27.12.2020 Neuvěřitelná síla přírody

O tom, že příroda dokáže neuvěřitelné věci, jsme se opět měli možnost přesvědčit dnes (27.12. 2020) na řece Berounce pod Dolanským mostem.  Schopnost volně žijících druhů zvířat přežít i to, co bychom my lidé, minimálně bez léků na potlačení bolesti, nepřežili, je v některých případech opravdu úctyhodná.

Mládě labutě velké z Klabavské přehrady.
Je 14. srpna 2020 a náš tým chytačů vyráží pod Klabavskou přehradu, aby odchytil a okroužkoval pár labutí velkých se sedmi mláďaty. Ten se pohybuje pod přepadem vodní nádrže na řece Klabavě, mláďata jsou již velká a jedno z nich (bílé) má viditelně poraněnou hlavu.

Samotný odchyt labutí rodiny netrval ani dvacet minut a kroužkujeme jak všechna mláďata, tak odečítáme kroužek labutí samice. S údivem koukáme na rozsáhlé poranění hlavy a pravého oka nejmenšího bílého mláděte. Zranění je staršího data, rána hluboká, část lebky odštípnutá a úlomky vpáčené až do vnitřní části lebky, oko nefunkční. 

Snažíme se objasnit příčinu poranění, ale jen těžko odhadnout, jak a co se labuti stalo? Každopádně zvířeti tady a teď už nelze efektivně pomoci a převoz do ZSŽ spolu s odloučením od rodiny by byl pro mládě fatální. Zvažujeme, zda poraněné mládě vůbec kroužkovat a zda jeho utracení by nebylo milosrdnější.

Nakonec necháváme vše na přírodě a samotném mláděti s tím, že jsme ho alespoň označili ornitologickým kroužkem a budeme ho dále sledovat.

Za svoji kariéru jsem viděl u labutí už ledajaké případy a nakonec vždy jsem byl překvapen, jak to kolikrát dopadlo. Překvapen jsem byl i dnes. Labuť velká, letošní světlé mládě LA 4514 s viditelně zdeformovanou pravou stranou hlavy a poškozeným pravým okem byla námi odečtena a nafocena při pravidelné kontrole zimujících vodních ptáků na řece Berounce kousek pod Dolanským mostem.

Labuť se zdržuje v hejnu cca 30 zde zimujících labutí, chová se jako ostatní ptáci a krom deformace pravé strany hlavy, byste si na ní ničeho zvláštního nevšimli.

Pravda, nefunkční pravé oko je do budoucna pro labuť problém a zásadní handicap, ale labutí bez jednoho oka máme v kraji několik a většinou se jedná o hnízdící a létající ptáky. Jen tak narychlo si vybavuji labuť s německým ornitologickým kroužkem, bez oka, pravidelně hnízdící zhruba před 20 lety v Rochlově na Plzni – severu, nebo námi označenou labuť z rybníka Sycherák na Tachovsku, která opakovaně hnízdí a vyvádí mláďata se samcem na této lokalitě dodnes, či samice na ř. Berounce v Nižboru…

Všechny tyto případy a mnohé další i u jiných druhů volně žijících zvířat jsou jasným důkazem schopnosti přírody vyléčit i to, co my zvládáme jen díky špičkové medicíně a vynaložení obrovského úsilí.