Záchranná stanice živočichů Plzeň
14. 2. 2022
Když mi 26.ledna 2022 přišel e-mailem s názvem „Zamyšlení aneb Pohled člověka na skupinu osob….“ a níže uvedený autorský text od kolegy Antonína Gibiše z Klatovska, bylo mi jasné, že tohle bude velké téma, plné vášní. Dlouho jsem pak přemýšlel nad tím, jak vám text také přeposlat a zároveň se chlácholil tím, že podobně smýšlejících lidí je čím dál tím více a že by se tím pádem mohla situace v naší přírodě zlepšovat a nemusel bych to vlastně ani posílat.
Bohužel z naivity jsem opět velice rychle vystřízlivěl v momentě, kdy mi nezávisle na všem volal kolega Karel Bobál ze Záchranné stanice živočichů z Tachova s žádostí o technickou spolupráci: „Dnes ráno jsem vyndal ze želez (nelegální čelisťové pasti) zmrzačenou volavku popelavou. Zvíře jsem musel utratit, byl to masakr, a teď bych potřeboval zjistit, komu železa patří, kdo je tam obsluhuje a dal….“
Bylo to v době, kdy ještě před mým úrazem na lokalitě, která nás poměrně dlouhodobě také zajímá, a tak se stalo, že už v neděli večer 6. 2. 2022 byly požadované informace bezpečně uložené v datové bance připravené k předání kolegovi a policii.
Momentálně případ šetří tachovská policie, další podrobnosti určitě kolega Karel Bobál ZSŽ Tachov a za nás posílám jen pár fotografií z akce a ono „Zamyšlení – Pohled člověka na skupinu osob, která si říká ...“ od Antonína Gibiše.
Pohled člověka na skupinu osob, která si říká přátelé a příznivci přírody.
Text: Antonín Gibiš, leden 2022
Mnoho ze svého volného času trávím v přírodě. Nejen při birdwatchingu, ale také při cyklotoulkách v podhůří Šumavy. Nestraním se rozhovorů s lidmi, ani je neselektuji, takže občas vyslechnu i názory myslivců. Dovoluji si čtenářům této statě nabídnout svůj pohled a názor na problematiku drastického zasahování části těchto lidí do přírody.
V prvním pořadí při likvidaci tzv. ,,škodné“ panují tržní zájmy. Mezi myslivci je totiž současně mnoho rybářů. Těmto lidem pak přirozená činnost predátora snižuje část zisku. Druhou skupinu těchto lidí tvoří tzv. ,,skalní“, kteří dobře vědí, že dravci vše likvidují. Kde hledat vznik této nevraživosti, mnohokrát veřejně prezentované?
Jestliže nepůjdeme více zpět proti proudu času, tak základní kámen leží v zákonech o myslivosti, spojených s obdobím po II. světové válce. Ano, stupeň poznání neodpovídal dnešnímu pohledu, slova Ekologie a Etologie nikdo neznal. Vývoj v oblasti přírodních věd však pokročil, bohužel u nás se do oblasti myslivosti nedostal. Názory a chování myslivců odpovídají době mezi 50. – 70. lety minulého století. Ano, jejich tradice vykreslují a hovoří o jejich vztahu a úctě ke zvěři, nikoli však k predátorům. Pak jasně hovoříme o nepsaných tradicích, tedy: co má křivý zobák, musí dolů. Kormoráni, volavky, případně vydra vyberou celý rybník.
Co bylo zajíců a bažantů, dnes tu nic není, protože se nesmí střílet, nebo dokonce trávit návnadami dravci. Generace myslivců byly takto instruovány, lektoři je takto školili před zkouškami. Dá se ovšem konstatovat, že mnozí myslivci řádně neznají ani jejich tradice.
Občas se mezi myslivci najdou i velmi rozumní. Jsou ve velké většině mladší. Pak následuje střední generace, která vám dá částečně neveřejně za pravdu, ale přesto mlčí.
Tato generace si to totiž nechce rozházet s ostatními, drží basu. Bohužel ve vedení spolků a dalších institucích jsou lidé, kteří vlastně nemají zájem něco měnit. Jsou tam dobře etablovaní, panují mezi nimi vztahy klientelismu až mafiánských praktik. Vědí, že zástřely či trávení dravců jsou trestné, přesto jsme v České republice na špici této oblasti v celé Evropě.
Znám případy, kdy jeden příslušník sdružení pytlačil, takže ho ze sdružení vyloučili, ale po chvíli byl v jiném. Když myslivec přišel do kanceláře rybářského podniku, vytáhl z pytle střelenou vydru. Člověk sedící v kanceláři sáhnul do spodního šuplíku stolu a vydal zástřelné.
To je příklad tzv. ,,tržního“ pytláctví. Nepředstavujme si pod pojmem pytláctví něco takového, že jedinec se v noci vyplíží z domu s kulovnicí po dědovi, složí srnce, tajně se vrátí a pušku zase ukryje na půdě. Pytláci dnes vlastní zbraně legálně, jejich počínání však je pytláctvím.
