Ptáci žili v naší krajině dávno předtím, než člověk začal stavět první obydlí, osady, vesnice a města. Ani v Plzeňské kotlině na soutoku čtyř řek tomu před mnoha lety nebylo jinak. Čistá voda, klikaté potůčky, slepá ramena,  jezírka, mokřady, křoviska, později  pole, louky, lesy,  rybníky, ale hlavně hojnost potravy, úkrytu a místa k hnízdění. 

Hromadné osidlování, vzrůstající počet lidí a zvyšování jejich nároků vyvolávají v původní krajině rozsáhlé změny, většinou pro ptáky nepříznivé. Kácejí se staré duté stromy, mizí původní vegetace, vypalují se křoviska, obdělává půda, narovnávají se a dláždí  koryta řek a potoků, vysouší se mokřady, rozorávají meze, staví domy a dopravní cesty. Ano, je to člověk, kdo svou rozpínavostí vytlačil a neustále vytlačuje všechny původní živočišné druhy z jejich přirozeného prostředí. Je to člověk, kdo opředl krajinu hustou sítí nejrůznějších smrtících drátů, kdo staví skleněné popravčí stěny a zrádné ploty. A rovněž je to člověk, kdo zabíjí živé tvory střelnou zbraní, rychlými vozidly, svou neznalostí, pohodlností a nadřazeností.

Dnes jsme už příliš daleko od původní přírodní rovnováhy, a  proto i člověk by měl být tím, kdo alespoň podá pomocnou ruku těm, kteří přežili jeho zásahy a přizpůsobili se změnám. Nezapomínejme prosím na všechny ty živočišné druhy žijící všude kolem nás. Uvědomme si, že na území našeho města žijí s námi a žili tu již dávno před námi.

 

Hnízdění

Prvním a zároveň jarním tématem je  podpora hnízdních možností. Pod tímto relativně složitým názvem si lze představit nejrůznější typy ptačích budek, úkrytů, domečků a všeho, co s tím souvisí. Právě hnízdní podmínky a prostředí, ve kterém ptáci žijí, je pro populace jednotlivých druhů to nejdůležitější. Nedostatek přirozeného krytu, vegetace, dutých stromů, křovisek a neobdělávaných ploch ovlivňuje nejenom celoroční výskyt ptactva, ale hlavně jeho další rozmnožování. Málokdo si možná uvědomuje, kolik hnízd, vajíček a mláďat ptáků hnízdících na zemi či v křoviskách je zbytečně zničeno při nešetrné zemědělské činnosti, neopatrném sekání trávy, práci na zahrádce, stříhání keřů, prořezávání větví, stavební činnosti, terénních úpravách pozemků a nezákonném vypalování trávy. O nic lépe na tom nejsou ptáci hnízdící v dutinách, polodutinách a na lidských stavbách. Desítky hnízd a hnízdišť jsou ničeny při těžbě v lese, údržbě parků, kácení stromů či rekonstrukci budov. Stržená hnízda jiřiček, zazděné kavky, rorýsi,  zničená vejce poštolek, osiřelá mláďata a další podobné případy jsou důkazem naší  bezohlednosti.

 Přitom ke zlepšení hnízdních možností pro ptáky lze přispět hned několika způsoby.  Například výsadbou vhodných keřů a zeleně, šetrnými zásahy do zeleně v době hnízdění, výrobou ptačích budek a hlavně celkovou tolerancí vůči hnízdícím ptákům. Rozepisovat se o zahradní architektuře, druzích dřevin, vhodné péči a lidské morálce by se nám asi do skládačky nevešlo, a tak vám nabídneme alespoň několik jednoduchých rad týkajících se ptačích budek.

 

Z čeho budku nejlépe vyrobit?

Budky pro drobné ptactvo se nejčastěji vyrábějí z vyschlého 2 cm silného, běžně dostupného, přírodního materiálu (dřeva, prkének, krajin, vydlabaných kmenů a polodutin), nedoporučujeme vyrábět budky z dřevotřísky, překližky, plastu, plechu, atd.

