TISKOVÁ ZPRÁVA DESOP
Záchranná stanice živočichů Plzeň
20. 4. 2023
Naše mláďata
Letošní sezóna se nám pomalu, ale jistě rozjíždí a s každým slunečným dnem, který vyláká lidi do přírody, řešíme desítky případů, zejména zbytečně zachraňovaných mláďat.
A tak kolikrát i dobrý úmysl a snaha pomoci může mít pro daného živočicha fatální a nežádoucí následky.
Takže zatímco naše devítiletá dcera Hanina má radost, že si může odchovat další mládě divoké kachny či husy a konečně si splnit to, o čem už měsíc mluví, roztomilé mládě asi tak týden staré divoké husy velké se do volné přírody už nikdy nevrátí.
Ano, ona je to krásná a roztomilá ochmýřená kulička, navíc velice kontaktní, přítulná a společenská, ale to není proto, že by vás milovala jako člověka, ale proto, že si myslí, že jste jeho máma.
A tak to, že lidé někde venku u Blatné na Strakonicku (v sobotu 15.4. 2023) mládě husy sebrali a rádoby zachránili jakoby opuštěné, byla první chyba. A aby těch chyb nebylo málo, tak ho převezli z Blatné do Plzně a měli další tři dny doma, než zjistili, že ta roztomilá kulička vyžaduje vaši 24 hodinovou pozornost, a když ji nemá, tak je docela hlučná.
A tak od úterý 18. 4. 2023 máme mládě pravděpodobně husy velké doma a střídavě ho paseme s dozorem na stanici.
Husy jsou totiž naprosto neuvěřitelně složitým ptačím druhem, známým hlavně díky svému absolutnímu imprintingu k tomu, kdo jim v jejich prvních hodinách či dnech života zkříží cestu. A je úplně jedno, jestli je to jejich matka husa, nebo úplně jiná husa anebo dokonce třeba i liška, která šla zrovna kolem. A tak naše house má teď za maminku naši Haninu, všude za ní chodí, dělá s ní úkoly do školy i večeří, a jakmile neslyší její hlas, anebo necítí její přítomnost, tak okamžitě propadá hlasité hysterii.
A jelikož husy jsou celkově opravdu hodně kontaktní a sociální, tak malé house, které se jmenuje jako všechny před tím „Vilda“, je úplně nejspokojenější, když si může odpočinout v náruči nebo alespoň po boku své lidské mámy, která ho, pravda, má také ráda, ale není jeho opravdová máma.
A to je právě to, co volně žijícím zvířatům bere jejich svobodu. Imprinting - neboli vtištění si do paměti a instinktu jiného partnera než toho svého druhu. A tak Vilda už nám asi zůstane napořád, nebo skončí někde v nějakém zájmovém chovu jako živý důkaz toho, že mláďata většiny volně žijících zvířat se nemají krást svým rodičům, zbytečně „zachraňovat“ a sbírat.
A když už jsme u těch mláďat, tak mi to nedá, abych nezmínil ještě jeden případ. Nedávno mi volal můj bývalý soused ze Slovan, kde jsem pár let také bydlel, že jeho syn Adam v šesti letech propadl ornitologii a sám se začal o daný obor intenzivně zajímat.
Původně jsem tomu nevěnoval úplně pozornost, ale když jsem se pak s Adamem osobně seznámil a potkal na jednom z našich výukových programů, byl jsem příjemně překvapen, kolik toho ve svém věku o ptácích a přírodě ví.
