TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP
Záchranná stanice živočichů Plzeň
25. 5. 2022
Krmítko v Lochotínském parku
I přesto, že krmení ptáků v polovině měsíce května není asi úplně to nejaktuálnější téma, rád bych se vrátil k našemu projektu z roku 2020, díky kterému jsme vyrobili a osadili do větších městských parků celkem deset obřích stojanových krmítek. Výrobu krmítek a nákup krmení (slunečnicových semen) tenkrát podpořil Nadační fond města Plzně – Zelený poklad částkou 47.000,- Kč. Za tuto částku bylo vyrobeno a osazeno 10 obřích stojanových krmítek a nakoupeno 1.000 kg slunečnicových semen pro krmnou sezonu 2000/2001. Projekt tenkrát za DES OP podával a řešil Václav Kural starší (tehdy jako 42 letý) se svým synem (23 let) a 76 letým otcem, všichni Václavové a ornitologové.
Postupem času krmítka prodělala celkem dvě údržby a nátěry a repasi, do minulého pátku (20. 5. 2022) sloužila rovných 22 let jak drobnému ptactvu, tak lidem, kteří do nich chodili drobné ptáky krmit. Zatímco v Borském parku poslední ze dvou původních krmítek slouží dodnes, třetí, nejstarší krmítko v Lochotínském parku minulý pátek po vichřici definitivně dosloužilo, vichřice totiž přerazila obrovský jehličnan, vedle kterého krmítko celých 22 let stálo, a mohutný kmen padl přímo na krmítko. To se pod neuvěřitelným tlakem rozštípalo na třísky a bylo hotovo.
Na místo jsem jel hned za dva dny poté, co mi místní obyvatelé začali hlásit, že krmítko je zničeno. I přesto, že u kmene ležely už pouze jeho zbytky, bylo kolem poměrně hodně ptáků, kteří dosbírávali zbytky krmení poházené po zemi.
Stál jsem tam na místě, koukal, co se tam děje a celé to mělo takovou zvláštní energii a atmosféru.
Pod obrovským kmenem statného a hádám, že i hodně přes 100 let starého jehličnanu, se povalovaly zbytky našeho 22 let starého krmítka, podélně rozštípaného na třísky, na zemi bylo rozházené krmení a hejno ptáků tam sbíralo slunečnicová semínka, jako by se vlastně nic nestalo.
Život jde dál, něco končí, aby něco nového zase začalo, a my budeme muset zcela určitě ono obří stojanové krmítko na lokalitu určitě zase vrátit.
Pod obrovským kmenem statného a hádám, že i hodně přes 100 let starého jehličnanu, se povalovaly zbytky našeho 22 let starého krmítka, podélně rozštípaného na třísky, na zemi bylo rozházené krmení a hejno ptáků tam sbíralo slunečnicová semínka, jako by se vlastně nic nestalo.
Život jde dál, něco končí, aby něco nového zase začalo, a my budeme muset zcela určitě ono obří stojanové krmítko na lokalitu určitě zase vrátit.
Rok 2000 a dál...
