28.10.2020 Pařátek nám dělá radost!

Dne 10. 12. 2020 to bube přesně rok, co mu kolega Dušan Rak ze společnosti Anitra osadil na záda speciální vysílačku (batůžek). Tehdy jsme téhož dne mladého samce orla mořského, později pojmenovaného Bohoušem Máškem jako „Pařátek“, všichni společně vypouštěli po složité anabázi zpět na Tachovsko kousek od místa odchytu. Pojďme se ale vrátit zpět do roku 2019 a podrobně si říci, jak to tenkrát vlastně všechno bylo?

Mladého  samce orla mořského, pravděpodobně po nárazu do drátů el. vedení velmi vysokého napětí či po souboji s jiným orlem, odchytili (25. 10. 2019) manželé Karel a Růžena Machačovi z Tachova. Těm informaci o pohybu hůře létajícího obrovského dravce zatelefonoval místní soukromý zemědělec, pohybující se v traktoru na lokalitě u Bezděkovského rybníka mezi Tisovou a Starým Sedlištěm. Ten také zároveň pomohl Machačovým s následným dohledáním a odchytem onoho poraněného ptáka.

Po převozu poraněného dravce k nám do ZSŽ Plzeň jsme pak s veterináři zjistili, že mladý orel má po úrazu lehce pohmožděné levé křídlo a docela zásadní nález na rohovce levého oka. Dohodli jsme tedy celkový způsob léčby a souběžně s ní začali připravovat orla na návrat zpět do volné přírody.

Nebyl to náš první mořský orel, a tak jsme věděli, že pro léčbu je mnohem lepší menší voliéra, kde může pták křídla cvičit, ale nemůže se letem zabít či zranit. Navíc v menší voliéře je nainstalována sledovací kamera, a tak opět Bohouš Mášek, ale i paní Jiřina Hepová a Rudolfa Košanová téměř nepřetržitě online sledovali, co a jak se děje a jak probíhá léčba.

Křídlo i oko (včetně orientace mladého orla) se velice rychle hojily, a to mělo za následek i jeho celkovou nervozitu z chovu v zajetí. Nervózní jsem byl i já, a tak první nejbližší termín vypuštění orla byl naplánován na 11. 11. 2019. V tento den měli dorazit experti s vysílačkou, nasadit orlovi „batůžek“ a společně s námi s ním zajet na místo vypuštění.

Vše bylo dohodnuto a naplánováno, když 8. 11. 2019 jsem se ještě narychlo rozhodl, že orla přenesu z malé voliéry do větší rozletové s vodními jezírky, aby se pěkně rozcvičil, vykoupal a připravil na vypuštění. Bohužel, a věřte, že mi z toho nebylo vůbec dobře, když jsem orla ve voliéře odchytil a přenášel do druhé voliéry, tak jsem mu nechtěně zlomil pravý stoják (nohu). Lehké křupnutí, volná spodní část pařátu a termín vypuštění byl rázem ten tam. Frakturu tibiotarsu pravého stojáku potvrdil jak RTG snímek, tak vyšetření MVDr. Petra Böhma z Veterinární kliniky Vedilab Plzeň. Je to složitá a komplikovaná fraktura, která se neobejde bez operace a vnitřní fixace zlomených kostí. Termín zákroku byl pak dohodnut na nejbližší možný termín, a to 10. 11. 2019 večer. Samotná operace pak trvala přes hodinu a ve finále jsme provedli vnitřní fixaci ocelovou spojkou na osm kotvících šroubů.

Poznámka: Tento způsob fixace se u ptáků moc nepoužívá, jelikož ptačí kosti jsou duté a zejména u větších ptáků působí šrouby tlak, hmotnost pacienta a délka jeho kostí na zpevnění jako páka. Šrouby se pak často vylamují, nedrží a může to být problém. Nutno však říci, že jsme zvažovali i jiné způsoby fixace, ale nakonec jsme se rozhodli pro tento způsob, jelikož jsme počítali s tím, že bude třeba orla co nejdříve vypustit. Navíc se jednalo o divokého, volně žijícího ptáka, který dlouhodobým chovem v zajetí jednoznačně trpí a hůře se hojí. Něco jiného je řešit ptáky sokolnické, zvyklé jak na určitý druh manipulace a způsob zacházení a něco jiného je chovat a léčit ptáky divoké z volné přírody.

Zvolený kontroverzní způsob fixace poměrně komplikované fraktury stojáku spolu s následnými kontrolami a RTG snímky, které se neobešly bez další manipulace, nás tlačily k co nejkratšímu chovu v zajetí a léčbě. To vše potvrzovali i kolegové, co orla sledovali na kameře, a tak jsme nakonec s MVDr. Petrem Böhmem opět zariskovali a stanovili termín vypuštění na 11. 12. 2019. No to byl přesně ten den, kdy přijel Dušan Rak s vysílačkou, nasadili jsme ji orlovi na záda a našeho „Pařátka“ úspěšně vypustili.

Od té doby ho Bohumil Mášek pravidelně sleduje (často i několikrát za den) a pečlivě mapuje jeho pohyb. Informace o tom, kde všude „Pařátek“ létal, spal, či lovil, najdete na přiložených mapách. Za dobu od 11. 12. 2019 k dnešnímu dni nalétal vzdušnou čarou (s železem v noze) přes 6.700 km a pravidelně navštěvuje území celkem 8 států (Česko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Ukrajina, Bělorusko, Litva).

Orel mořský dospívá ve třetím až šestém roce života.  Už teď si mladí orli hledají partnerku, učí se stavět hnízda a vše potřebné pro další svůj život. Náš „Pařátek“ se vylíhl v roce 2019, což znamená, že 1. 1. 2021 vstoupí podle ornitologických přepočtů do svého třetího roku života. Co se bude nebo nebude dít, nám snad prozradí jeho batůžek (vysílačka), pokud tedy „Pařátek“ přežije všechny strasti a nástrahy života a nám budou chodit z vysílačky všechna telemetrická data.

Držme „Pařátkovi“ i sobě pařátky, jelikož ani pro nás to momentálně není snadná doba.

PS: Další námi telemetricky sledovaní ptáci buď už nežijí, nebo se vysílačky nehlásí. Ten kdo nás sleduje pravidelně, tak zcela určitě ví, že například:
-  Míra I.  čáp bílý z Mirošova (2019) se bohužel letos z jara z afrického zimoviště nevrátil a jeho vysílačka pravděpodobně leží někde rozšlápnutá od slona kousek od Kilimandžára.
- Edu z Nalžovských Hor, námi odchovaného z vajíčka v roce 2019, pravděpodobně potkal stejný osud jako Míru I. a také skončil na africkém zimovišti.
- Míra II. letošní mládě z Mirošova bohužel shořelo na sloupu el. vedení u Františkových Lázní ještě než stačil vůbec opustit území ČR.
- s dalším orlem mořským (z jara 2020) tentokrát od Žihle jsme spojení, pravděpodobně kvůli porouchané vysílačce, ztratili ještě dříve, než jsme ho stačili pojmenovat.
- a další – čápi, luňáci a ostatní dravci se většinou hlásí nárazově podle toho, v jaké části světa se pohybují a mají u vysílaček dobité solární baterie.

No ale abychom přece jen nekončili pesimisticky a pochmurně, tak už dnes mohu prozradit, že dle informací od kolegyně Lenky Rozsypalové se jedno ze dvou námi z vajíčka odchovaných mláďat po otráveném samci luňáka červeného od Doubravy u Nýřan úspěšně hlásí a směřuje opět na zimoviště do Španělska. O tom ale až v další zprávě až dostaneme podrobnější data.