Tiskové zprávy

6.4.2023 A je to tady!

TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP
Záchranná stanice živočichů Plzeň

 

Dravec zachycený na drátě

 
Je středa (5. 4. 2023) dopoledne, na mobilní telefon mi telefonuje nejdříve pán, následně paní. „Dobrý den, v Plzni na Vinicích na střeše domu mezi dvěma výtahovými nástavbami je na drátě zachycený větší dravý pták, a již druhý den se tam bezmocně plácá. Vypadá to jako poštolka, ale je to větší. Určitě je tam zachycen za nějakou šňůru“, popisují nájemníci posledního bytu pod střechou panelového domu v Hodonínské ulici. „Podle map je to ten vyšší panelový dům vedle nás, Hodonínská 43.“

Beru dron a jedu na místo, cestou volám kolegovi sokolníkovi do zoo. Je to kousek a to by odpovídalo, ulétl mu možná pták s dloužcem (šňůrou, za kterou je přivázán k sokolnickému posedu) a zachytil se za drát na střeše, to je časté a stát se může. Kolega Brož však říká, že mu nic neulétlo a ani neschází, navíc tento způsob chovu dravců ani nepoužívá. Telefonuji tedy dalším sokolníkům. Nikomu nic nechybí a ani neví, co by to mohlo být.

Přijíždím na Vinice, hledám vchod označený číslem 43 a z parkoviště na střechu nic nevidím. Startuji dron, letím na úroveň střechy paneláku a opravdu! Už to vidím! Sokol! Obrovský sokol, pravděpodobně samice, starý pták, úplně šedivý! No to je pecka.
 
 
 
Letím blíž a pecka to je i ve skutečnosti. Sokol stěhovavý, ale z plastu. Napodobenina sokola, zavěšená na tenkém drátě mezi dvěma nástavbami od výtahů. Kouzlo věci je v tom, že jak fouká vítr, tak pták mává křídly a jezdí po drátu sem tam. Pravděpodobně maketa dravce, která má plašit holuby na střeše. Volám oznamovatelům a chválím je, že si toho vůbec všimli! „Máte pravdu, je to sokol, ale….“. „Tak to mi spadl kámen ze srdce,“ říká paní a omlouvá se, že volala. Vracím se na stanici a cestou koukám, že dravec na drátě je vidět i ze silnice – dvouproudovky na Vinice.
 
 
 
 
 
A na závěr ještě hádanka, poznáte z fotografie, kdo bude pravděpodobně autorem nápadu?
 
 
 
Zároveň by mě zajímalo, zda dravec na drátu bude fungovat a kde ho dotyčný zakoupil, jelikož jako výuková a učební pomůcka by se mi také hodil. 
 
 
 
„Trenérovic“ mají zatím minimálně tři až pět vajec
Letošní hnízdní sezóna labutího páru na řece Radbuze u loděnice rychlostních kanoistů je opravdu hodně zajímavá. Nejenom, že nás 12letý samec (trenér, dnes už i červený krční límec B110) neustále školí a se samicí se nám ho nepodařilo odchytit, ale letos na nás dokonce snad vymyslel i důmyslnou lest. Ještě nikdy se to tady nestalo, ale labutí pár letos postavil celkem tři hnízda.

Podle datumů, propočtů a ověření aktuálního stavu nás samec se samicí vodili za nos a v době, kdy jsme se snažili o poslední pokus je odchytit a přesunout, tak už samice byla těsně před snášením a možná už měla i sneseno první vejce. To jsme však my nevěděli, jelikož na prvním a původně postaveném hnízdě pod DEPEM se nikdy nikdo nezdržoval a ani neseděl. To, že pár má ještě jedno hnízdo hned pod tím prvním, jsme věděli, ale to, že má ještě třetí hnízdo u loděnice, do kterého samice snáší vejce, jsme zjistili až v momentě, kdy na něm začal samec vejce hlídat. Vše potvrdila zpráva od kolegy Karla Rady, který v pondělí 3. 4. 2023 vyfotil na hnízdě jak samce, tak první tři vejce. Pokud dobře počítám, tak snášet začala samice 1. dubna a do dnešního dne  by mohlo být v hnízdě už 5 vajec.

Osobně nesnáším polidšťování zvířat a přisuzování divokým zvířatům naše lidské vlastnosti. Všeobecně ani labutě nepovažuji zrovna za příliš inteligentní ptáky, ale musím přiznat, že tenhle pár nás letos opravdu dokonale převezl.

Tak uvidíme, kolik toho nakonec vysedí a jak se budou na řece společně tolerovat s rychlostními kanoisty.
 
 
 
 
 
Na závěr opět připomínám, že samec má na krku červenou ornitologickou značku B110, která se používá  ke značení labutí po celém světě, neškrtí ho, nemůže mu ublížit a díky ní jsme schopni lépe a efektivněji sledovat jeho přesun, pohyb a chování.

Zároveň stanovuji a upozorňuji i na náš další postup, kterým  bude po vylíhnutí vajec odchyt celého páru i s mláďaty a jejich přesun na bezpečnější lokalitu. Každý rok totiž čerstvě vylíhnutá mláďata většinou do týdne popadala rodičům pod 4 m vysoký, strmý a pro labutě nepřekonatelný jez u Mrakodrapu, tím hnízdění pro Trenérovic většinou i skončilo.