Jaké jsou hlavní zásady při výrobě budek?

ð Vnitřní stěny budky se nehoblují ani jinak povrchově neupravují (nenatírají). Musí zůstat drsné, aby mláďata mohla snáze vyšplhat k výletovému otvoru.Pokud neseženete neohoblovaná prkna, je nezbytně nutné na vnitřek čelní stěny udělat hřebíkem nebo rašplí několik hlubších vodorovných rýh!

ð Doporučuje se udělat také zvenku pod vletovým otvorem asi 5 kratších vodorovných rýh, místo bidélka. Klasické bidélko usnadňuje kočkám vybírání budek.

ð Venkovní stěny budky lze v rámci zvýšení odolnosti proti povětrnostním podmínkám ohoblovat (obrousit), případně natřít zdravotně nezávadným a nelepkavým nátěrem (Balakryl, Luxol atd.).

ð Stříška musí být voděvzdorná, nepropustná a dostatečně velká tak, aby přes vnější okraje budky přesahovala vždy alespoň 1–2 cm  (dopředu se doporučuje větší přesah).

ð Je vhodné stříšku pokrýt starým linoleem či dehtovým papírem, zahnutým po stranách stříšky. Pokud připevňovací lišta přesahuje nad stříšku, je nutné, aby krytina zakrývala rovněž spáru mezi stříškou a zadní stěnou.

ð Dno budky je vždy vsazováno mezi stěny tak, aby lépe drželo a do budky nezatékalo spodem. Doporučujeme do dna vyvrtat několik otvorů o průměru cca 0,5 cm, aby hnízdní materiál měl možnost prosychat a větrat.

ð Je zapotřebí používat dostatečně dlouhé hřebíky (min. 40 až 50 mm), jinak se budka velmi brzy rozpadne.

ð Zadní lišta, která slouží k upevnění budky, musí být dostatečně široká (nejméně 5 cm) a připevněná ke stromu alespoň třemi dlouhými hřebíky, aby se budka nemohla otáčet a ze stromu nespadla.

ð Rovněž doporučujeme zadní lištu důkladně přišroubovat či přibít k zadní stěně budky. Pro snazší upevnění na stromě doporučujeme do lišty vyvrtat předem několik otvorů pro hřebíky (při zatloukání hřebíků do nepředvrtané lišty často závěsná lišta praskne).

ð Budku je třeba po vyhnízdění ptáků pravidelně čistit odstraněním starého hnízda včetně všech zbytků na dně, proto je důležité vyrobit budku rovnou s otevírací stříškou či stěnou.

ð Budka by měla být pro ptactvo co nejpřirozenější (přírodní) a bezpečná (pečlivě zhotovená a upravená).

ð do vnitřku budky nesmí zasahovat (“vyčuhovat”, “trčet”) hroty hřebíků či šroubů.

Kde a jak budku nainstalovat (pověsit)?

ð Budku je třeba nainstalovat mimo dosah koček, kun a jiných rušivých elementů (doprava, lidé atd.).

ð Běžnou budku postačí přibít třemi hřebíky (2 nahoře, 1 dole). U živých stromů je vhodné nechat cca 1 cm hřebíku vyčnívat, aby budka nebránila stromu v růstu (použít o to delší hřebíky). Po přibití je nutno se přesvědčit, zda budka dobře drží.

ð Je zapotřebí natočit budku vletovým otvorem tak, aby do ní nepršelo a nefoukal vítr (nejlépe na jihovýchod). Na šikmý kmen můžeme budku přibít jen tehdy, když je možnost, že stěna s otvorem bude nakloněná dopředu.

ð Z budky musí být volný výlet (tedy ne do kmene sousedního stromu nebo přes hustou větev. Rovněž není vhodné věšet budky na osamělé stromy na pasekách, kde mohou na přilétající ptáky útočit dravci.

Co je ještě dobré o ptačích budkách vědět?

