11. 2. 2024 Zprávy DES OP

 
Po dlouhé době mě opět příjemně překvapily znalosti a chování dětí jedné z mimoplzeňských škol, kterou jsem navštívil v rámci našeho projektu ekologické výchovy s tematicky zaměřenými výukovými programy. Na pozvání paní asistentky Marie Plicové a jejích kolegyň z pedagogického sboru jsem ve čtvrtek 8. 2. 2024 dorazil za žáky I. i II. stupně do Základní školy v Pernarci. Místní, na okraji obce do zeleně vsazená základní škola ve dvou příjemně koncipovaných starších, pečlivě udržovaných přízemních budovách, je spádovou školou nejen pro Pernarec, ale i okolní obce.
 
Začínali jsme v devět hodin na prvním stupni mou oblíbenou hypotetickou vycházkou do jarní přírody. Cestou, aniž bychom opustili učebnu, jsme s dětmi poznávali na obrazových kartách a se zvukovou kulisou nejrůznější druhy volně žijících živočichů a řešili reálné situace, které se mohou dětem venku v přírodě přihodit.
 
Celkem čtyřicet volně žijících druhů zvířat z našich obrazových karet poznaly děti naprosto neomylně úplně všechny, a to včetně dlaska tlustozobého, konipase horského, kormoránů, rosničky, lasičky, slepýše i čolka! Jako jedny z mála znaly i rozdíl mezi vlaštovkou a jiřičkou, přičemž většinu zvířecích druhů poznaly už podle obrázku, aniž bych stihl přečíst pomocné říkanky.
 
Ve finále jsme přetáhli přes vyučovací hodinu i přestávku, a to když jsme zpívali a cvičili na písničky „Datel datel datel“ a „Zajíc used na bobek“ od pánů Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka.
 
Odměnou pro všechny za pozornost i znalosti pak byla naše sova pálená Adéla a společné skupinové foto.    
 
Podobně tomu bylo i na druhém stupni, kde získat pozornost zejména starších žáků v pubertě není zrovna snadná disciplína. I přesto se zájmem sledovali naší výukovou přednášku a obrazovou prezentaci „Stopař“, přičemž naprosto perfektně reagovali na mé podněty a otázky zejména absolventi místního mysliveckého kroužku. Pravda, přítomní pedagogové se zapojili rovněž, zejména když jsme řešili, které hovno ke kterému zvířeti patří, ale ve finále každého to zajímalo a rozlišování zvířat podle trusu je při pohybu v přírodě hodně důležité!
 
I zde největší úspěch sklidila sova pálená a musím se přiznat, že jsem doslova zíral, co všechno žáci věděli, uměli a velice trefně k výkladu doplňovali.
 
Celkově mi to dopoledne bylo mezi žáky a pedagogy ZŠ v Pernarci dobře a cestou do Plzně jsem se vracel s blaženým pocitem, že to ještě možná není úplně tak ztracené, marné a že naše snažení má nějaký význam. Možná to ale bylo i tím, že krom nákladů na cestovné jsem na cestu dostal i ochutnávku místních vyhlášených pernareckých uzenin a slibovaný řízek ze školní jídelny, na který mě původně do Pernarce nalákali J.
 
Jinak Pernarec a okres Plzeň-sever je naší spádovou oblastí, kde se hodně pohybujeme nejen v rámci naší činnosti a servisu ZSŽ Plzeň, ale i dlouhá léta při realizaci projektů druhové ochrany a kroužkování.

 

 

 

 

Ostrůvky

Další část, zdá se nekonečné, rekonstrukce hnízdních ostrůvků se odehrála tuto sobotu 10. 2. 2024 v Přírodní rezervaci Nový rybník. Dostat pozinkované železné prvky na původní nosné konstrukce bylo poměrně hodně náročné. Pokud vše klapne, tak další víkend bychom potřebovali pomoc s navážením kamínků do jednotlivých drátěných košů, což se bude dělat kánoí, přičemž předběžně mám spočítáno, že bude potřeba na ostrůvky dostat 2,5 m3 oblázků.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jezevec na sportovišti ve Škoda Sportparku