24. 6. 2024 Záhady Peklného rybníka I.

Není to tak dávno, co jsme Vám chtěli spolu s kolegy Gabrielou Černou a Jiřím Křížem představit v celé své kráse parádní přírodní mokřad nedaleko Vejprnic, v mapách nazývaný Pekelný rybník. Začali jsme fotografiemi klubajících se vážek, přes souboj samců lysky černé, až po článek ve Vítaném hostu a tematicky zaměřeným pexesem na plánovaný Dětský den ve Vejprnicích.

 

 

 

 

Mezitím se však na „Pekeláku“ hodně věcí změnilo, a tak jsme nuceni naši původně přírodovědno-naučnou rubriku „Něco málo pokladů z Pekelného mokřadu“ přesměrovat spíše do detektivně-kriminálního žánru „Záhady Pekelného rybníka“.
 
Po kauze labutí samice s ukousnutou nohou, jejímu utracení a neúspěšném již druhém hnízdění v sezóně na této lokalitě, řešíme další záhadu, ke které jsme byli opět přivoláni místními návštěvníky.
 
Bílý sumec se do Pekelného rybníka sám určitě nedostal.
 
Je pátek podvečer 21. 6. 2024, když mezi vyřizováním desítek telefonátů, SMS zpráv a zvířecích pacientů otvírám ve svém mobilním telefonu video od jistého pána z Vejprnic, kterého při procházce se psem kolem Pekelného rybníka (mokřadu) zaujal čerstvě uhynulý obrovský bílý sumec.

 

 

 

 

Pravda, pro rybáře sumec 96 cm je relativně rybí miminko, ale pro přírodní mokřad typu Pekelný rybník je to velký problém, devastace a pohroma! Velká ryba nejenom  sežere vše, co se hýbe a dokáže ulovit, ale docela slušně dokáže zregulovat až vyhubit například populaci zákonem chráněných obojživelníků, ryb, ptáků i savců.

 

 

Co je ale mnohem větší problém, je skutečnost, že tak velká ryba svým pohybem a způsobem života u dna likviduje přirozenou vodní vegetaci, víří bahno a usazený kal a výrazně zhoršuje průhlednost, následně i kvalitu vody.
 
Připočteme-li k tomu i skutečnost, že v druhé polovině dubna nový majitel mokřadu, kterým je obec Vejprnice, dost nešetrně kosil, trhal a mechanicky poničil část vodní vegetace jak ze dna, tak z části pobřežního porostu, nelze se divit tomu, že Pekelný rybník ztrácí svůj přírodní glanc.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A to už nepočítám na veřejnost prosáklou informaci o násadě amurů, škodlivé činnosti nepůvodních nutrií a podobně. Prostě z Pekelného rybníka a původně perfektně fungujícího ekosystému a průhlednou vodou plnou života se pod taktovkou a záštitou sportovně přírodovědného využití pomalu, ale jistě stává smradlavá díra plná ryb, kterých máme všude kolem víc než dost. Opět ukázkový příklad toho, jak to může dopadnout, když místo přírody začne na lokalitě hospodařit člověk, přesvědčený o své genialitě, dokonalosti a schopnostech!
 
Naštěstí ona příroda si ale umí poradit i s touto situací, a tak věřím, že postupem času velké ryby zreguluje potulný samec vydry, násadu nepůvodního amura vyloví volavky, že příslušné orgány ochrany přírody udělají vše proto, aby lokalita nezanikla a nebyla zničena. 
 
Sumce čeká ještě pitva, přičemž ta by mohla tuto záhadu objasnit.