22.4.2023 Akce OT 51 - Leipzig

Po neúspěšném hledání vysílačky OT 52 u Regensburgu (o kterém jsme vás už podrobně informovali v předešlé tiskové zprávě) jsme s kolegou Milošem Paiskerem opět vyrazili do sousedního Německa, ale tentokrát k Lipsku.

 

 

 

Cílem naší akce byla průběžně se hlásící a funkční vysílačka námi telemetricky sledovaného motáka pochopa OT 51. Ten sem, stejně jako další dvě mláďata vylíhl rovněž na rybníku Velký Rudolf, kousek od Brodu nad Tichou (TC), kde mu byla vysílačka kolegy z Veterinární fakulty Brno (15.7. 2022) nasazena. 

 

 

 

 

 

I tento moták pochop se před svým odletem na zimoviště do Afriky vydal koncem léta z Tachovska do sousedního Německa, kde z ničeho nic uhynul a následně přestala fungovat i jeho vysílačka.

 

 

 

Co se zde přihodilo lze jen těžko odhadnout, ale když jsme s Mildou dorazili po třech a půl hodinách na místo, byli jsme příjemně překvapeni, o jak zajímavou lokalitu se jedná. Soustava mělkých vodních nádrží v otevřené krajině po těžbě štěrkopísku zhruba 15 km od Lipska musí být rájem nejenom pro ptáky, ale i pro obojživelníky, plazy i hmyz.

 

 

 

Jelikož se jednalo o volně přístupnou lokalitu, pravděpodobně v majetku – obrovské místní těžební společnosti, možná i státu, návštěvu policejní stanice daného okrsku jsme tentokrát při našem postupu vynechali. Navíc všude přítomné odpadky na odbočkách ze silnice jasně svědčily o tom, že tentokrát se pohybujeme v bývalém bloku východního Německa a že tady to s tím zákazem vstupu, dodržováním zákonů a respektováním soukromého majetku zas až tak vážně neberou.

 

 

 

Každopádně na lov kachen a ryb sem ale chodí stejně, jako v tom bývalém Německu západním a úplně stejně zde pravděpodobně nemají rádi ani naše motáky pochopy.

 

 

 

Vytáhnu-li si totiž data z daného dne, kdy aktivita pochopa ze vteřiny na vteřinu spadla na nulu a jeho tělesná teplota razantně klesla podle toho, jak jeho tělo chladlo, plus skutečnost, že se to vše odehrálo ve čtvrtek 8.9. 2022 pozdě odpoledne, tak ho asi nesrazilo auto ani nenarazil do drátů el. vedení.

 

 

 

Co se však na lokalitě v září 2022 přesně odehrálo, se už asi nedozvíme, jelikož bez odezvy a konkrétního výsledku skončila i naše snaha zapojit do pátrání po vysílačce a uhynulém dravci místní policii. Zhruba po měsíci od události jsme dostali s tamního policejního oddělení písemnou informaci, že na místě pátrající policista vysílačku ani ptáka nenašel, a tím se celý případ odkládá.

I tady to vypadalo na ztrátu jak pochopa, tak vysílačky, kdyby se v průběhu měsíce března 2023 vysílačka znovu nezahlásila a nezačala fungovat. Opět informace od kolegů z Veterinární fakulty Brno o tom, že vysílačka se z lokality hlásí, je téměř plně nabita a posílá souřadnice své polohy, pro nás s MiIdou  byla jednoznačně výzva!

 

 

 

Nechali jsme si naposílat všechna aktuální data a v pátek 21. 4. 2023 jsme společně vyrazili do Německa na akci pod krycím názvem „OT 51“.

Je přesně 11.53 hod. vystupujeme z auta a koukáme směrem, odkud se vysílačka hlásí. Hlavou nám problesklo, tak tady by to nemuselo být tak složité a máme teoreticky velkou šanci vysílačku najít. Ani jeden z nás to však raději nevyslovil, jelikož s dohledáváním vysílaček máme bohaté zkušenosti a dokud ji nedržíte v ruce, tak je zbytečné o tom vůbec mluvit.

 

 

 

Blížíme se k bodu, odkud je nejvíce hlášení.

 

 

 

 

 

 

 

Postup hledání je stejný, stojíme vedle sebe, očima doslova pročesáváme terén před sebou a malými krůčky se pohybujeme vpřed.

Sakra tady někde musí ležet, pěkně na sluníčku, otočená solárním panelem nahoru. Nic!

Tak znova. „Stojím na bodě, kde musí být“, hlásí Milda a roztáčí z toho bodu spirálu směrem ven. Tu musíme vidět a najít. Nic!

 

 

 

Dobře, tak znova! Nastupuji s detektorem kovu a opět ze stejného místa prohledáváme centimetr po centimetru. „Pííííííííí“, křičí detektor, Milda přiskočí a rukama šátrá v místech nálezu. „Tady musí být!“ A není! Z naplavenin listí vyndavá staré rybářské olůvko.

 

 

 

 

 

Hledáme znova, už máme hnízdo kachen s vejci, já mám vodu v gumovce, sešlapanou vegetaci, ale vysílačku stále ne.

 

 

 

Milda opět studuje data z mapy, opatrně se prodírá rákosím a hledá, když vtom slyším jeho: „Mám ji! Tady je!“

 

 

 

 

 

Super, paráda  a hurá! Ve vodě mezi suchými stébly rákosí plave solárním panelem ke slunci otočená naše vysílačka 0T 51 i s popruhy. Tak tady bych ji opravdu nečekal.

 

 

 

 

 

 

 

Máme obrovskou radost, ještě společná fotka a jdeme k autu, kde je třeba vše ještě pořádně prohlédnout a nafotit. Posíláme SMS zprávy kolegům do Brna a zhruba po hodině od příjezdu se vydáváme na cestu domů.

Tentokrát nás měl Pánbůh rád a vysílačku jsme našli!

 

 

 

A na závěr.
Cestou zpět jsme měli celkem tři a půl hodiny na to, abychom vyhodnotili všechny informace, které jsme v terénu získali. Je totiž dost pravděpodobné, že na vodní hladině plavala i vysílačka OT 52, kterou jsme hledali u Regensburgu minulý týden. Napuštění a vypuštění rybníka s ní pravděpodobně pohnulo natolik, že se začala zase znovu hlásit a v době, kdy jsme na lokalitu dorazili a hledali ji, už mohla být pod nánosem jiného matriálu na rybníku úplně jinde. No uvidíme, zda se třeba ještě někdy neozve a nedostaneme s Mildou ještě jednu šanci.