16.5.2023 Kalous, labutě, ZSŽ

 
I přesto, že venkovní teploty a počasí připomíná spíše ještě aprílový duben, ornitologická a záchranářská sezóna už je v plném proudu. Kontrolujeme a kroužkujeme mláďata sov, kontrolujeme hnízda mořských orlů a zvířecí pacienty na ZSŽ počítáme každý den na desítky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mládě kalouse a Popelka

Psychiatrická léčebna Dobřany, scéna jak z „Popelky“, jen místo Libušky Šafránkové v koruně smrku opět MUDr. Hana Makoňová. Skoro by se chtělo říci: „Pojď dolů!“ „Pojď ty nahoru!“ Tady byla Hanka na smrku z úplně jiného důvodu než ve známé pohádce.

 

 

 

Mládě kalouse ušatého přivezl na ZSŽ do Plzně z parku Psychiatrické léčebny Dobřany řidič sanitky. Mládě našel v noci (14. 5. 2023)  po setmění sedět na chodníku u pavilonu léčebny, a jelikož se nám už nedovolal a chtěl mu samozřejmě pomoci, tak ho sebral a z lokality odvezl.
 
Místo toho, aby ho vzal ze silnice a posadil na nejbližší větev stromu v parku, naložil ho do auta a dovezl k nám do ZSŽ Plzeň. A tak nejenom, že kalouse dovezl do Plzně místo do ZSŽ ve Spáleném Poříčí, kam dobřanská léčebna spadá a patří, ale rovněž již částečně poletující mládě kalouse ušatého s pocitem dobrého úmyslu odvezl rodičům z lokality úplně zbytečně a jinam.
 
Mládě jsme na ZSŽ prohlédli, snažili se ho nakrmit (což nešlo) a druhý den v podvečer (15. 5. 2023)  s Hanou Makoňovou ho jeli do parku léčebny zase vrátit.

 

 

 

Park je to nádherný, plný ptáků a stop po hnízdění kalousů všude spousta. Co je však problém, je skutečnost, že z bezpečnostních důvodů jsou u všech stromů ořezané všechny větve, a to do výšky tří metrů.

 

 

 

A tak Hanka musela oprášit své lezecké schopnosti a doslova  po mých zádech vylezla s mladým kalousem do špičky smrku, právě tak jako již zmiňovaná Libuška Šafránková v romantické pohádce „Popelka“.

 

 

 

 

 

Místo prince na ni však volal místní personál „co tam dělá?“ a jak to, že je venku, když už je dávno po vycházkách. Naštěstí se vše vysvětlilo, a tak jsme se my i mladý kalous vrátili každý tam, kam patří. Kalous do korun stromů v parku v léčebně a my do ZSŽ Plzeň.      

 

 

 

Už se to líhne

Fotografka Gabriela Černá jako vždy objela několik rybníků kolem Plzně a nafotila opět nádherné fotky sledovaných labutích párů. Večer pak poslala zprávu o tom, kolik kde se už vylíhlo labuťátek. Když jsem ty fotografie viděl, tak nešlo vám je neposlat. Gábino, děkuji.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zatímco na okolních rybnících to letos s přírůstkem u labutí nevypadá špatně, tak Trenér (B110) na Radbuze pod papírenskou lávkou se svou samicí mají letos opravdu zase smůlu. Když už uhlídali hnízdo a vejce před velkou vodou, tak jim za poslední dva týdny zůstalo na hnízdě  z původních pěti vajec jen vejce jedno! Co se na Radbuze děje a odehrálo, je pro nás záhadou. Každopádně dnes (16. 5. 2023) když jsem pár kontroloval, seděla a zahřívala samice už pouze jedno vejce.

 

 

 

 

 

 

 

Letošní hnízdění labutího páru v Plzni na Radbuze je od samotného začátku jedna velká komplikace. Původní snaha přesunout celý pár do bezpečí po proudu na řeku Berounku co nejdále od lidí a z nevhodného městského prostředí nám nevyšel. Labutě byly od prvního okamžiku velice ostražité a zejména samice se stala nechytitelná. Poté co jsme je přestali pronásledovat, postavil  labutí pár celkem tři hnízda a do jednoho z nich, nejblíže k loděnici, snesl celkem 5 vajec. Hnízdo odolalo všem třem přívalovým vlnám a prudkým dešťům,  které spolu s uměle regulovaným korytem  řeky snůšku ohrožovaly. Labuťák, kterému se podařilo nasadit  celosvětově používanou ornitologickou červenou krční značku na krk, chránil hnízdo a samici vždy vytrvale a dokonce se usmířil s místními kanoisty a vodáky. Když už vše vypadalo alespoň na vodě téměř idylicky, musel labutí pár odolávat návalu a opakovanému rušení těmi, co kolem chodili po souši! Selfíčka, volně pobíhající a venčící se psi, nesmyslně naházené pečivo na hnízdo, odpadky atd. Místní se rozdělili na dvě skupiny, rozhádali se a to, co se kolikrát odehrávalo na břehu nad hnízdem, nemělo obdoby.  A teď, když už by se měla mláďata líhnout, zůstalo na hnízdě pouze jedno vejce.
 
Proč se tak stalo, je pro nás záhada! Predátor do velikosti lišky velké labutí vejce v tlamě neodnese. Samice na vejcích spolu se samcem sedí téměř nepřetržitě a dostat se do blízkosti hnízda tak, abyste vejce zpod labutě sebrali, mi přijde téměř nemožné. Navíc hnízdo je téměř pod nepřetržitým dozorem, a to jak jeho strážců, tak i těch, kteří nechápou, že čím blíže jsou k hnízdu, tím více ptáky ruší. Takže co se na hnízdě stalo a proč, opravdu nejsem schopen odhadnout.
 
Snad to bude pro labutí pár informace, že v dalších letech mají zahnízdit raději jinde, mimo městské prostředí naší lidské divočiny.