ð Každý pták má svůj typ budky, své prostředí a svou oblíbenou výšku, ve které hnízdí (je třeba vědět, pro jakého ptáka je budka vyrobena a kam či jak jí pověsit). Sýkorám a ostatním drobným pěvcům nejlépe vyhovuje výška do 4 m.

ð Budku budete muset pravidelně čistit a kontrolovat (nejlépe na podzim, či v předjaří). Proto uvažte množství vyvěšovaných budek tak, abyste se stačili o všechny včas postarat.

ð Do budky pro sovy a poštolky je nutné rozložit na dně několik cm vysokou vrstvu výstelky (suchou slámu, či seno, štěpku /drcené suché větve/, drcenou kůru /borku/, ztrouchnivělé suché dřevo, rašelinu, jehličí). Tito ptáci si neumí postavit (vystlat) vlastní hnízdo a vejce snášejí pouze do vyšlapaného či vyhrabaného dolíku. Také tuto výstelku je nutné každý podzim vyměňovat (v případě, že ptáci hnízdili), nebo doplňovat (v případě, že budka nebyla toho roku obsazena).

ð Budky je třeba instalovat s ohledem na zeleň (stromy) tak, aby nedocházelo k ničení porostu.

Budky klasické (Sýkorníky):

Ptačí druh, pro nějž je budka zejména vhodná:	Základní – vnitřní rozměry budky v cm:		Velikost vletového otvoru  (v cm):
	dno -vnitřní rozměr	výška
Sýkora koňadra	10 × 10, 12 × 12	25–30	3,2–3,6
Sýkora modřinka Sýkora úhelníček	8 × 8, 10 × 10	25	2,8
Sýkora parukářka	10 × 10	25	3,6–4,0
Sýkora babka	8 × 8, 10 × 10	25	2,8–3,6
Lejsek bělokrký Lejsek černohlavý Rehek zahradní	12 × 12	25	Oválný otvor 4,5v × 3,0š
Brhlík lesní	12 × 12	25	2,8–3,6
Strakapoud malý	12 × 12	30	3,6
Špaček obecný	15 × 15	28–35	4,5–5,0
Krutihlav obecný	12 × 12	30	3,6–4,5
Dudek chocholatý	18 × 20	33–40	6–8
Holub doupňák	18 × 20	33–40	8,0
Sýc rousný	20 × 20	35–45	7,5–8
Puštík obecný	25 × 25 30 x 50 (širší stěnou                ke stromu)	40–55 40	12–15 13 x 13 (čtverec v rohu)

Poznámka: Pozor – k velikostem jednotlivých částí je nutné přičíst tloušťku prken.

Poznámka: Budka pro: ð Skorce vodního, konipase horského a bílého se instaluje v blízkosti vodotečí pod mostky, na kamenné hráze a jiná vodní díla. ð Rehka domácího a konipase bílého se instaluje na vnější strany budov, na zahradě (chata, dřevník atd.).

Budky polootevřené (Rehkovníky):

Druh :	Základní – vnitřní rozměry budky v cm:		Výška přední stěny
	dno	výška	v cm:
Rehek domácí Konipasové Lejsek šedý	12 × 12	12–15	5–6
Skorec vodní	15 × 15	15–20	7
Poštolka obecná Kalous ušatý	25 ×40	30–40	10–15

Ptáci potřebují také vodu

Dalším jarním a letním tématem jsou tak zvaná koupátka a napáječky. I tato relativně jednoduchá a zdánlivě zanedbatelná záležitost může ovlivnit výskyt ptactva ve vašem okolí.

Ptáci se potřebují alespoň jednou denně důkladně napít a vykoupat. V přírodě k tomu vyhledávají hlavně mělké vody, jako jsou odtoky z lesních studánek, vyústění odvodňovacích zařízení, mělké a vysychající potůčky. Takových míst je ve městě a jeho nejbližším okolí většinou málo a tak se ptáci koupou všude, kde se dá. 

