Tiskové zprávy

5.2.2023 Obyčejný příběh "obyčejné" kachny

TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP
Záchranná stanice živočichů Plzeň
 
5. 2. 2023
 
Obyčejný příběh „obyčejné“ kachny


V sobotu 4. 2. 2023 proběhlo u nás na záchranné stanici velké loučení. Vilda šel do chovou a Kvakva na Berounku do volné přírody hledat si ženicha. Když jsem pak doma do centrální evidence zvířecích pacientů zadával údaje o vypuštění Kvakvy, vyskočily na mě fotografie z jejího odchovu a hned jsem si říkal, že se o tento obyčejný příběh jedné „obyčejné“ kachny musím s vámi podělit.
 
 
 
 
 
Kvakvě, jak malému káčátku kachny divoké říkala naše devítiletá dcera Hanina, která ho odchovala, bylo tenkrát maximálně 24 hodin od vylíhnutí.

Jel jsem pro ni 12. května 2022 do Pařížské ulice kousek od hlavního vlakového nádraží Plzeň, což je asi tak 150 m od řeky Radbuzy a Denisova nábřeží. Kachny divoké v Plzni hnízdí poměrně daleko od vody a pak, když jdou s mláďaty na řeku, tak se občas nějaké z nich ztratí.  Na tom by nebylo nic neobvyklého a řešíme to s městskou policií v Plzni každý rok.

Kachničku jsem tedy odchytil a pěšky se s ní vydal za domy Americké třídy podél železničního náspu s tím, že samici s mláďaty najdu a ztracené, zoufale se ozývající mládě jí vrátím. Samici jsem však nenašel, a tak jsem došel až k řece. Koukám na klidnou vodní hladinu řeky Radbuzy nad jezem u Mrakodrapu a říkám si: „ Tady někde ta samice s těmi mláďaty určitě musí být!“ Navíc Kvakva se opravdu snažila a byla slyšet až na druhý břeh. Ty se najdou, pustil jsem ji do trávy na břehu a vrátil se zpět na stanici.
 
 
 
Nenašly! Druhý den ráno 13. 5. 2022 volá paní, venčící psa na soutoku řeky Radbůzy a Mže pod Štruncovými sady (zhruba 1,2 km od místa vypuštění), že odchytila po břehu zoufale běhající a hlasitě se ozývající  kachňátko. Bylo mi jasné, že to bude Kvakva, že to vzala po proudu, skočila z jezu u Mrakodrapu a ve snaze najít mámu se sourozenci se dostala až sem.

Neuvěřitelně vitální a houževnaté mládě, tak to si zaslouží záchranu, jsem si řekl, když jsem ochmýřenou kuličku držel během 24 hodin v dlani podruhé. Dovezl jsem tedy kachničku  domů dceři, a od té doby bylo jasné, že Kvakva přežije.
 
 
 
 
 

Jenže divoká zvířata jsou divoká zvířata, a i když jim zachráníte život, tak stále patří zpět do divoké přírody. Navíc volání divočiny, dospívání, hormony a hluboko zakořeněný pud zajistit další populaci, jsou přírodní zákony, které lidské pouto zpřetrhají.

 
 
 
Snažíme se dceři vše rozumně vysvětlit, a tak i když jí to dnes trošku tlačilo u srdíčka, tak neměla problém Kvakvu jako už x jiných svých odchovanců a zvířecích kamarádů vypustit. Popřála jí hodně štěstí, ženichů a vybrala jí klidnější místo pod Plzní na řece Berounce, kde to zná a ví, že tam Kvakva bude mít klid.
 
 
 

Samozřejmě jsme Kvakvě dali ornitologický kroužek a na druhou nohu ještě kroužek plastový, aby už na první pohled bylo vidět, že je to ona.

 
 
 
 
 

A to je konec tohoto příběhu, za chvilku bude jaro a přijde další Kvakva, úplně stejně jako tomu bylo loni i předloni….

Vilda byl také čerstvě vylíhnuté kachňátko, které přinesl lidem domů kocour z Klabavy 30. 5. 2022. Kde ho sebral a odkud přinesl, nikdo nevěděl, ale už na první pohled bylo patrné, že se nejedná o mládě naší kachny divoké, nýbrž o kachně pravděpodobně u nás exotické a v zajetí chované kachničky karolínské (původem ze Severní  Ameriky). Tentokrát kachňátko dostalo jméno Vilda. I Vildu odchovala malá Hanina. V sobotu 4. 2. 2023 Vilda, který je ve finále samice, putoval z naší voliéry a ZSŽ Plzeň do soukromého chovu k jinému majiteli a ke svému druhu okrasných kachniček, aby i on mohl (mohla) přispět k obohacení zájmového chovu. Vypouštět totiž do naší přírody nepůvodní živočišné druhy je nejenom zakázáno a špatně, ale i velkým problémem pro naše druhy původní. A tak i v tomto případě měla Hanina jasno v tom, že držet samotnou kachničku karolínskou u nás v ZSŽ jenom proto, že ji odchovala a nemůžeme vypustit, je nesmysl.

 
 
 
 
 

Jsme rádi, že máme tak šikovnou a rozumnou dceru.