Tiskové zprávy

3. 6. 2024 Velká VODA I.

TISKOVÁ ZPRÁVA                                                                     
DES OP - Záchranná stanice živočichů Plzeň
 
3. 6.  2024
 
Velká VODA
 

Extrémní výkyvy počasí, vydatné lokální dešťové srážky, bouřky a obrovské množství spadlé vody potrápilo minulý týden nejenom některé obce, města a lidi, ale i volně žijící druhy zvířat. Pravda, u volně žijících zvířat za většinu jejich problémů může hlavně lidská činnost a lidmi upravená krajina, ale na druhou stranu pravděpodobně ani zvířata s takovým výkyvem počasí nepočítala.
 

Samice luňáka červeného s vysílačkou
Je sobota (1. 6. 2024) podvečer 19:40 hod., když přijíždím na oznámení dvou cyklistů k nové cyklostezce přes polesí Zábělá, ze zadní strany od Chrástu. Dvojice na kolech zde přímo na vedlejší spojce cyklostezky našla ležet totálně promočeného dravce se solárním panelem na zádech. Dravec ležel na cestě, vůbec se nehýbal a předstíral, že je mrtvý!  To luňáci dělají a umějí velice dobře, leží přimáčklí k zemi, lehce roztažená křídla, otevřený zobák a ani se nepohnou. Jakmile je však chcete chytit, vystartují a snaží se vám ulétnout. To se ovšem v případě této samice nepovedlo, jelikož byla tak promoklá, že ji těžká křídla prostě neunesla. Odchytil jsem ji tedy po pár metrech a odvezl k nám na ZSŽ Plzeň.
 
 
 
Už cestou na stanici jsem zjišťoval podle ornitologických kroužků a vysílačky, odkud pták vlastně je. Večer jsem pak od kolegů zjistil, že je ze ZSŽ Hrachov (Příbramsko) a že podle dat z vysílačky na lokalitě nálezu pravděpodobně i hnízdí. To se druhý den potvrdilo nálezem a kontrolou hnízda na nedaleké borovici, kde se hýbala minimálně dvě mláďata. V blízkosti lovil i starostlivý samec, a tak jsme usoudili, že samici na hnízdě zastihl při chránění mláďat vlastním tělem tak silný a vydatný déšť, že totálně promokla, z hnízda spadla a na cestu se z lesa vyplácala usušit!
 
 
 
 
 
Proto jsme ji tedy hned druhý den, zhruba po necelých 15 hodinách od nálezu, na ZSŽ dosušili fénem a odvezli k hnízdu, kde jsme ji úspěšně vypustili. Na hnojiště, kde lovil samec, jsme ještě pohodili tři rozmrazené laboratorní potkany s tím, že luňáci jsou hlavně mrchožrouti a před našim příjezdem samec na hnojišti po potravě slídil.
 
 
 
 
Promáčený poštolčí samec
O tom, že ani poštolčí tatínkové to nemají v životě jednoduché jsme se přesvědčili během víkendu hned několikrát. Celkem tři totálně promáčené a nevzletné staré samce poštolky obecné přivezli hned dvakrát kolegové od Městské policie Plzeň a jednou náhodná nálezkyně z Křimic. Všichni tři samci byli prokazatelně hnízdící ptáci, kteří usilovně shání krmení pro svá poštolčí mláďata a samičky. Všichni tři tátové pak pravděpodobně doplatili na lov hrabošů ve vysoké mokré trávě a skončili jako zmoklé slepice v naší voliéře. Dva jsme po oschnutí okroužkovali a vypustili, sameček z Křimic však vypadá, že má poraněné pravé křídlo a ten u nás zatím ještě zůstává.
 
 
Plaváček
Další labutí mládě mají doma Gábina a Jiří. O jejich letošním podivném labutím roku ještě určitě uslyšíte, ale v neděli jsem jim dovezl další, v pořadí již třetí, čerstvě vylíhlé mládě. Tentokrát se jedná o Plaváčka a ztracené labutí mládě, které pravděpodobně od rodičů a sourozenců odnesla velká voda. Je neděle podvečer krátce před 19 hodinou a volá majitel domu od řeky Mže v Bdeněvsi s tím, že se synem našli na dvoře své usedlosti hodně malé mládě labutě. Nechávám si obratem poslat jeho fotografii na mobilní telefon a opravdu se jedná o čerstvě vylíhlou labuť. Jedu na místo, zjišťuji podrobnosti o nálezu a následně obratem odvážím mládě k Jiřímu Křížovi a Gábině Černé. Třetí mládě a v sobotu jsem jim přivezl to druhé, ze Seneckého rybníka po útoku nějaké šelmy. Fotografie jsou jak ze soboty, tak neděle.
 
 
 
 
 
 
 
Bobr z náplavky
To ještě nebylo na náplavce tolik vody jako v neděli, když mi ve čtvrtek 27. 5. 2024 kolem poledne volali dvě mladé ženy, že na trávníku náplavky ř. Radbuzy v Plzni v úrovni Americké třídy pozorují živého bobra. Nejdříve jsem je odbyl s tím, že se podívat na nutrii určitě nepojedu, ale když mi poslali fotografie a video svého nálezu, jel jsme téměř okamžitě. Jaké bylo moje překvapení, když jsem dorazil ke spícímu bobrovi na náplavku. Přimáčknutý u kamenné stěny, schovaný v trávě a za hlasitého hučení nedalekého jezu docela tvrdě spal. Původně jsem si myslel, že je raněný anebo dokonce mrtvý, když jsem se však k němu přiblížil, otevřel oko, šíleně se lekl, vyskočil, otočil se na místě a dvěma skoky a mohutným plácnutím ocasu o vodní hladinu zmizel pod kalnou vodou.  Popravdě jeho neuvěřitelně rychlé reakce jsme se lekl i já, a tak jsem tam stál jako trouba a čekal, kde se bobr vynoří. A vynořil, nic mu nebylo a pravděpodobně mu jen zvýšená vodní hladina zaplavila na náplavce noru, a tak prostě přes den odpočíval a spal schovaný právě na náplavce, kde se pod kulisou padající vody z jezu možná cítil i bezpečně. Minimálně do doby, než jsem přišel já.