TISKOVÁ ZPRÁVA
DES OP - Záchranná stanice živočichů Plzeň
2. 6. 2023
Naše venkovní výstava v Šafaříkových sadech skončila, záchranářská sezóna běží naplno a šedesát hovorů každý den není žádnou výjimkou. Naštěstí většina volajících zvládne věci řešit samostatně, operativně a po telefonu, ale i tak je to hodně náročné.
Vyseděla je někde u „berňáku“ a šla s nimi na řeku dolů k nádraží
Vyseděla je pravděpodobně někde v zeleni na náměstí Českých bratří u finančního úřadu. Když se jí všech šest mláďat vylíhlo z vajíček, vydala se s nimi pěšky k řece Radbuze někam pod DEPO.
Pěšky pro dospělého člověka je to deset patnáct minut svižné chůze.
Pro letící samici kachny divoké tak maximálně minuty tři.
Pro samici kachny divoké se šesti čerstvě vylíhnutými mláďaty je to výprava minimálně na půl dne.
A tak se velmi snadno stane, že uprostřed města potkáte kachnu s mláďaty, jak si to pěkně po chodníku štráduje směrem k vodě.
Vyseděla je někde u „berňáku“ a šla s nimi na řeku dolů k nádraží
Vyseděla je pravděpodobně někde v zeleni na náměstí Českých bratří u finančního úřadu. Když se jí všech šest mláďat vylíhlo z vajíček, vydala se s nimi pěšky k řece Radbuze někam pod DEPO.
Pěšky pro dospělého člověka je to deset patnáct minut svižné chůze.
Pro letící samici kachny divoké tak maximálně minuty tři.
Pro samici kachny divoké se šesti čerstvě vylíhnutými mláďaty je to výprava minimálně na půl dne.
A tak se velmi snadno stane, že uprostřed města potkáte kachnu s mláďaty, jak si to pěkně po chodníku štráduje směrem k vodě.
Plzeň je tímto fenoménem pověstná, neboť se nachází na soutoku čtyř řek a populace místních kachen divokých je hnízděním v zastavěné části města známá. Své o tom vědí i strážníci městské policie, kteří již několikrát samici s kachňaty doprovázeli a převáděli přes rušné komunikace.
Nám se naštěstí podařilo samici se šesti mláďaty na náměstí Českých bratří odchytit. Převezl jsem je na řeku Radbuzu pod jez do Doudlevec k vodárně.
Nám se naštěstí podařilo samici se šesti mláďaty na náměstí Českých bratří odchytit. Převezl jsem je na řeku Radbuzu pod jez do Doudlevec k vodárně.
Chrní jako dudci
„V inkubátoru mají teplotu 28 °C, krmím malé cvrčky, larvy mravenců, housenku, larvy brouků, sem tam krájenou a propranou žížalu, speciální kašičku pro odchov mláďat a pavouka ze sklepa,“ vyjmenovává pan Antonín Holna, chovatel papoušků a okrasného ptactva a pokračuje: „Teď už toho tolik nemám, ale v minulosti jsem měl i plazy a hady. Dudek je pro mě velká výzva. Dnes už naštěstí otvírají zobáky sami, ale když mi je včera kamarád donesl, tak to chvilku trvalo, než jsem do nich dostal první sousto a pár kapek vody. Hned po krmení se k sobě přimáčknou a chrní jako dudci,“ dodává opravdu zkušený chovatel Tonda s úsměvem.
A jak se čtyři mláďata dudka chocholatého, ptáka dětských pohádek a sen každého ornitologa, k panu Tondovi dostala?
Kamarád, fotograf Bohouš K. fotil ptáky nedaleko Města Touškova na Plzni severu. V poměrně přestárlém porostu vrb křehkých po několika týdnech konečně našel dutinu, ve které dudci hnízdili. Když byl na lokalitě ve středu 31. 5. 2023 k večeru opět fotit, stal se svědkem toho, co by nikdo nikdy nečekal. Obrovská větev vrby s dutinou dudka zhruba ve 12 m nad zemí se najednou s hlasitým praskotem rozlomila a zřítila k zemi. „Bylo to naprosto neuvěřitelné a docela mě to vyděsilo, až když jsem šel zpět, tak jsem si vlastně uvědomil, co se stalo. Šel jsem se podívat blíže a zjistil, že větev naštěstí nespadla až na zem, ale zůstala vylomená viset za jinou vrbu. Hnízdní dutina však byla otočená směrem k zemi a malá mláďata vysypána dole v kopřivách. Byla naprosto potichu, a proto ani rodiče, kteří hledali dutinu na svém původním místě, o nich nevěděli. Čekal jsem, že je budou hledat a najdou, blesklo mi hlavou dát tam budku, vyříznout kmen a zavěsit ho vedle na strom, postavit větev s dutinou, ale nic z toho technicky, navíc dvě hodiny před setměním nešlo. Nakonec jsem si vzpomněl na Tondu a mláďata prostě po neúspěšném telefonátu na ZSŽ Plzeň sebral.
