TISKOVÁ ZPRÁVA
DES OP - Záchranná stanice živočichů Plzeň
5. 5. 2024
Příběh paní Mirky a malých kalousů
V pondělí 29. 4. 2024 kolem půlnoci byla svědkem, jak kamion v Plzni u Boleváku na nové čtyřproudé silnici (Na Sudech) srazil kalouse ušatého. Byla to obrovská shoda náhod a paní Mirka Sokolová, která šla se psem po chodníku, sebrala sovu ze silnice hned, jak bezvládné tělo zůstalo ležet na krajnici.
Jelikož se o přírodu zajímá již od dětství, sleduje činnost DES OP, má neuvěřitelný přehled a minimálně již deset let odebírá přes e-mail (www.desop.cz) i naše tiskové a informační zprávy, nelenila a o svém nálezu nás hned druhý den informovala.
Ze začátku jsem byl spíše skeptický a nevěděl, že paní Mirka je tak trochu z oboru. Na její zvídavé otázky jsem však nakonec odpověděl a v duchu si říkal, že najít pár a mláďata sražené sovy nebude na této lokalitě zrovna snadné. Silnice vede totiž přes kalousy poměrně v minulosti hodně osídlenou lokalitu, a tak kamionem sražená samice mohla mít hladová mláďata klidně jak na Mikulce, tak na Bílé Hoře a nebo za kempem u OSTENDE na Boleváku. Všude tam jsme totiž kalouse v minulosti měli, našli a kroužkovali.
I přesto jsem paní vysvětlil, jak není snadné mláďata kalouse vlastně najít a hlavně prokázat, že opravdu se jedná o samici a jejich „matku“. O to více jsem pak byl překvapen, když mi druhý den (v úterý 30.4. 2024) před půlnocí ve 23:24 hod. večer přišla od paní Mirky SMS: „ Dobrý večer, mladé kalouse jsem našla, jsou dva, odchytovka MP je na cestě. Jsou u Prokopávky. Sokolová.“
V tu dobu jsem zrovna seděl ještě u počítače a hned paní Mirce odepsal: „Počkejte, to nemůžete, musíme prověřit, že samice tam není!“ Ve finále jsme se domluvili i s odchytovou službou Městské policie Plzeň, která na místo dle oznámení dorazila rovněž a snažila se pískající mláďata najít. To se ale za tmy úplně nepodařilo, a tak jsme se nakonec operativně všichni domluvili, že se sejdeme na lokalitě až druhý den ráno.
Je středa 1. květen 2024, devět hodin ráno. Po telefonické domluvě nakládám paní Mirku i s uhynulou sovou v Plzni na Lochotíně. Jedeme k nám na záchrannou stanici, kde už čeká Gabriela Černá a Hana Makoňová i s malou Haninou.
Otevírají kadaver sovy s viditelnou hnízdní nažinou a na 100 % potvrzují její pohlaví. „Je to opravdu samice a někde má mláďata.“
O hodinu později se všichni i s paní Mirkou přesouváme k lesíku vzrostlých borovic v zátočině pod Prokopávkou. U drátěného plotu poslední zahrady na Malém Bolevci kontrolujeme strom po stromu, úplně stejně jako to před deseti hodinami dělala paní Mirka s městskou policií a termovizí.
Koukám přes plot do sousední zahrady a ve špici jedné ze dvou borovic vidím staré ptačí hnízdo. Tam kalous hnízdil a mláďata budou rozlezlá někde kolem. „Musí tu být,“ konstatuji a v tom vidím chundelatou šedivou kuličku prachového peří s oranžovýma očima sedět na sousedním okrasném stříbrném jehličnanu. „Tady jsou, tady jsou!“ hlásím ostatním.
Tentýž den večer (1.5.) se na lokalitu po setmění s paní Mirkou ještě vracíme. Je třeba ověřit přesný počet mláďat, která na lokalitě zůstala a zda samec žije a krmí. I přesto, že jsme kontakt rodiče s mládětem přímo neviděli, podle zvuků, pískání a ranního nálezu čerstvě uloveného hraboše pod stromem jsme dospěli k závěru, že je vše v pořádku a můžeme řešit další případy.
A tak zatímco tři částečně osiřelá mláďata našla dočasný azyl u nás na ZSŽ Plzeň, jedno zůstalo se samcem na lokalitě a až všechna povyrostou a začnou pořádně létat, tak se možná k sovímu tátovi zase vrátí.
