TISKOVÁ ZPRÁVA
DES OP - Záchranná stanice živočichů Plzeň
6. 7. 2024
Prvních deset poštolčích mláďat opustilo v pátek 28. 6. 2024 voliéru v ZSŽ Plzeň a bylo vráceno zpět do volné přírody. Jejich místo ve voliéře však v průběhu tohoto týdne obsadilo deset dalších (nových) poštolek, které potřebují pomoc, ale to je prostě realita všedních dní na ZSŽ. Dále všech deset námi letos adoptovaných čapích mláďat na náhradních devíti hnízdech spolu s nevlastními sourozenci prosperuje, roste, stojí a cvičí křídla k prvnímu letu.
Svá hnízda vysoko v korunách stromů opouští už i námi okroužkovaní mladí orli mořští, luňáci červení i hnědí a desítky dalších mláďat, která jsme letos okroužkovat nestihli. Létají už i mláďata sov a pěvci z první vlny hnízdění.
Vše je v plném proudu, a to včetně výběrového řízení a samotné stavby nové ZSŽ Plzeň. Děkujeme všem, kteří se snaží nám pomoci a opět přispěli na náš nový transparentní účet a platformu Darujme.cz, neboť „Každá koruna se počítá!“.
A teď už slíbené aktuality.
A teď už slíbené aktuality.
„Mirko, do boudy!“
O Mirce Sokolové jste mohli číst v souvislosti s mláďaty kalousů ušatých, které jsme společně řešili v Plzni na Prokopávce. Mláďata kalouse už dávno létají a Mirka, aniž by to tenkrát vůbec tušila, se začala o naši činnost zajímat natolik, že dnes na ZSŽ tráví všechen svůj volný čas a stará se o zvířecí pacienty. No a když jsem ji onehdy za odměnu vezl domů na Lochotín, cestou jsme se ještě stavěli v Bolevci vyzvednout poraněnou poštolku. Ta, než jsme na místo přijeli, si zalezla do prázdného psího kotce a obrovské psí boudy! A tak jsem Mirce vrazil do ruky malý podběrák a důrazně jí pobídl větou „Mirko, nekoukejte a šup do boudy!“.
O Mirce Sokolové jste mohli číst v souvislosti s mláďaty kalousů ušatých, které jsme společně řešili v Plzni na Prokopávce. Mláďata kalouse už dávno létají a Mirka, aniž by to tenkrát vůbec tušila, se začala o naši činnost zajímat natolik, že dnes na ZSŽ tráví všechen svůj volný čas a stará se o zvířecí pacienty. No a když jsem ji onehdy za odměnu vezl domů na Lochotín, cestou jsme se ještě stavěli v Bolevci vyzvednout poraněnou poštolku. Ta, než jsme na místo přijeli, si zalezla do prázdného psího kotce a obrovské psí boudy! A tak jsem Mirce vrazil do ruky malý podběrák a důrazně jí pobídl větou „Mirko, nekoukejte a šup do boudy!“.
Neuvěřitelná bojovnice
Když jsem ji 3. 6. 2024 vymotával z ochranné sítě proti holubům na střeše domu v Partyzánské ulici v Plzni - Doubravce, doslova mě „vykostila“ jako už dlouho žádný dravý pták. Na zásahu jsem byl tehdy sám a vymotat ze sítě starou zkušenou samici poštolky obecné, zachycenou za jeden stoják v ochranné síti, bez rukavic byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Tehdy jsem ji hned před domem za dalšího štípání zobákem do již zrasovaných rukou rychle nasadil ornitologický kroužek a vypustil s tím, že určitě má někde mláďata a musí je nakrmit.
Když jsem ji 3. 6. 2024 vymotával z ochranné sítě proti holubům na střeše domu v Partyzánské ulici v Plzni - Doubravce, doslova mě „vykostila“ jako už dlouho žádný dravý pták. Na zásahu jsem byl tehdy sám a vymotat ze sítě starou zkušenou samici poštolky obecné, zachycenou za jeden stoják v ochranné síti, bez rukavic byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Tehdy jsem ji hned před domem za dalšího štípání zobákem do již zrasovaných rukou rychle nasadil ornitologický kroužek a vypustil s tím, že určitě má někde mláďata a musí je nakrmit.
Dne 4. 7. 2024 tu samou poštolku přinesl z Rokycanské třídy poraněnou po nárazu pan Jiří Šeba, který nám ji nechal operativně v BOXU na pacienty u ZSŽ Plzeň. Už podle toho, jak poštolka štípala, škrábala a snažila se mě i Mirce vytrhnout kus masa z ruky, jsem hned věděl, že to bude opět ona, aniž bych se musel dívat na číslo ornitologického kroužku. Bohužel však temperamentního sokolovitého dravce pravděpodobně srazilo na Rokycanské auto a má lehce pohmožděné pravé křídlo, což si vyžádá určitý čas, hospitalizaci a rekonvalescenci v naší ZSŽ. Mláďata by měla mít už velká, nebo je bude muset dokrmit sám samec, jelikož samice po úrazu zatím ještě nelétá.
Další kontrola labutí rodinky z Vejprničáku
Jozefína a její čtyři mláďata převezené z Vejprnického potoka na Modrý rybník u Tachova jsou v pořádku a pěkně rostou. Ovšem, kde se opět flákal taťulda Ferdinand nevíme, jelikož na rybníku je dalších asi 30 labutí, které zde pelichají, a navíc labutí samec se rád toulal i na Vejprničáku.
Jozefína a její čtyři mláďata převezené z Vejprnického potoka na Modrý rybník u Tachova jsou v pořádku a pěkně rostou. Ovšem, kde se opět flákal taťulda Ferdinand nevíme, jelikož na rybníku je dalších asi 30 labutí, které zde pelichají, a navíc labutí samec se rád toulal i na Vejprničáku.
Trenérojc i letos bez mláďat
Známý trenér s partnerkou na Klabavské přehradě bohužel nic nevyseděli. Přesunutý labutí pár a jeho počínání na Klabavské přehradě u Rokycan jsme pečlivě sledovali. Původně seděli minimálně na třech vejcích, ale mláďata bohužel nevodí. Pár se stále zdržuje na Klabavské přehradě a proč ani letos nic nevyseděli, je pro nás záhadou. Jedním z důvodů může být letos hodně kolísající vodní hladina a přívalové deště, ale i to, že už loni pár nevyseděl ani jedno z pěti vajec.
Kroužkování mláďat motáka pochopa
Jako každý rok i letos se snažíme dohledat ve vysokém a extrémně hustém rákosí hnízda motáků pochopů. Tento do Afriky létající dravec se živí výhradně hraboši a drobnými obratlovci, přičemž, jak to zatím vypadá, letošní sezóna mu moc nevyšla. Nízké počty mláďat na hnízdech a hodně hnízd i prázdných nás nemile překvapily, jelikož v minulosti se jednalo od dravce, který byl v naší krajině a kolem rybníků běžně vidět.
Jako každý rok i letos se snažíme dohledat ve vysokém a extrémně hustém rákosí hnízda motáků pochopů. Tento do Afriky létající dravec se živí výhradně hraboši a drobnými obratlovci, přičemž, jak to zatím vypadá, letošní sezóna mu moc nevyšla. Nízké počty mláďat na hnízdech a hodně hnízd i prázdných nás nemile překvapily, jelikož v minulosti se jednalo od dravce, který byl v naší krajině a kolem rybníků běžně vidět.