28.8.2022 Kroužkování labutí 2022

Už od samého začátku bylo jasné, že letošní monitoring a kroužkování labutí velkých nebude úplně jednoduché a snadné. Stará parta chytačů je zchromlá po nejrůznějších úrazech a ve věku, kdy už neběhá v zabahněném rybníku, rákosí a ve vodě tak rychle, jak by bylo potřeba.

Navíc se hned na první největší a nejnáročnější víkendovou akci přihlásila media a dokonce paní redaktorka Monika Kuncová se svým manželem Stanislavem projevila přání, že by se k nám i s lodí a v neoprenech přidali. O tom, jak to nakonec dopadlo, si můžete přečíst v její hodně zajímavé  reportáži, která vyšla v sobotu 27. 8. 2022 v Magazínu PRÁVO  na straně 10 a dál. Moniko, děkujeme a moc pěkně jsi to napsala, vše sedí do posledního písmenka, a tak dlouho jsme se s kolegy už nezasmáli.

 

 

 

 

 

 

Celkem jsme k dnešnímu dni odchytili, okroužkovali a odečetli rovných 200 labutí velkých. Kroužkovaly se přednostně celé rodiny, nevzletná mláďata a pelichající rodiče. U některých starých labutí se měnil starý ošoupaný a špatně čitelný kroužek za nový, čtyřem dospělým labutím jsme nasadili speciální ornitologický límec, abychom divoké a těžko polapitelné ptáky mohli kontrolovat na dálku, aniž bychom je museli znovu složitě chytat.

 

 

 

Objeli jsme Plzeňsko, Tachovsko, Domažlicko, Rokycansko a část Berounska. Na nás pravidelně  navázal od Chebu dál kolega Michal Podhrázský a se svými lidmi pokračovali až do Ústeckého kraje.

Parádní jsou i fotografie od fotografa pana Miroslava Chaloupky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kajakáři jsou naší chloubou, nejvíce km najezdila tradičně Hana Makoňová st., která byla na všech odchytových akcích, následoval Radek Zeman, Miloš Paisker, Václav Lang a Hanina Makoňová ml. Bez kajakářů bychom to nezvládli a všichni do jednoho odvedli výbornou práci, přičemž nutno říci, že i tuto poměrně efektivní odchytovou taktiku labutě znají, a tak kolikrát je dostat na otevřenou vodní hladinu je velký problém. Naštěstí naše námořnictvo se nenechalo zastrašit a  díky dokonalé souhře a houževnatosti týmu pochytalo téměř vše, co pěšáci vytlačili z rákosí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pěšáci jsou chudáci a nemají to lehké. Pravda, neoprenové obleky a boty jsou dnes o třídu jinde, než kdysi dávno používané staré tepláky a tenisky, ale čím vším musí projít, prodrat se a kolik u toho nachodí kilometrů a vypijí špinavé vody, je opravdu úctyhodné.
 
Navíc stále jsou pod obrovským tlakem vedení, jelikož stačí jedna jediná drobná chybička a celá rojnice musí pak rákosové hektary projít znova a znova.
 
Proto také pěšáci moc nemluví, nemají mě rádi a zpravidla se vyčerpají úplně jako první. Každopádně hlavně oni jsou tou nejdůležitější složkou týmu a věřím, že příští rok pojedou s námi zase.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Severní větev. Letos největšího úspěchu a sladkých 100 % úspěšnosti dosáhla skupina  z odloučeného pracoviště DES OP pro Plzeň – sever z Kožlan - Segečovi. Rodina Jiřího Segeče včetně maminky Aleny spolu s pár dobrovolníky ve finále pochytala všechny labutě jak u  Kralovic, tak u Žihle a na řece Berounce u Zvíkovce. Velmi pěkná práce a výsledek 27 okroužkovaných labutí.

 

 

 

 

 

Fotili jsme i z dronu a na dohledávání jednotlivých ptáků výborná věc, škoda jen, že na našem dronu  nemáme megafon, abych mohl operativně a efektivněji pěšáky i kajakáře informovat o poloze sledovaného objektu.