22.3.2020 První vlaštovky

Do druhého jarního dne jsme vstávali, pravda, se sluníčkem, ale louže na parkovišti před domem byly zamrzlé a studený vítr srážel teplotu k nule celý den. Rozmlsaný jarním počasím předešlých dvou týdnů jsem vyrazil k Dolanskému mostu na pravidelnou kontrolu zde zimujících labutí. Jak jsem však byl překvapen, když krom labutího páru jsem nad vodou (ř. Berounkou) zahlédl proletět mou letošní první vlaštovku. Beru do ruky dalekohled, koukám, poslouchám a ono jich tam bylo hned šest. Dopnul jsem si zimní mikinu ke krku a sám pro sebe utrousil:  „Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale šest je už na pováženou.“ Po delší době zase důvod k radosti, byť můj blažený úsměv, že jaro je už tady, nebyl pod ochrannou rouškou vidět.

Co ptáky táhne domů? Prodlužující se den, teplota a sluníčko, to vše jsou hlavní důvody, že většina tažných ptáků přilétne ze zimoviště vždy, kdy má, i když nemají hodinky a kalendář.  Navíc podle delších vidliček bych si troufl tvrdit, že se jedná o samečky, kteří to musí v Dolanech u Plzně znát a pravděpodobně se tam někde ve stáji u sedláka i vylíhli. Ovšem jestli to studené počasí, které se k nám s prvním jarním dnem vrátilo, vůbec přežijí, je ve hvězdách.

Uvidíme a věřte, že příroda není úplně hloupá a snad budou mít i vlaštovky trochu toho štěstí. Protože já léta věřím tomu, že nám lidem vlaštovky štěstí rozhodně nosí.