14.12.2020 Cesty ke štěstí

Jak tak sleduji všechna ta vládní opatření, dění a situaci v tomto státě, tak nás pravděpodobně nic pěkného nečeká a „vánoční štěstí“ neboli jmelí budeme potřebovat úplně všichni. Proto i my jsme jako každý rok vyrazili v tento čas na naši oblíbenou lokalitu, kde v korunách vysokých jedlí a borovic ještě nějaké to „štěstí“ naštěstí je. Jezdíme sem už 20 let trhat tuto mýty opředenou rostlinu s tím, že štěstí je třeba jít naproti a že štěstí se má blízkým a přátelům darovat. Když už se pak (čím dál obtížněji) vyškrábu do koruny stromů a vidím tu krásu, tak si řeknu, že by se slušelo se o štěstí podělit i s těmi, kdo nás dlouhá léta podporují, pomáhají našemu spolku a jsou našimi přáteli. Za ta léta je to slušná řádka lidí, organizací a firem, a tak v poslední době na jmelí jezdíme ve více lidech a lezeme i na více stromů. A jelikož letošní složení sběračů jmelí bylo opravdu hodně zajímavé a štěstí bude potřeba víc než kdykoliv jindy, rád bych se s Vámi podělil i o tento nevšední zážitek.

 

Štěstíčku naproti.   
Naše malá Hanina s námi na jmelí jezdí od svého narození. Nejdříve to bylo ještě v kočárku v roce 2013 v jejích necelých třech měsících. Byl s námi tehdy i fotograf Bohumil Mášek a malý Milda Paisker.

 

Pak ve 4 letech (2017) ji musela máma vytáhnout na laně za mnou do poloviny obrovské jedle, aby i ona si utrhla svůj první kousek štěstí. To pak každému, komu dávala svazeček, říkala s dlouhým „Í“ na začátku: „To je íííjmelí a to je pro štěstí.“

A letos v 7 letech (2020) už trvala na tom, že si pro štěstí vyleze sama. Nejdříve jen pro nás domů, pak i pro paní učitelku do školy, spolužáky …....

A na závěr autoportrét sobotního výkonu malé lezkyně ve výtvarném provedení samotné Haniny. Jedná se o rychle vytvořený záznam do školního „Víkendového deníčku“. Uznejte, to nešlo neposlat. Z obrázku jasně vyplývá, že lezení po stromech jí jde podstatně lépe než kreslení.

Štěstí přeje připraveným.
O štěstí a o tom, že to opravdu funguje, se letos přesvědčil i náš „malý“ Milda Paisker, kterého jste mohli vidět na přiložené fotografii z roku 2014 jako 12letého u Haniny kočárku. Dost často se ptáte, kde je mu konec, a tak s velkou radostí mohu konstatovat, že dnes už 19letý Milda patří k nejlepším našim lezcům, letos se úspěšně vyučil „elektrikářem“, udělal si řidičský průkaz a možná i trochu díky štěstí a tomu, že se v našem spolku ledacos naučil, nastoupil ihned po vyučení k energetikům. No a aby mu to vydrželo a Vy jste ho opět mohli vidět na fotografiích ze spolkové akce, vyrazil Milda i letos se mnou na jmelí pro kousek štěstí.