuvěřitelné, tak jsem od pana MUDr. Miroslava obdržel dva následující e-maily i s fotodokumentací:
Dnes 10. 7. 2019 v 16.59 hod. - Dobrý den!
Rád bych Vás o něco požádal. Mohl byste si dát do ledničky vychladit šampaňské? Sdělím Vám důvod: Dnes v 16.20 stála obě mláďata na Vámi vytvořené podložce nahoře na modřínu. Tvářila se spokojeně. Vůbec jsem s tím nepočítal, takže nemám foto. Kromě toho se raději od hnízda držím dál, abych mláďata, která se v plytkém hnízdě nemohou schovat, nestresoval. Super!!! Vaše nedělní dřina nebyla zbytečná. Gratuluji!!! M.Kala
Dnes 10. 7. 2019 20:53 hod. - Dobrý den! V příloze 2 fotografie:
1. Dvě mláďata ve "Vašem" hnízdě v cca 18 hodin dne 10. 7. 2019. Foto je z velké dálky teleobjektivem.
2. Detail dospělého čápa, fotografováno proti světlu, já to číslo odečítám jako 61X0, takže je to tentýž jako na dřívější fotografii. Zdraví Vás M. Kala
Fotografie: doc. MUDr. Miroslav Kala, CSc. – Olomouc 2019.
Fotografie: Archiv DES OP Plzeň
PANE DOKTORE DĚKUJI VÁM !!!!
