16.4.2023 Uhynulý bobr Hošťka TC

V pátek 14. 4. 2023 mi hlásí kolega Petr Luncar z Hošťky podezřelý nález uhynulého bobra evropského na potoce pod Hoštkou. Zvíře leží už několik dní kousek od posedu a na zádech má viditelnou díru. Je to přece jen zvláště chráněný živočich, raději vám to hlásím a jak se má postupovat?

 

 

Je sobota dopoledne 15. 4. 2023. Po dohodě s nálezcem vyrážíme do Hošťky u Rozvadova nález prověřit. Pan Luncar nás dovedl až k bobrovi. „Leží tady už nějaký ten den, viděl jsem u něj krkavce. Se zvířetem jsem nehýbal, čekal jsem na vás.“ Malá Hanina se ochotně ujmula detektoru na kov, jede od hlavy až ocasu několikrát po sobě, kdyby měl v těle brok, kuli či něco kovového, detektor by začal hlasitě pískat.

 

 

Koukáme s velkou Hanou na již značně časem poznamenanou mrtvolu našeho největšího hlodavce a je nám to jasné. Žádný zástřel, žádná přirozená smrt, otrava či něco podobného. Podle všech těch znaků a zranění to byl teritoriální souboj dvou samců. Pokud se teď prokáže, že mrtvola je samec, tak je to jasné a bobra zabil bobr.

 

 

 

 

 

Ročně sebereme a zajistíme v Plzeňském kraji několik bobrem zabitých a poraněných bobrů. Je to naprosto přirozená přírodní selekce, kdy sama přírody si řeší stavy jednotlivých druhů zvířat v populaci a na určité ploše.  Když je něčeho v ekosystému více než má být, zabije jedno zvíře druhé, přičemž logicky vyhraje to pro přírodu i populaci přínosnější. Funguje to tak miliony let a je to jediná záruka toho, že populace bude zdravá, silná, životaschopná. Zároveň je to i další argument proti tvrzení, že je bobr u nás přemnožený! Nemůže být přemnožený, když každé zvíře, které je na lokalitě navíc, je buď z lokality vyhnáno, nebo zabito! Samozřejmě ale zabito jiným zvířetem, nemocí či nákazou, a to aniž by se do toho musel montovat člověk!

 

No nic, pro jistotu Hanka bobra otevírá a prohlíží vnitřní orgány, dutinu břišní i hrudní a určuje pohlaví. „Je to samec, vnitřní krvácení ani poranění žádné nenalezeno, fatální je poranění (prokousnutí) spodní čelisti a cca 4 cm hluboké kousnutí omezující pohyb zvířete.“ uzavírá hypotézu Hanka.

 

 

 

 

 

 

 

Kadaver necháváme na místě k dalšímu zpracování mrchožroutům a přírodě. Když už to uhynulo, tak ať to poslouží jako potrava, ani do toho by se neměl člověk montovat.
 
Případ uzavřen.  Když už jsme tady, jedem se podívat na další nádherné tůně, kaskády a lokality zušlechtěné tímto neuvěřitelným mistrem svého oboru.