Tam, kde ptáci nemají možnost využít pro napájení a koupání přírodní zdroje, můžeme jim pomoci zřízením napajedla. Nejjednodušší je využít k tomu plastovou nebo keramickou misku pod květináč o průměru cca 50 cm a hloubce 5-10 cm, kterou zapustíme na vhodném místě do země. Plastová miska se bude v zahradě lépe vyjímat, když  před zapuštěním natřeme její vnitřek a okraje epoxidovým lepidlem a ihned vysypeme čistým říčním pískem. Po zapuštění do země ještě vyložíme dno napajedla oblázky.

Napajedlo můžeme zakomponovat do skalky, trávníku nebo záhonu s nízkými květinami. Při výběru místa pro napajedlo musíme mít na paměti bezpečnost ptáků, kteří je budou  používat. Vybereme pro ně klidné místo, co nejdále od drátů vzdušného vedení, skleníků a jiných prosklených ploch. V nejbližším okolí napajedel nesmí být vyšší porost rostlin a keřů, v němž by se mohly ukrývat kočky a jiní predátoři číhající na ptáky. Naopak jsou výhodné vyšší keře a stromy ve vzdálenosti asi 10 – 15 m , ve kterých se mohou ptáci ukrýt před nebezpečím a usušit si promáčené peří.

Napajedlo musíme zásobovat pravidelně, nejlépe každý den čerstvou vodou a podle potřeby čistit. Ptáci brzy napajedlo objeví a budou je pravidelně navštěvovat, takže nám poskytnou zajímavou podívanou, jak si při pití a koupání počínají. Nezapomínejme, že napajedlo by mělo být spíše estetickým doplňkem zahrady a proto je vhodnější volit přírodní a přirozeně vypadající materiály.  Napajedla vyrobená z nejrůznějších barevně i vzhledově nevhodných plastových  tácků, barelů a podobných materiálů  ptáky spíše odpuzují a přírodu hyzdí.

Důležité je také důsledně zakrývat všechny nádrže s kolmými stěnami, jako jsou sudy, bazény a nejrůznější skruže. Takováto místa se pro žíznivé ptáky stávají až příliš často smrtelnou pastí!

Přikrmování ptactva

Posledním a velice diskutovaným tématem je zimní  přikrmování ptactva. Na tuto problematiku se názory odborníků i laiků velice liší, ale jsme přesvědčeni, že v dnešní přetechnizované době bez dostatku pro ptactvo přirozených potravních zdrojů (křovisek, neobdělávaných ploch atd.) své opodstatnění rozhodně má.

Chcete přikrmovat volně žijící ptactvo a nevíte jak?

Ptactvo se přikrmuje výhradně v zimě a lze to dělat několika způsoby:

ð Nejběžnější je způsob přikrmování drobného ptactva pomocí nejrůznějších typů krmítek (plastových, dřevěných atd.). Při výrobě platí všeobecná zásady jako u ptačích budek. Volíme raději přírodní materiály a účelově i esteticky zajímavé typy krmítek. Vyhneme se zbytečným ostrým hranám, vyčuhujícím hřebíkům, šroubům, lepkavým  a jedovatým nátěrům. Při instalaci vybíráme pro ptactvo co nejbezpečnější závětrné místo s vhodným vegetačním krytem, co nejdále od skleněných či zrcadlových ploch, drátů, plotů, otevřených šachet, predátorů, rušných komunikací a vnitrobloků.

ð Méně známé je přikrmování ptactva pomocí zásypu. Jedná se o způsob, kdy lze sypat krmení přímo na zem pod vhodnou stříšku. Zásyp je vhodné umístit zejména do lesa, kde se na vybrané místo (na palouk, pod keř, na pařez atd.) nejdříve nasype větší množství například senného prachu (zbytky travních semínek smetených v seníku po úklidu) nebo tzv. zadiny (odpad od mlátiček a čističek obilí, obsahující především semena plevelů a plevy). Do takto připraveného zásypu pak pravidelně jako do krmítka přimícháváme (sypeme) nejrůznější krmné směsi. Pozor, tento způsob přikrmování se rozhodně nehodí do města, městských parků a na sídliště, kde může být kvalifikován jako znečišťování veřejného prostranství či jako zakázané a nežádoucí přikrmování městských holubů!

