TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP
Záchranná stanice živočichů Plzeň
18. 12. 2022
Chov černé zvěře načerno v zástavbě i mezi paneláky,
aneb divoké prase do našeho města nepatří, vyžeňte je pryč!
Růženka, Mařenka a Boženka, jedna má tři, druhá pět a třetí šest odrostlých selat. Z roztomilých pruhovaných selátek jsou dnes už pěkní cvaldové tak do třiceti kil a více. Za chvilku si i oni budou muset najít vlastní lokalitu a teritorium. Kde to bude, je vcelku jasné, jelikož většina lokalit v Plzni je již obsazená a krom náměstí a sadového okruhu už tady toho moc k rozebrání není.
Léta s námi žijí a sdílejí stejný prostor. V Plzni s nimi žijeme už několik let a dělíme se nejen o příměstské oblasti a parky, ale dnes i o některé neudržované vnitřní plochy, areály a objekty. My ve dne a oni zase pod rouškou tmy po setmění a v noci. Začalo to na Valše, pak v Borském parku, Liticích, Bolevci, Doubravce, Bílé Hoře, Roudné, Mikulce, Homolce, Pecihrádku, Chlumu….
Dnes je potkáme už úplně všude, a jelikož patří mezi nejinteligentnější a nejpřizpůsobivější živočišný druh, který má k lidem nejblíže a kolikrát se i my chováme mnohem hůře než oni, tak nám začali vadit. A to zejména na podzim a v zimě, kdy je brzy tma, krajina je holá, přehledná a jsou všude vidět.
Zeleň bez listí, pole bez plodin, zima na krku, tukové zásoby nutné a hlavně všude nepořádek, a bože, ty hromady žrádla. Léta si je chováme, hýčkáme a vytváříme jim ideální prostředí pro život a najednou nám vadí, bojíme se jich, trpíme pocitem, že nás ohrožují a svádíme to na to, že nás omezují, dělají nepořádek, ryjí a ničí trávníky. Je jich moc, chceme to řešit, musí se to přece řešit, píší se petice, stížnosti, každý tomu rozumí a je třeba je vyvraždit a vyhnat!
Zeleň bez listí, pole bez plodin, zima na krku, tukové zásoby nutné a hlavně všude nepořádek, a bože, ty hromady žrádla. Léta si je chováme, hýčkáme a vytváříme jim ideální prostředí pro život a najednou nám vadí, bojíme se jich, trpíme pocitem, že nás ohrožují a svádíme to na to, že nás omezují, dělají nepořádek, ryjí a ničí trávníky. Je jich moc, chceme to řešit, musí se to přece řešit, píší se petice, stížnosti, každý tomu rozumí a je třeba je vyvraždit a vyhnat!
Už několik měsíců na monitoringu a pohybu divokých prasat pracují kolegové z Odboru životního prostředí Magistrátu města Plzně. Večer co večer drží hlídky na jednotlivých úsecích a místech v různých částech Plzně. Mapují, kolik kde operuje bachyní (samic) se selaty (mláďaty), kudy chodí, odkud jsou, kde žerou a kde odpočívají přes den. Noční vidění, infra kamery, fotopasti, nejrůznější pamlsky a nástrahy. Vědí hodně, ale stále je to málo, navíc střílet v zástavbě a mezi paneláky nepřichází v úvahu! „Není to snadné na krmení nám kašlou, mají ho všude nadbytek, přesouvají se na obrovské vzdálenosti a neuvěřitelně rychle mění taktiku i zvyky. Navíc není kam je vyhnat, protože lidi jsou všude,“ konstatoval kolega Marek Kůs, když jsme se na Roudné potkali.
A já říkám: „Není to fér a za to, že jsou dnes nejenom v okrajových částech Plzně, ale i uprostřed vnitřní zástavby, si můžeme jen a jen sami. Černé skládky, hromady bio-odpadu, nepořádek kolem odpadkových košů a popelnic, tábořišť bezdomovců, všude poházené zbytky jídla, nepořádek, odpadky. Navíc divoká prasata nejsou ani zdaleka tak nebezpečná, jako například volně pobíhající psi anebo i nutrie, které si ochotně a s oblibou krmíme na plzeňských řekách! Dokonce ani nedokáží udělat takový nepořádek, jako například bezdomovci, kteří jsou dnes nastěhovaní v každém remízu či zeleni“ A to nám ale nevadí, to je přece všude a normální! Na to jsme si už zvykli a ti se střílet nedají!
