10. 6. 2024 Velká fotoreportáž adopce II.

Na to jak jsme v sobotu 8. 6. 2024 po Domažlicku rozvezli a adoptovali bez vážnějších problémů celkem šest čapích mláďat z deseti, v neděli 9. 6. 2024 na Tachovsku a části Plzně jihu už to bylo se zbývajícími čtyřmi čápaty podstatně složitější. Jednak většina námi vytipovaných hnízd byla bez mláďat, anebo na nich byla mláďata výrazně větší či ještě malá.
 
Je neděle  9.6.2024 9:00 hod. ráno. Na stanici nakládáme s Karlem Radou žebřík, věci, zbývající čtyři čápata a vyrážíme pro Mildu. Toho nabíráme na trase. Jelikož dnes to bude dlouhé, tak vyrážíme pouze ve třech a z opačné strany, než tomu bylo v sobotu. Pokud to vše dobře dopadne, na Domažlický okres se vrátíme od Mariánských Lázní, přes v minulosti na čápy nejhojnější Tachovsko a skončíme na Plzni-jihu ve Vstiši u Dobřan. Vše je dobře naplánované a udat poslední čtyři mláďata by neměl být problém. Opak byl však pravdou, a tak jsme se museli vrátit na hnízdo čápů do Trhanova a risknout adopci jednoho našeho většího mláděte k menšímu přeživšímu na hnízdě.

 

 

Karel Rada střídal Miloše Paiskera v lezení, adopce máme nafotografované, kroužkování, kde bylo třeba držet žebřík či jistit kolegu na hnízdě nafocené bohužel úplně nemáme. I přesto pár fotografií zejména z dronu se nám povedlo.
 
První zastávka a kroužkování na námi zhotovené umělé hnízdní podložce v Brodu nad Tichou. Kroužkovat začíná na hnízdě Miloš Paisker a kroužkuje celkem čtyři už velice pěkná čapí mláďata.

 

 

Druhá zastávka a první adopce je v Plané u Mariánských Lázní na námi zhotovené umělé hnízdní podložce na betonovém sloupu ve dvoře Jirky Koriny (na fotgrafii maminka) ve Hřbitovní ulici.  Na hnízdo leze a dvě původní mláďata kroužkuje Karel Rada. A jelikož je velikost i počet mláďat na hnízdě vyhovující, přidáváme dvěma čápatům dalšího sourozence, původem rovněž z Plané, a to čápě pracovně nazývané „Skupina ČEZ“. A tak se do Plané vrací to, co jsme z Plané odvezli a doufáme, že adoptivní rodiče mládě přijmou a vychovají.

 

 

 

 

 

Přes Mariánské Lázně, kde Milda kroužkuje už pěkná velká čtyři mláďata, jedeme do Halže, kde je na hnízdě jen jedno mládě, ale zato už téměř létavé. Kontrolujeme další hnízda, jako například Chodovou Planou, Zadní Chodov, Tachov, Dlouhý Újezd, Hlinné, Lhotka u Tisové, kam se snaží Karel dostat na tři už rovněž velká mláďata, dál přejíždíme do Bělé nad Radbůzou, kde také letos nic nehnízdí a na hnízdě není.

 

 

 

 

 

To už jsme opět na okrese Domažlice a další zastávka je v Poběžovicích na hnízdě pod čerpací stanicí na železném příhradníkovém sloupu. Tady je (úplně stejně jako v loňském roce) naprosto neuvěřitelně bojovná a svá mláďata bránící čapí samice, která při loňském kroužkování posekala zobákem Mildu tak, že skončil jako pacient  u našeho kamaráda a výborného ortopeda MUDr. Jaroslava Formana z Hořovic. Ten na rozklované klouby pravé ruky musel nasadit ATB a dvoutýdenní léčbu hluboko zanícených šlach.  Samice srdcařka  bojovala urputně i letos, ale nakonec se Karel Rada na hnízdo dostal bez újmy, i když to chvílemi vypadlo všelijak.  A protože místní pár rozhodně patří  k těm statečnějším, dostal od nás do hnízda ke svým třem stejně starým mláďatům ještě jedno mládě naše, původem ze ZSŽ Huslík z Poděbrad a hnízda na lokalitě u Kněžmostu.

 

 

 

 

 

 

Třetí mládě ze čtyř určených k adopci je tentokrát ze ZSŽ a Ekocentra Spálené Poříčí, s pohnutým původem nalezené někde u silnice na Plzni-jihu, jsme tak trochu z nouze museli přidat do hnízda v Trhanově, kde původní a poslední přeživší mládě ze čtyř vylíhlých, ale následně v důsledku špatného počasí uhynulých mláďat dostalo k sobě podstatně většího nového sourozence. Ale ani tady by to neměl být problém, protože počasí vypadá dobře, budou se sekat louky a dvě mláďata místo čtyř by měli rodiče hravě uživit.

 

 

 

 

 

Je pozdní odpoledne a v autě nám zůstalo poslední, čtvrté mládě ze ZSŽ Huslík a lokality Kněžmost.  Máme informaci, že v Blovicích na Plzni-jihu je na hnízdě jen jedno mládě, a tak jedeme rychle přes Merklín, kde jsme se na hnízdo bohužel z důvodu absence vstupu na půdu u nově zrekonstruované budovy kovárny bohužel nedostali, rovnou do Blovic.

 

 

 

 

Kolega Paisker rychle leze na hnízdo a kroužkuje jedno už velké mládě, ke kterému se nám to naše menší  nechce přidat. Zajedeme ještě do Vstiše u Dobřan, tam by měla být mláďata dvě a stejně velká. Je to už na doraz, přesně 12 hodin, co jsme vyjeli na dnešní akci. Karel Rada na hnízdě na příhradníkovém sloupu ve Vstiši zklamaně zjišťuje a hlásí, že obě dvě mláďata jsou na hnízdě uhynulá a v rozkladu. Škoda, škoda jich, hlavně adoptovat živé mládě k uhynulým by možná byla pěkná akce a husarský kousek, ale nikdo nevěděl, zda dospělý jedinec, který u mrtvých mláďat na hnízdě stál, byl jejich rodič anebo vetřelec, který hnízdo obsadil a mláďata  na něm ukloval.

A tak poslední (desáté mládě) jsme v neděli přivezli zpět do ZSŽ Plzeň a adoptovali s Karlem Radou až druhý den v pondělí 10.6. 2024  na hnízdo na komíně od bytovkové kotelny v  Bochově u KV. Tady dle informací z městského úřadu byla na hnízdě pouze dvě stejně stará mláďata, a tak jsme jim to v Bochově zvedli na tři a hned Karel okroužkoval další dvě mláďata.

 

 

 

 

 

Tak tady náš příběh letošní adopce celkem šesti čapích mláďat z celé republiky končí. Za tři dny jsme po Plzeňském a Karlovarském kraji najezdili přes 600 km, překontrolovali přes třicet hnízd a okroužkovali kolem 60 mláďat. Podrobná čísla a data kroužkovaných ptáků se teprve zpracovávají a první předběžné kontroly adoptovaných mláďat na náhradních hnízdech po 24 hodinách vypadají zatím dobře, ale příroda je nevyzpytatelná, a tak dokud nebudou všichni naši svěřenci létat, je na jakékoliv závěry ještě čas.
 
Děkuji všem zúčastněným a držte našim čápům palce!