 

ð U přikrmování vodního ptactva platí všeobecný zákaz krmení na zamrzlých a zamrzajících vodních plochách. Naopak přikrmování vodních ptáků je doporučeno na vodách tekoucích a centrálních zimovištích. V Plzni je takovým významným zimovištěm řeka Berounka nedaleko kostela sv. Jiří, kde můžete přímo z lávky pro pěší spojující Doubravku a Bílou Horu ptáky nejenom krmit, ale i  pozorovat. Vhodným a výživným krmením jsou zejména obilné směsi, šroty a zadina. Některé druhy vodních ptáků, zejména divoké kachny a labutě mimořádně konzumují i krouhanou zeleninu, ovesné vločky, vařené brambory, těstoviny atd.. Přikrmování pečivem ptákům nevadí,  ale z výživného a kalorického hlediska jim příliš neprospívá. I přesto, že ptáci pečivo konzumují raději než obilné směsi, nemělo by v jejich jídelníčku markantně převládat. Každopádně přikrmování vodního ptactva jakýmkoliv množstvím pečiva na řece Berounce (zimovišti) je žádoucí a pro tak velké množství vodních ptáků  bez následků. 

Čím vším lze drobné  ptactvo v zimě přikrmovat?

ð Nejrůznějšími druhy semen (slunečnicí, mákem, lněným semínkem, konopím, prosem, řepkou, semeny bodláků, habru, břízy, trav a plevelů).

ð Drcenými jádry a zrny (ořechů, třešní), obilným šrotem, otrubami, ovesnými vločkami.

ð Sušenými bobulemi a plody (jeřábu, černého bezu, hlohu, pámelníku, trnky atd.).

ð Vodní ptáky výhradně na vodě a za určitých podmínek nezkaženým pečivem, krouhanou zeleninou, obilnou směsí atd..

Jak ptačí jídelníček ještě vylepšit?

ð Nesolenými, nezkaženými tuky (lůj, vnitřní sádlo, rostlinné tuky bez příchutí).

ð Tukovými krmítky: (šišky namočené v rozehřátém tuku, obalené v semínkách, obrácené hliněné květináče naplněné rozehřátým tukem se semeny atd.)

Čím v žádném případě nekrmit?

Ptáci nejsou odpadkové koše, a tak jim  nikdy nepředkládáme zbytky od oběda, zkažené, plesnivé, přepálené, slané, kořeněné a uzené potraviny. Rovněž  strouhanka či zbytky  pečiva jsou pro drobné ptactvo  (do krmítka)  nevhodnou složkou potravy.

 

Jaké ptáky můžeme na krmítku vidět?

Nejčastějšími návštěvníky krmítka jsou sýkory koňadry a modřinky, méně často uhelníčci, babky a sýkory lužní – jejich největší pochoutkou jsou semena slunečnice.

Ke krmítku zalétají (zejména na lůj) strakapoudi, žluny a brhlíci, na prosu a pšenici si rádi pochutnávají vrabci domácí a polní. Slunečnici mají rádi i zvonci zelení a dlasci tlustozobí. Na žaludy a kukuřici zalétá ráda sojka. Pod krmítkem sbírají spadané krmivo strnadi obecní, pěnkavy obecné a jikavci. Můžeme zde vidět i hrdličky zahradní. Červenky, kosi a kvíčaly mají nejraději bobule a jablka. U zásypů se objevují i koroptve, bažanti, čížci, ale v největším množství strnadi, vrabci a sojky.

Kde a jak lze přikrmovat drobné ptactvo v Plzni?