Přiznejme si to! Zase jen máme strach z událostí, které nemůžeme sami ovlivnit, bojíme se Ruska, zimy, chudoby, a tak je třeba najít nějaký zástupný problém. Nějakého obětního beránka a někoho, na kom si lze legálně a kolektivně „schladit žáhu“, uspokojit své potřeby a pudy a ukázat, jakou mám moc! Je třeba utvrdit sám sebe, že tomu rozumím a dokázat sám sobě, že dokážu věci řešit, ovlivňovat a měnit! Taková ta vnitřní potřeba sám sebe a své blízké ochránit a bránit! A když nemůžu tam, tak aspoň tady! Tady a teď z tepla domova, s plnou ledničkou, ideálně e-mailem a nebo na sociálních sítích!
To funguje a je bohužel i realita dneška! Společně to krmíme strachem a došlo to už tak daleko, že věc řeší orgány myslivosti, Odbor životního prostředí Magistrátu města Plzně, Správa veřejného statku MP, městská policie, městské obvody, starostové, koalice, opozice a já nevím kdo ještě. Už nám chybí jenom zákaz vycházení, ozbrojené hlídky domobrany, lidové milice a národní garda!
Lidé neblázněte! I já mám strach z toho, co bude, ale divokých prasat se nebojím! Za třicet let činnosti v oboru a provozování Záchranné stanice živočichů v Plzni nemáme hlášené a doložené ani jedno jediné napadení člověka divokým prasetem. Pokud tedy nepočítám toho jednoho chudáka cyklistu, kterého divoké prase nešťastnou náhodou srazilo z kola, když se potkali na lesní cyklostezce někde na Valše. Mnohem více lidí se mi hlásí, že je kousla nutrie, nebo netopýr, když s ním manipulovali bez rukavic. Navíc divoká prasata jsou opravdu chytrá a mají s námi lidmi jen ty nejhorší zkušenosti.
To funguje a je bohužel i realita dneška! Společně to krmíme strachem a došlo to už tak daleko, že věc řeší orgány myslivosti, Odbor životního prostředí Magistrátu města Plzně, Správa veřejného statku MP, městská policie, městské obvody, starostové, koalice, opozice a já nevím kdo ještě. Už nám chybí jenom zákaz vycházení, ozbrojené hlídky domobrany, lidové milice a národní garda!
Lidé neblázněte! I já mám strach z toho, co bude, ale divokých prasat se nebojím! Za třicet let činnosti v oboru a provozování Záchranné stanice živočichů v Plzni nemáme hlášené a doložené ani jedno jediné napadení člověka divokým prasetem. Pokud tedy nepočítám toho jednoho chudáka cyklistu, kterého divoké prase nešťastnou náhodou srazilo z kola, když se potkali na lesní cyklostezce někde na Valše. Mnohem více lidí se mi hlásí, že je kousla nutrie, nebo netopýr, když s ním manipulovali bez rukavic. Navíc divoká prasata jsou opravdu chytrá a mají s námi lidmi jen ty nejhorší zkušenosti.
Kdy může být divoké prase opravdu nebezpečné!
Autem sražené, postřelené, nebo doma odchované divoké prase může být venku lidem nebezpečné! Zejména pokud se zvíře nemůže hýbat, utéct, má bolesti a cítí se v ohrožení! To jsou případy, kdy lze předpokládat, že se bude bránit. Divoká prasata koušou jako psi, nebo dokáží rozpárat nohu z tlamy vyčnívajícími páráky. Při tom hlasitě kvičí a snaží se vás zastrašit, takže je důležité vždy pečlivě vyhodnotit danou situaci, snažit se vymyslet příčinu atypického chování zvířete a neprodleně přes Policii ČR kontaktovat místně příslušné orgány myslivosti.
Historky o tom, jak někde na někoho číhalo divoké prase za stromem, aby pak vyskočilo a kouslo ho včetně toho, jak je nebezpečná samice s mláďaty, jsou většinou povídačky. I když, když jsem prověřoval upytlačené metrákové prase na Doubravce kousek od kostela sv. Jiří, tak jsem se také bál, aby najednou nevyskočilo.