Proč přes medializaci a negativní ohlasy přesto dochází k trávení dravců?
Odpověď hledejme ve výchově myslivců. Náhled na přírodu a jejich privilegia odpovídá stále době z uvedených 50. – 70. let. Někteří se vyvyšují díky svým ,,papírům“ nad ostatní smrtelníky, nejen tím, že mohou vlastnit zbraň, ale jejich zkoušky je posunují do polohy, kde si myslí, že mohou poručit větru a dešti, nebo svou zbraní vnutit přírodě řád podle mysliveckých pouček a názorů zasloužilých členů. Proč něco měnit, když to běží x let.
Občas zírám, jaké způsoby používají k výcviku svých loveckých psů. Někdo by to mohl i charakterizovat pojmem týrání, ale to sem teď nepatří.
Vnímám, že většina těchto lidí žije mezi mantinely. Jeden tvoří překonaná literatura. Sem zařazuji i časopis Myslivost. Co pustí redakční rada tohoto časopisu, složená z členů s tituly CsC. Je neskutečné. Druhý mantinel je tvořený zcela nesmyslnými názory, předávanými po generace, často v hospodě. To říkal ten a ten tomu rozuměl. Jsou mezi mantinely, ale nepřijímají nic, co je za nimi.
Cituji: ,, Co letos dělají ornitologové – ochránci?“ Odpovídám: ,,Mapování hnízdících labutí.“
(V roce 2018 proběhlo mapování labutí v Plzeňském kraji, dále nevím, zda každý ornitolog má oprávnění Ochránce přírody). Odpověď myslivce: „ Hm, labutě …co s nimi … nejsou k žrádlu … postřílet.“ Tito lidé jsou mnohdy přesvědčeni o své výlučnosti, domnívají se, že jejich privilegia jim dala i rozum a schopnost vládnout přírodě.
Je tragické, že naprostá většina z nich nemá snahu a vůbec zájem se podívat přes mantinely, které je obklopují. Vše za nimi je nesmysl. Tak to nechodí, to zase ochránci něco vymysleli, to je blbost. Když jsou stále živeni ,,odbornými“ články v Myslivosti, těžko přijmou článek např. z časopisu Živa, jenž nehovoří v souladu s jejich smýšlením. Toto se však táhne roky. Žádná snaha po inovacích. Sčítání zvěře probíhá x let stejně a co z toho vzniklo. Přemnožení jeleni siky, nekontrolovaný rozvoj černé zvěře, nárůst invazivních predátorů, jako norků amerických a mývalů severních, kteří lehce obsazují volné niky.
Jak z toho ven? Domnívám se, že strohý výklad zákonů nic nezmění. Je třeba vytvořit ucelený systém výchovy myslivců, spočívající např. v absolvování povinných seminářů a také praxi se zbraní na střelnici. Třeba by se jich pak méně postřelilo za rok.
Nemohou si říkat v žádném případě znalci přírody. Před lety byla v Bratislavě velká lovecká výstava. Byla tam vycpaná liška ,,v neobvyklém zbarvení“. Po čase jim někdo upřesnil, že střelená liška je šakal čabrakový. Zatoulal se, kam neměl.
Osobní zkušenost:
,, Dneska jsem viděl takového dravce s vidlicovým ocasem. To je ostříž, viď?“ Odpovídám: ,,Jak byl velký, asi jako káně?“ Dlouholetý myslivec: ,, Jo, asi jako káně.“ Pokračuji: ,, Tak to jsi viděl luňáka červeného.“ ,,Aha tak to je luňák.“Co z toho vyplývá? Znalost a povědomí o vzhledu a životě dravců je nulové. Stále je to tzv. ,,škodná“. Dovolit byť omezený odstřel, jako tomu bylo v době socialismu, by mělo nedozírné následky nejen pro veškeré, ale i velice vzácné dravce. Tato skupina lidí nemá ve velké většině vědomosti o přírodě a prezentuje stav minulosti, což se projevuje také travičstvím.
Případy travičství i zástřelů se těžko objasňují a medializací událostí skutečně mohou utrpět i rozumní myslivci. Jestliže však tito lidé (myslím tím celou mysliveckou obec) chtějí být vnímáni pozitivně, musí si udělat sami pořádek mezi sebou. A musí to být úklid pořádný, bez ohledu na vazby, dobré kamarády a kamarády, s kterými jsme toho po honu sakra vypili. Opustit vazby klientelismu a protislužeb.
Uvědomit si, že se píše rok 2022. Příroda u nás i jinde dostala jeden kopanec ve formě kolektivizace, druhý ve formě meliorací. Nelze tvrdit, že na populaci drobné zvěře mají vliv predátoři, a že když vyhubíme dravé ptáky, rysy a vlky tu najednou bude vše jako dříve.
Tak to totiž část myslivecké veřejnosti prezentuje, ale naneštěstí si to i myslí.
Antonín Gibiš