V Plzni je možné přikrmovat ptactvo i prostřednictvím devíti velkých  krmítek, která za podpory Města Plzně – Nadačního fondu ZELENÝ POKLAD v roce 2000 vyrobili a každoročně na zimu instalují členové DES OP - Záchranné stanice živočichů Plzeň do větších příměstských parků. Dvě krmítka najdete v parku na Homolce (Slovany), další dvě v Borském parku (Bory), po jednom krmítku pak  v parku u Zoologické a Botanické zahrady (pod Vinicemi), v parku u Potoční ulice (Doubravka), v parku Lobezském (Lobzy), u Košuteckého jezírka (Lochotín) a na Bolevecké návsi (Starý Bolevec).

Nač bychom při krmení ptactva ve městě neměli ještě zapomínat?

Žijeme v rádoby  civilizovaném  městě spolu s jinými jeho obyvateli. Ne všichni vidí věci našima očima, a tak bychom svým počínáním neměli zatěžovat okolí .  Nezapomínejme, že u krmítka je kolikrát velice rušno, plevy i trus padají ven a ne každý snese zaneřáděný balkon, parapet či znečištěné okno. Rovněž igelitové sáčky od krmení poházené kolem krmítka či zeleň ověšená prázdnými plastovými  síťkami, kelímky a provázky od lojových pochoutek nejsou tou nejlepší vizitkou. Zrovna tak krmení městských holubů,  podpora šíření  hlodavců a znečišťování veřejného prostranství  je samozřejmě zakázáno. 

Co vás ještě zajímá, na co se nejčastěji ptáte.

Našel jsem poraněného či jinak handicapovaného volně žijícího živočicha. Co s ním?

O všechny druhy volně žijících živočichů se za podpory města Plzně již několik let stará:

DES OP -  Záchranná stanice živočichů Plzeň

 Zábělská 75, 312 00  Plzeň,   tel: 777 145 960 nebo 777 194 095

Členové této organizace, pokud budou vědět a moci, vám rádi pomohou, poradí či podají informace o jakékoliv problematice související s živočichy žijícími na území města.

Nalezl jsem pravděpodobně vypadlé (nevzletné mládě), co mám dělat? 

ð V případě nálezu mladého a již opeřeného jedince (zejména pak na jaře a v létě), bez příznaků úrazu či jiného poškození se přesvědčte, zda jedinec pouze nevypadl z hnízda, anebo zda se již neučí létat a není dokrmován rodiči mimo hnízdo.

ð Některé druhy volně žijícího ptactva svá dosud nelétající mláďata vyvádějí mimo hnízdo, kde je následně dokrmují, učí hledat potravu a létat (kosi, drozdi, pěnice aj.). Mladého jedince bezpečně poznáte podle krátkého (nedorostlého) ocásku, zbytků prachového opeření, nedorostlých letek a evidentního žadonění o potravu (otvírání zobáku, pípání a natřásání křídel). V takovémto případě mládě ponechte na místě, nebo vraťte do hnízda. Samozřejmě je třeba postupovat případ od případu, protože ne všude jsou stejné podmínky. Pokud si nejste jistí a máte možnost zatelefonovat, není ostudou se raději předem zeptat (volejte DES OP Záchrannou stanici živočichů Plzeň, 777 145 960, 777 194 095).  Ne vždy totiž je třeba vše „zachraňovat“ a ne vždy dobrý úmysl má dobrý konec.

Co je to kroužkování?

Kroužkování je dnes všeobecně používanou vědeckou metodou výzkumu tahu a biologie ptáků. Je to označování volně žijících druhů ptactva kovovými kroužky, které umožní identifikaci každého ptačího jedince po celou dobu jeho existence, samozřejmě za předpokladu, že údaje na kroužku zůstanou čitelné nebo že pták kroužek neztratí. Provádí se v širokém rozsahu nejen v Evropě, ale na celém světě. Spoluprací všech kroužkovacích centrál se podařilo objasnit nejen tahové cesty, nýbrž i další cenné poznatky ze života ptáků, jako např. zda se ptáci vracejí na totéž místo (věrnost místu zrození), jakého věku se dožívají na svobodě, jakou rychlostí táhnou, kdy pohlavně dospívají, jak dlouho trvají manželské svazky, zda hnízdí stejní partneři opět spolu či dochází k výměně partnerů atd.

