18.3.2020 Respekt

Za těch pár let, co si de facto každý může dělat, co chce, aniž by bral ohledy na druhé, nabyli někteří dojmu, že jsou geniálními pány tvorstva.
 
Respekt, pokora a sebereflexe je nahrazena totální bezohledností, drzostí a sobectvím. Místo otázky: „Kde já jsem asi udělal chybu?“ často používáme: „Já nic, to on, oni, stát, politici, počasí, příroda ……“
 
Teď je pán tvorstva zahnán do kouta a vystrašený z něčeho, co nečekal a nezná! Najednou ho něco omezuje a nutí dělat, co nechce, navíc tak jak je postavený tento systém, tak ho to čím dál více tlačí do kouta i ekonomicky! Místo sebereflexe a spoluúčasti na řešení problému nastupuje ještě větší bezohlednost a strach.
 
Ano i já se bojím! Bojím se domyslet všechny ty následky, které z této relativně zvládnutelné mimořádné situace mohou ještě přijít.  Bojím se myšlenky, kam až to může dojít a hlavně kam až nás to zavede.  Bojím se toho, že koronavirus není ještě úplně to nejhorší, co nás mohlo potkat!
 
Za ta léta, 26 let co vedu a pracuji na Záchranné stanici živočichů v Plzni, jsem už leccos podobného zažil a viděl. Nákazy a jednotlivé regulační „pandemie“ u volně žijících zvířat řešíme průběžně již několik let. Ptačí chřipku máme stále agresivnější, a pokud dobře počítám, tak jedem už pátou vlnu, co dokáže takový zavlečený račí mor udělat s populací našeho raka, jsem už také viděl. Celá léta poukazujeme na skutečnost, že člověk je součástí přírody, ekosystémů a že ani zdaleka není tím rozumným a moudrým pánem tvorstva.
 
Ne nebojte se, nebudu Vás teď děsit dalšími katastrofickými scénáři, i když, věřte, že bych mohl. Navíc jsem přesvědčen, že za dva týdny bude po všem a nechci se úplně zbláznit ze všech těch proti sobě jdoucích informací.  
 
Přátelé, je velice těžké se v tom orientovat, ale pojďme to společně pokud možno přežít a respektujme danou situaci. Věřte, že koronavirus není zdaleka to nejhorší, co nás mohlo potkat. Neberme ho na lehkou váhu a vnímejme ho třeba jako takové první varování, ze kterého se lze poučit, anebo takové cvičení, které prověří všechny naše slabiny.

Jinak co se činnosti a provozu naší Záchranné stanice živočichů Plzeň týká.
Provoz našeho léčebného zařízení funguje v mimořádném režimu dle platných veterinárních předpisů a nařízení, zejména z důvodů stále dokola se opakující ptačí chřipky, již několik let. Vstup do objektu je však nově veřejnosti zakázán a byly logicky zrušeny i veškeré plánované veřejné akce.

Dospělý orel mořský nalezený poraněný po souboji 10. 3. 2020 u Žihle.
Následně vybavený vysílačkou a vypuštěn 17. 3. 2020 tamtéž.
Momentálně je orel už u Toužimi (KV).

Zrušeny do odvolání jsou i projekty ekologické výchovy na školách a školkách. Monika Šedivcová předpokládá, že by jednotlivé akce postupně nahradila v jiném termínu po zklidnění situace.  Zrušeno bylo i školení policie a hasičů na manipulaci se zvířaty v Třeboni a seminář EV pro pedagogy v Plzni. Co ale funguje, je náš adresář, přes který Vám budeme rádi posílat aktuální informace, co se u nás děje, jako třeba právě teď. www.desop.cz

 

Naopak terénní a venkovní akce běží v plném rozsahu a jsou realizovány jednotlivými členy samostatně mimo veřejnost a rizikové (zakázané) lokality. Radek Zeman věší budky na hoholy, kolegové realizují monitoring námi sledovaných ptačích druhů v hlubokých lesích a otevřené krajině a samozřejmě stále se nám hlásí telemetricky sledovaní ptáci.

No a na závěr každoroční jarní zmatky kolem „záchrany“ mláďat. Prosím Vás, nesbírejte venku mláďata zajíců ani jiných druhů zvěře a hlídejte si pohyb svých domácích mazlíčků. Začíná nám sezóna mláďat a nevím jak jinde, ale v Plzni to letos vypadá na slušnou populační explozi u zajíce polního, a proto také každý den řešíme zcela zbytečnou snahu o záchranu.

Mládě muflona, údajně ztracené v zástavbě v obci Čivice na Plzni severu.
Malý beránek, kterého pravděpodobně matka po vyplašení ponechala na místě s tím, že se pro něj vrátí, ale už ho nenašla. Nesbírejte, nechytejte a nevozte takováto mláďata!!!