TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP
Záchranná stanice živočichů Plzeň
4. 3. 2023
Trudy je po smrti – v Sytně mají smutek
V pátek 30. srpna 2013 jsme ji odchytili na Sytenském rybníku, tehdy už jako minimálně tříletou hnízdící samici od čtyř mláďat. Tehdy dostala na nohu ornitologický kroužek LB .... s tím, že ten nosila až do čtvrtka tohoto týdne, a to 2. března 2023.
„Ještě ve středu 1. března 2023 jsem ji tady, jako již sedm let, (s Olafem, to je její samec, se kterým od roku 2013 každý rok hnízdila na ostrůvku uprostřed rybníka) k večeru krmil na tom místě u zahrady. Druhý den ráno jsem ji pak našel mrtvou ležet tady na břehu, přičemž Olaf ji tam hlídal. Vůbec nevím, co se stalo, je to pro mě velká záhada, a tak jsem Vám raději zavolal,“ říká pan Jaroslav Plešinger ze Sytna, který nám tady labutí pár monitoroval, hlídal a přikrmoval obilím.
Když jsem pak večer pro labuť přijel, se svým kamarádem Vlastimilem mi všechno podrobně popsali a ukázali. Musel jsem jim slíbit, že jim dám vědět, jak dopadla pitva a co se vlastně stalo.
„Teď nám tady Olaf zůstane sám, bez partnerky! A přitom takovou radost jsem měl, když se sem zase vrátili, musíme ji tady s kamarádem zapít,“ konstatoval pan Jaroslav.
„Ještě ve středu 1. března 2023 jsem ji tady, jako již sedm let, (s Olafem, to je její samec, se kterým od roku 2013 každý rok hnízdila na ostrůvku uprostřed rybníka) k večeru krmil na tom místě u zahrady. Druhý den ráno jsem ji pak našel mrtvou ležet tady na břehu, přičemž Olaf ji tam hlídal. Vůbec nevím, co se stalo, je to pro mě velká záhada, a tak jsem Vám raději zavolal,“ říká pan Jaroslav Plešinger ze Sytna, který nám tady labutí pár monitoroval, hlídal a přikrmoval obilím.
Když jsem pak večer pro labuť přijel, se svým kamarádem Vlastimilem mi všechno podrobně popsali a ukázali. Musel jsem jim slíbit, že jim dám vědět, jak dopadla pitva a co se vlastně stalo.
„Teď nám tady Olaf zůstane sám, bez partnerky! A přitom takovou radost jsem měl, když se sem zase vrátili, musíme ji tady s kamarádem zapít,“ konstatoval pan Jaroslav.
V sobotu Hana Makoňová provedla na ošetřovně pitvu. Trauma hlavy, rozsáhlý hematom, vnitřní krvácení. Labuť ve velmi dobrém výživném stavu, vaječníky připravené na blížící se hnízdní sezónu, labuť ve výborné kondici. Už na první pohled u ozobí a kořene zobáku bylo patrné, že labuť narazila na překážku čelně. Rozsáhlé vnitřní krvácení do dutiny hrudní pak způsobil pravděpodobně pád z velké výšky. Vzhledem k tomu, že byla nalezena pod dráty elektrického vedení u sádek vedle rybníka, kde hnízdila, musela se samice po ránu proletět a při cestě zpět se o dráty srazila.
A co bude s Olafem? No počítám, že tak týden se bude zdržovat na lokalitě a pak se vydá na nějaké zimní shromaždiště labutí, kde si najde novou partnerku. Jaro je za dveřmi, a kdyby u labutí platilo to, co si celá léta lidé myslí a tajně doufají, že to tak je (že labutě tvoří páry na celý život, a pak v případě úhynu jednoho, druhý uhyne žalem také), tak by labutě už dávno jako ptačí druh vyhynuly. Takže Olaf klofne někde jinou labuťku a uvidíme, jestli se na rybník do Sytna s ní vrátí, anebo mu novou hnízdní lokalitu vybere nová paní. To, že místo k hnízdění většinou vybírá u labutí hlavně samice, je věc, kterou jsme již několikrát ověřili právě ornitologickými kroužky.
Každopádně v Sytně mají smutek a myslím, že když jsem dnes telefonicky sděloval výsledek pitvy panu Jardovi, tak že se to zapíjení Gertrůdy možná protáhlo na celý víkend.
Každopádně v Sytně mají smutek a myslím, že když jsem dnes telefonicky sděloval výsledek pitvy panu Jardovi, tak že se to zapíjení Gertrůdy možná protáhlo na celý víkend.
Trenér se nechce nechat chytit.
My ho chytneme, ale zatím vítězí a vyhrává labuťák.
Již třetí týden se snažíme odchytit a přesunout známý labutí pár od loděnice z řeky Radbůzy v Plzni. Agresivní labuťák napadající místní rychlostní kanoisty se totiž vrátil zpět na hnízdní lokalitu, a se samicí zde bude chtít pravděpodobně opět zahnízdit. Jelikož ale ani pro samotný labutí pár není tato lokalita úplně ideální, rozhodli jsme se letos, že je odchytíme co nejdříve a posuneme o pár desítek kilometrů dál na řeku Berounku. Navíc máme pro samce připravený červený ornitologický odečítací límec, abychom viděli, jak se nám trenér posouvá a co kde dělá.
Problém však je, že v návaznosti na výkyvy počasí se trenér i se svou partnerkou stále ještě courá. Dnes (4. 3. 2023) na Radbuze v Plzni například vůbec nebyli, a když tam náhodou jsou, tak se nedají chytit. Osobně jsem byl u řeky pod depem už několikrát a evidentně si mě pamatuje a zná, zatímco samice si, pravda, velice ostražitě vezme alespoň rohlík z vodní hladiny, načepýřený samec varovně chrčící a s roztaženými křídly na pečivo nereaguje a drží se ode mne raději dál. To samé dělá i Hance, Radkovi a dalším našim lidem. Měníme převleky i hlasy skoro jako vlk v pohádce o neposlušných kůzlátkách, ale nic na plat! Trenér je prostě trenér, a tak není divu, že si zchladí žáhu na některém z prvních kanoistů, který v úterý odvážně vyndá kánoi na vodu a vyjede si zatrénovat nahoru proti proudu pod papírenskou lávku a dál.
My ho chytneme, ale zatím vítězí a vyhrává labuťák.
