17. 8. 2023 Berounka

Řeka Berounka je již od mala  mou srdeční záležitost. Pominu-li skutečnost, že jsem u ní strávil celé své dětství a s menší přestávkou na jejím pravém břehu v Plzni Doubravce nedaleko kostele sv. Jiří bydlím a žiji dodnes, je to pro mě řeka, která je úzce spojena i s tím, co dělám a jaký život vlastně žiji.

 

 

 

 

 

 

První pořádná ryba, první jízda v kánoi, první vandr, první odchycená labuť, první zvířecí pacient a takhle bych mohl pokračovat do nekonečna.

 

 

 

 

 

 

Ale pamatuji také řeku Berounku jako smradlavou stoku pod starou čistírnou odpadních vod. Pamatuji Berounku několikrát plnou uhynulých ryb po kyslíkovém deficitu, pamatuji norné stěny, pamatuji povodně včetně těch nejkritičtějších v roce 2002.

 

 

 

 

 

 

Byl jsem osobně u většiny zásahů hasičů, zažil jsem zátahy rybářské stráže i policistů, pamatuji nelegální pálení kabelů bezdomovci, pamatuji několik stanových městeček a pelechů feťáků.

 

 

Pamatuji bukoveckou papírnu, motokrosovou věž, ruiny Bukoveckého mlýna, starou vlakovou trať na Prahu, středotlaké plynové potrubí přes řeku, otevření lávky na Bílou Horu, opravy kostela sv. Jiří, staré i zrušené a znovu obnovené poutě a všechny ty společenské i kulturní akce, které se na soutoku řeky Úslavy a Berounky kdy konaly.

 

 

I přesto, že Berounka je poslední a jedinou řekou, přes kterou všechny ostatní čtyři řeky (Úslava, Úhlava, Radbuza a Mže) opouští katastr města Plzně, kterým protékají, neměla Berounka nikdy moc velké štěstí.
 
A přitom se jedná o jednu z nejhezčích a nejdůležitějších řek v ČR, které se podle mě nevyrovná ani samotná Vltava, protékající přes matičku Prahu.
 
Své o tom vědí určitě i vodáci, rybáři, ornitologové, cyklisté, turisté, spisovatelé, malíři a všichni, do jejichž života Berounka zasáhla.  Své o tom vědí i ti, kteří si uvědomují, jakým klenotem a skvostem Berounka díky svému charakteru a místy, kterými protéká, vlastně je.

Berounka je, ale i důležitý krajinotvorný prvek, významný zdroj povrchové vody, unikátní biotop pro mnoho druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

 

A tak je mi smutno, že bohužel i dnes (kdy většina z těch hrůz, na které jsem si vzpomněl, je již dávnou minulostí) se hned u prvního jezu a první malé vodní elektrárny pod městem Plzní u bývalé bukovecké papírny hromadí tuny odpadků.

 

 

Plasty, sklo, textil, injekční stříkačky, uhynulá zvířata, potkani i ukradené kabelky, tašky a kufry - vše, co lidé nahází do vody nebo spláchne řeka ze svých břehů v hustě osídlené městské části. To vše se zde na česlech na chvilku zarazí a následně je dál posláno po proudu řeky, tak aby se i elektrárny a příroda níže po proudu o tento lidský marast podělily.

 

 

 

 

 

 

Škoda, že se zatím nepodařilo najít způsob, jak i tento problém vyřešit a řece Berounce a jejím obyvatelům i příznivcům pomoci.  Dlužíme jí to!