Našel jsem uhynulého volně žijícího ptáka s kroužkem na noze, co ním?

ðPodle možnosti kroužek sejměte a uschovejte, případně si zapište informace napsané na kroužku, datum a podrobnosti nálezu, lokalitu (místo nálezu), druh ptáka a obraťte se na:

DES OP -  Záchrannou stanici živočichů Plzeň

 Zábělská 75, 312 00  Plzeň,   tel: 777 145 960 nebo 777 194 095

Pozor!!!

Pokud se vám dostane do rukou zdravý a nezraněný pták, např. když vám vletí do bytu, ponechte mu kroužek na noze, pouze pečlivě opište všechny údaje na kroužku a oznamte stejným způsobem Záchranné stanici živočichů nebo Kroužkovací stanici. Ptáka po opsání údajů vypusťte na svobodu.

Chovatelé holubů, exotických ptáků, drůbeže a také sokolníci označují své chovance rovněž kroužky, ale odlišnými od kroužků ornitologických. Tyto kroužky většinou nesou kombinaci čísel a značek (datum vylíhnutí atd.), případně adresu chovatele nebo značku státu, u nás je to CZ nebo CS. V případě jejich nálezu je vhodné obrátit se spíše na místní spolek chovatelů, holubářů a podobně.

 

Co říci závěrem?

.

Moudrý člověk umí z přírody nejen brát, ale i do ní dávat. Tím nemyslím tuny odpadků, kterých je všude bohužel mnoho. Mám na mysli třeba právě vhodné a účelné přikrmování drobného ptactva, instalaci ptačích budek atd.  Nechoďte do lesa a přírody pouze pro houby, lesní plody, luční kvítí, dříví či útěchu. Pozorujete a snažte se porozumět  všemu co žije na této planetě s námi a pomozte, aby se to z toho mohli radovat i ti, kteří přijdou po nás.

Vydala : Západočeská pobočka České společnosti ornitologické při Západočeském muzeu v Plzni.

Vydání finančně podpořilo: Město Plzeň – Nadační fond ZELENÝ POKLAD

Texty: Dr. Stanislav Beneda, Robert Trnka , Karel Makoň

Korektury:

Vydáno jako neprodejné v nákladu  3.000 výtisků

Plzeň 2003

 

 

 

Co je  ZČP ČSO?

Západočeská pobočka České společnosti ornitologické při Západočeském muzeu v Plzni (ZČP ČSO) je neziskové dobrovolné zájmové občanské sdružení.

Organizace působí prostřednictvím svých členů na celém území Plzeňského a Karlovarského kraje a aktivně se podílí na ochraně, monitoringu a výzkumných projektech zaměřených na volně žijící druhy ptactva.

Mezi členy jsou jak vědečtí pracovníci - profesionálové, tak i začínající mládež, kroužkovatelé - spolupracovníci Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze, amatérští ochránci přírody, ornitologové i milovníci ptactva z řad seniorů.

Co dělá pobočka pro své členy, spolupracovníky a odbornou veřejnost?

ð vydává a rozesílá informační zpravodaj COLUMBA (vychází dvakrát do roka a každý člen dostane poštou po jednom výtisku)

ð pořádá dvakrát do roka (jarní a podzimní) členskou schůzi se zajímavou přednáškou v přednáškovém sále Západočeského muzea v Plzni.

ð pořádá zajímavé ornitologické vycházky, návštěvy na Záchranné stanici živočichů atd. (Vítání ptačího zpěvu, Ptačí festivaly, ukázky odchytů ptactva.)

I přesto, že většina akcí probíhá převážně v Plzni a přilehlém okolí, je možno se zapojit do činnosti pobočky i individuálním přístupem a pořádáním vlastních akcí.