Historky o tom, jak někde na někoho číhalo divoké prase za stromem, aby pak vyskočilo a kouslo ho včetně toho, jak je nebezpečná samice s mláďaty, jsou většinou povídačky. I když, když jsem prověřoval upytlačené metrákové prase na Doubravce kousek od kostela sv. Jiří, tak jsem se také bál, aby najednou nevyskočilo.
Upytlačené prase divoké 19.11. 2018 v Plzni Pod Chlumem.
Hlídejte si psy.
Pokud venčíte psa na vodítku anebo ho máte pod kontrolou a ovládáte bezpečně na dálku povely, nemusíte se ničeho bát. Psa s člověkem v zádech divoké prase nikdy nenapadne. Problém ovšem nastane, když volně pobíhající pes zaběhne do rákosiny, porostu či kukuřice a začne prasata vyštěkávat, napadat či dokonce honit. V takovém případě prase psa kolikrát i zabije a je jedno, jestli je velký nebo malý, jde mu o život a je to pak kdo s koho. Hodně psů už takhle doplatilo na svou troufalost a nedbalost svého páníčka. Dávejte si na to pozor i v zástavbě.
Pokud venčíte psa na vodítku anebo ho máte pod kontrolou a ovládáte bezpečně na dálku povely, nemusíte se ničeho bát. Psa s člověkem v zádech divoké prase nikdy nenapadne. Problém ovšem nastane, když volně pobíhající pes zaběhne do rákosiny, porostu či kukuřice a začne prasata vyštěkávat, napadat či dokonce honit. V takovém případě prase psa kolikrát i zabije a je jedno, jestli je velký nebo malý, jde mu o život a je to pak kdo s koho. Hodně psů už takhle doplatilo na svou troufalost a nedbalost svého páníčka. Dávejte si na to pozor i v zástavbě.
Na fotografii tři divoká prasata odpočívající (ukrytá) v rákosí u Velkého Boleveckého rybníka, cca 50 m od stezky pro pěší.
Čurda na Valše.
Našli ho jako sele, když jsme s ním natáčeli do našeho příběhu pro děti, byly mu tři roky. Svého pána miloval, poslouchal a chránil. Ten s ním chodil na vycházky do lesa a nedej bože, aby jeho člověkovi někdo podal ruku, poplácal ho přátelsky po zádech anebo nějak verbálně napadl. V ten moment Čurda fungoval jako metrákový pitbul. Nevím, jestli ho ještě mají, ale místní si vyprávěli o tom, jak je kolikrát nepříjemně Čurda překvapil, a běželi, co jim nohy stačily.
Našli ho jako sele, když jsme s ním natáčeli do našeho příběhu pro děti, byly mu tři roky. Svého pána miloval, poslouchal a chránil. Ten s ním chodil na vycházky do lesa a nedej bože, aby jeho člověkovi někdo podal ruku, poplácal ho přátelsky po zádech anebo nějak verbálně napadl. V ten moment Čurda fungoval jako metrákový pitbul. Nevím, jestli ho ještě mají, ale místní si vyprávěli o tom, jak je kolikrát nepříjemně Čurda překvapil, a běželi, co jim nohy stačily.
Natáčení (Vladimír Nový) s Čurdou v Plzni na Valše rok 2014.
Selata u sběrného místa odpadu.
Křovíčko, zarostlý pangejt kousek od sběrného místa odpadu v nové zástavbě na Valše. Pár metrů od obrubníku chodníku mezi novými domy vrhla samice několik malých selat. Proč zrovna tam, nikdo nevěděl, ale projít kolem po chodníku aniž by se z křoví neozývalo strašidelné kvičení a děsivé cvakání zubů vyděšené matky, bylo téměř nemožné. Volali mi úplně stejně vyděšení místní a naštěstí jsme se domluvili na tom, že než matka selata odvede (což trvalo pár hodin) tak nebudou kolem chodit. Na místě zasahovala i velice profesionálně městská policie, nakonec vše dobře dopadlo a všichni incident přežili bez úhony.
Natáčení „Otíka“ V Oboře Podrážnice u Horšovského Týna rok 2014. Kameraman Vladimír Nový natáčí bachyně se selaty.
Bivoj Petr Kokoška Městská policie Plzeň, odchyt divočáka holýma rukama do sítě v uzavřeném průmyslovém objektu v Koterově, prosinec 2015.
Zaručená zpráva:
Prasata číhající na děti vracející se ze školy v Plzni na lokalitě Pod Záhorskem jaro 2022.