Kamarád, fotograf Bohouš K. fotil ptáky nedaleko Města Touškova na Plzni severu. V poměrně přestárlém porostu vrb křehkých po několika týdnech konečně našel dutinu, ve které dudci hnízdili. Když byl na lokalitě ve středu 31. 5. 2023 k večeru opět fotit, stal se svědkem toho, co by nikdo nikdy nečekal. Obrovská větev vrby s dutinou dudka zhruba ve 12 m nad zemí se najednou s hlasitým praskotem rozlomila a zřítila k zemi. „Bylo to naprosto neuvěřitelné a docela mě to vyděsilo, až když jsem šel zpět, tak jsem si vlastně uvědomil, co se stalo. Šel jsem se podívat blíže a zjistil, že větev naštěstí nespadla až na zem, ale zůstala vylomená viset za jinou vrbu. Hnízdní dutina však byla otočená směrem k zemi a malá mláďata vysypána dole v kopřivách. Byla naprosto potichu, a proto ani rodiče, kteří hledali dutinu na svém původním místě, o nich nevěděli. Čekal jsem, že je budou hledat a najdou, blesklo mi hlavou dát tam budku, vyříznout kmen a zavěsit ho vedle na strom, postavit větev s dutinou, ale nic z toho technicky, navíc dvě hodiny před setměním nešlo. Nakonec jsem si vzpomněl na Tondu a mláďata prostě po neúspěšném telefonátu na ZSŽ Plzeň sebral.
Druhý den ráno se informace o nálezu dudků dostala k nám na záchrannou stanici. Mláďata dudka chocholatého jsme ještě nikdy neměli. Obvolal jsem snad deset kolegů, a to jak renomovaných chovatelů ze zoo, tak předních ornitologů a kroužkovatelů ptactva. Zjišťoval jsem:
Jak moc je reálné mláďata rodičům na lokalitu vrátit? Jak a kam lze mláďata ideálně adoptovat do náhradních hnízd? Jak je vůbec odchovat a krmit? A mnoho dalších klíčových informací, zkušeností a poznatků k danému druhu?
Za dopoledne jsem obvolal snad úplně všechny lidi v republice, kteří dudky sledují, kroužkují anebo je chovali.
A výsledek?
V současné době pan Antonín Holna má čtyři malé dudky stále doma a zatím se mu daří je držet všechny živé a v kondici.
V současné době pan Antonín Holna má čtyři malé dudky stále doma a zatím se mu daří je držet všechny živé a v kondici.
Kolegové ornitologové řeší stav a počty mláďat na jednotlivých lokalitách po celé ČR s tím, že se hledají vhodná hnízda a páry k případné adopci. Nejpozději v pondělí bychom pak měli vědět, kam by to bylo možné a které mládě případně převézt a adoptovat. K tomu však musí dát souhlas místně příslušné státní orgány ochrany přírody, a tak všichni s napětím čekáme, jak to celé dopadne. Odchovávat mláďata do vzletnosti a učit je to, co je učí jejich rodiče, je pro lidi i ptáky poněkud těžkopádné a složité.
Strach má velké oči
Zatímco malé house husy velké, které odchovává naše Hanina, roste jako z vody, tak čím je větší, tím je vázanější na svou lidskou mámu. Husy jsou totiž neuvěřitelně sociální a vnímavý ptačí druh, od kterého bychom se my, lidé, mohli mnohé naučit. Pravdou však ale zůstává i skutečnost, že na druhou stranu kolikrát chování housete připomíná to lidské, a tak rčení že „strach má velké oči!“ u našeho Vildy platí dvojnásob.
I přesto, že house Vilda je oproti malému kachňátku kachny divoké obr, tak se ho bojí natolik, že když se k němu malé kachně snaží přiblížit, tak neuvěřitelně rychle před ním utíká a zoufale kejhá, jako by ho honila liška či člověk. Do jaké míry je to hysterie a do jaké míry přirozený pud, je v tomto případě opravdu záhada a je velice komické sledovat, jak obrovské mládě husy se snaží utéct malé kachničce, která se stále při běhu otáčí, rovněž hlasitě hystericky piští a vůbec netuší, kdo že ho to vlastně honí. Až když husa kachněti uteče, tak se pak všichni společně zklidní a jde si každý po svém. Do doby než se malé kachně chce schovat pod výrazně větší house a začne ho po voliéře zase honit.